Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Nezapomenutí
23. října 2014
Srdce puberťákovo je plné všeho možného, obzvlášť zmatku, bolesti, kterou nechápe, snů, které ho pronásledují a lásky, na kterou není připraven...
Má hlava se sklání
i ruka jde za ní
padají
potají
I tělo se hroutí
do klubka se kroutí
a neví
nic neví
Myšlenky plují
nechytám je
jenom se dívám
jak se kolébají
Snažím se vzpomenout
na jejich poslání
na moje přání
Stěží ovládnu se
když v sázce je tvoje duše
kůže je tak hebká
a vůbec se mi nebráníš
Jak mám ubránit se strachu
strachu z lásky
nesmím na ni ani pomyslet
z hlavy se mi nevytratí
Naslouchám ti každé slovo
řekni
že ti rozumím
Má hlava ve tvých dlaních
spokojeně leží
pokorně naslouchá
tvým prstům v mých vlasech
Doteky mají příchuť tvého hlasu
ten nezapomenu
do konce mého času
tiše šeptají
dávají naději
z každého slova
z doteku
získávám sílu
a víru
v nás
Můžu být mladý
jen s tebou
navěky
a zpívat si písně
co zpívali si
dávno před námi
zamilovaní všech světů
jako my
jako my včera
A nikdy nekončí
ty písně beze slov
Ty a já
už nikdy nebude nic znamenat
všechno se ztratí
a rozplyne
až všechno pomine
já a ty
už ne
Měsíc je v úplňku
mezi mraky prosvítá
jeho tvář
Když zvednu hlavu
obejmu nekonečný prostor
jeho království
A je mi fajn
i když sám
s jeho světlem
mířím ke hvězdám
A ani po těch letech nemohu s jistotou říct, že mám v těch věcech úplně jasno...snad někdo taky vzpomene na ten pocit prázdnoty a touhy rozdávat zároveň...
Autor: Pepa Matulka