joudaweb - časopis Čekanka

lituji něčeho, co se stalo v životě dětí a nemuselo stát a co bych dnes udělala jinak...

styděla jsem se nakrmit mimino i při dlouhém čekání u doktorů (vzpomínáte např. na ortopedii na polyklinikách při běžných kontrolách kyčlí v prvním roce - milé mamky, a já žila v presu, jak to stihnu mezi krmením i s cestou - nemožné. Natož decentní kojení v dopravním prostředku. A kolik bych si tím ušetřila nervů a stresu z bečícího děcka, zvlášť v té dopravě, sobě i miminu...a zpětná vazba na kvalitu mléka..

A to mi připomněl tento odkaz:

http://magazin.aktualne.cz/stezoval-si-na-kojici-zenu-majitelka-ho-z-kavarny-vyhodila/r~fcd499d2083711e5b1d8002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-16

Nj mužskej - tedy mám na myslí upřímný komentík Pepy. :D Jinak já jako žena bych taky nevolila takovou exhibici. Vžy se to dá vyřešit nějak diskrétněji, téhle paní to muselo dělat výslovně dobře, nehledě na to, jestli do dělá dobře i veškerému okolí......

:-) Tedááá :-)

Co bych za to dal, kdyby se okolo mě děly takové akce;) závidím...

Děkuju vám všem za účast u tohoto opravdu intimního tématu. Myslím si, že ani jeden ten montérkář by takovou maminku nechtěl. Takhle na cizí rádi ohřejí oko, ale svojí by hnali. Takže na lov tatínka by to byla špatná taktika :-)Je pravda, že tam, kam koukat nechcete, tak tam vám ty oči lítaj. A kdyby se tam přilepily kukadla mýho přítele, asi bych se nafoukla :-) A on by za to vlastně nemohl. A ještě pro paní Leonku- maminka konzumovala kafe latte s hodně mlíkem :-)

Ono je někdy těžké nekoukat, Jiřino, když máte podobný výjev přímo uprostřed zorného pole. To pak abyste těkala pohledem vlevo vpravo či klopila zrak a dávala si pozor, aby pohled ani náhodou nezálétl právě tam, protože se bojíte vypadat jako šmírák. Pokud jde o mého muže, reagoval by podobně jako ti inženýři v kravatách (což ostatně taky je). Tahle nevyžádaná na odiv stavěná intimita je mu opravdu hodně proti srsti.

Před pár lety se nám v jednom hotelu v Rakousku stalo něco, co už vážně nepochopíte. Na večeři jsme měli svůj stálý stůl vedle stolu skupiny Italek, které byly rovněž ubytovány v hotelu. Jedna z nich pravidelně brala s sebou k večeři mimino, které u toho stolu stejně tak pravidelně kojila. Přitom měla o patro výš svůj hotelový pokoj...

Tak já se též přidám.

Jsem ze staré školy a můj názor je, že jsou jisté meze...

Ovšem když není zbytí, tak proč ne i na veřejnosti, ale jak napsala Leona, když to neláká zvědavé oči, tak to nepovažuji za pohoršující. Je spousta možností, jak tomu předejít, zakrýt se něčím, příhodně využít nějaké skrytější místečko, obrátit se zády k lidem okolo, atp.

Jenže co se dá dělat, když v současné době padají ledasjaké zábrany. Když podobně, jako ona matka, jednají i některé cééélebrity, a navíc se ještě u toho nechají i vyfotit a zveřejnit v časopisech či na internetu.

Příklady zkrátka táhnou...

Ono záleží na okolnostech, někdy takové jednání rozněžní, někdy pohorší.

Ostatně kdoví, z čeho pramenil takový projev exhibicionismu a nedostatek zábran - občas slyšíme nebo vidíme v médiích informace o matkách, dětech v kočárcích a promilích.

A nejsem si jistá, jestli i ti muži okolo jednali adekvátně - když nechci, nedívám se, nevidím...

Leono, to souhlasím, nějak zvlášť mi to nevadí, když je to takové nenápadné, spíše v soukromí. U Danky v pizzérii bych se asi nenajedla. Také mě nejprve napadlo to co vás, že asi schání tatínka pro mimčo. Hodně výstřední maminka.

Nedávno - manžel mě upozornil, já bych si ani nevšimla - tuším v autobuse, delší jízda brněnského IDS. Na první pohled trochu větší dekolt, nepohoršující. A to dítě bylo větší! Hlavičku spokojeně opřenou - a teprve při pozornějším pohledu pusinku tam, kde má být. Jako renesanční kojící madona - máme reprodukci takového obrazu. (Bruntál - chrám P. marie Utěšitelky).

- Stokrát lepší než nervózní matky s nervózními dětmi při cestování.

Já jsem si jednou prožila krmení syna na veřejnosti a nebylo to nic příjemného. Byli jsme v poliklinice na prohlídce a čekání bylo nekonečné, tak se nedalo nic jiného dělat. Ale našla jsem místo u sloupu, otočila se zády k lidem, občas někdo přešel, ale myslím, že neviděl. Synek se napucnul, ale já z toho měla nervy ještě dlouho poté, co jsem opustila budovu. Nějak se mi zdálo, že mě někdo sleduje.

Třeba svérázný způsob hledání tatínka. Kdybych naznala, že náhradní tatínek nejsem, hleděla bych si nadále svého.

Zajímalo by mě, jestli mamča přišla nakrmit taky sebe?