joudaweb - časopis Čekanka

Krásné... (tak se mi zdá, že i psylogové by si přišli na své - kdo je pozitivní, do lehce či více depresivní...:D)

Můj strop je ne nízká oblačnost, ale taková ta horská. Pohybuju se ve výškách, kde občas jsem jí na dosah v podobě lehké mlhy, co chvíli se odvane a vidím zase výš. A takové to tajemno, v němž se jistojistě skrývají úžasné věci - ách... :-)))

Krasna fantazie:-) Tanec mezi sloupy. Ja se vidim venku, mezi sloupy, ktere kdysi nesly tihu prastareho palace. Kde sviti slunce, kde si tu nadheru osaham a kde se vyhrivam jako kocka. A kde slysim hudbu, kterou nikdo jinej neslysi....:-)

Mezi sloupy se dá taky tančit. To jsem zjista včera večer. Tančíte, a za některým ze sloupů potkáte jiného tanečníka. Kousek odtančíte společně, pak vás tanec odnese zase jinam. Není to o opouštění, je to o tanci. Jsou chvíle, kdy se zastavíte, pohodlně opřete o některý ze sloupů, a tvář nastavíte slunci. Strop není konkrétně definovaný: někdo může koukat skleněným světlíkem, já například otvorem v oblačnosti...

Sloup můžete taky obejmout, pohladit rukou - já si představuji sloupy kamenné, se znatelnými stopami času i jeho tvarováním rukou lidskou..........

Přeji sluníčkový den!!!

Vidíte Danko, ani mě nenapadlo, kolik sloupů máme v historii na výběr... určitě si každý najde ten svůj; - já vynechám antické, asi budu vybírat z gotiky ;-)

Jak bylo, Pepo, mezi Vašimi sloupy?;)

Ani by mě nenapadlo se tam vracet, a tak když jsem se podívala, vidím, že tenhle svět nezmizel, je kam se vracet. Mohla jsem se procházet, ale myšlenky - stádo vos; netuším, kde se takový roj bere! ;-o

Moc zvláštní, líbí se mi to. Hned mi naskočilo hodně druhů sloupů, které už mají o čem vyprávět...

Krásné... Před spaním si dnes urovnám myšlenky do sloupořadí, třeba se konečně zastaví...moc se mi to líbí