Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Divadlo v kapli
8. listopadu 2014
S týdenním zpožděním, ne zcela mojí vinou, chci napsat o divadelním představení. Dlouho tomu již, kdy naposledy poseděl jsem v kapli. Marně vzpomínám, kdy jsem byl naposledy v divadle. Divadlo Kampa, představení "Škola Malého stromu" a ještě k tomu v kapli. Jeseník opravdu válí.
A vezměte si s sebou polštářek na sednutí, bude tam plno... To jsem slyšel při koupi lístku od esoterické prodavačky v předprodeji "U zeleného stonku". Celých čtrnáct dní jsem přemítal nad možnostmi. Tahat se s polštářem do kaple nebudu, mám jen ten na spaní a na nový nemám. Půjčovat si polštář u známých jsem také zavrhl, sám bych váhal. Co takhle přijít dřív, třeba ještě bude místo. Tahle strategie byla úspěšná. Poté, co moje bunda zmizela v šatně i s mobilem, vešel jsem do sálu, který byl plný tak z jedné třetiny. Do začátku představení se všechny místa zaplnila a i v patře nad námi se objevily hlavy diváků.
Na jevišti se k rekvizitám přidaly obě protagonistky adaptace krásného příběhu z pera Forresta Cartera, Iveta Dušková a Petra Bílková. V hledišti se přestalo v hovoru a oči všech dětí se upřely na tuto dvojici.
Píši dětí, ačkoliv dospělých se zdálo na první pohled víc. Petra Bílková jako Malý strom. Iveta Dušková, jako všichni a všechno ostatní. Po chvíli jsem se přistihl, že natahuji zvědavě krk a nejraději bych přihopsal blíž k jevišti. A sledoval jsem i ostatní. Jak vnímá dítě dívku, která hraje kluka? Je pro mě větší zážitek, když vidím, jak se úžasně zhostila této role? A byla opravdu Malým stromem. A ze mě se zase stal malý kluk, který objevuje a zná tajemství, vzpomínal jsem na dětství, s pootevřenými ústy se pásl na scéně, kde se s úžasnou souhrou doplňovaly dvě herečky, které se samy náramně bavily.
Před diváky se tak otevřel obrovský prostor pro fantazii, možnosti asociací a výkladů, které byly přímo úměrné s jejich počtem. Mezi herci a diváky vznikala akce a reakce, improvizace sehrála svoji velkou roli a malé děti se bavily, stejně tak, jako ty velké. Smích střídaly slzy, příběh je přece jenom velmi emotivní, kdo četl knížku, ví o čem mluvím.
A pak se najednou objevil konec a já děkoval za tu šanci být přítomen a sdílet zážitek s ostatními. A bylo to v kapli. A v Jeseníku.
Autor: Pepa Matulka