joudaweb - časopis Čekanka

bude-li chuť a zájem, proč ne. Sama nemám žáden nápad na iniciační nálož (

http://cs.wikipedia.org/wiki/Inicia%C4%8Dn%C3%AD_n%C3%A1lo%C5%BE

), možná se už v něčích rukách nachází. Ten by mohl připravit článek s nadpisem, od kterého by se mohla odvíjet pokračování (s dovětkem, pořadovým číslem třeba). Pokračování ať už "vázaná", čí více nebo méně "volná". Prostě jakkoliv, dle zvážení autorů a případné Tániny korekce - aby nás proud nezanes někam, kam my sami ani potenciální čtenáři nechceme...

myšlenka seriálu formou dialogu mezi tvůrci...Je to hravé a inspirativní, navíc mi to připomíná evoluci v komunikaci;)

Tedy Dášo, to zavání velmi zajímavým projektem. Není mi zatím jasné, jak konkrétně by měl vypadat, protože stejně jako Táňa nemám ráda dlouhé články. Ale rozvinout článek v komentářích, pokud se jedná o takový cílený celek, taky není ono.

Neustrnuly jsme, protože ani měsícové neustrnuly a neustrnou, tak jako před 14. dny:

Ořešáky

parohaté.

Zbylé lístky

kudrnaté.

A za mraků

kučerami

/

na prvního

listopadu /

posvítilo

Dorůstání

(pro později příchozí - články Dorůstání a Dorůstání a jeho pokračování byly zveřejněny v loňském srpnu - 19.a 27.8.2013)

- nakonec - tento "projekt" by mohl být formou řetězení samostatných článků... a teď se zeptáme dalších čtenářů a redakčních kolegů - co oni na to?

že dvakrát do téže řeky člověk nevstoupí a naši úplňkovou konverzaci už nepřekonáme, přesto odpovídám

/... snad silou vůle

a vlastní hrdostí

na listy - své ratolesti působí

že jak děti máminy sukně drží se?

Však přijde čas

kdy z rodného hnízda

i ony vylétnou

tak i javor

korunu svou shodí

a větřík jeho dítka

k zimnímu spánku

tiše uloží

Dášo vy umíte ale pohladit!... Vlastní významy jsou to podstatné - autorovi to bylo dáno dát do formy a čím víc je v ní čitelného, tím líp!!!...

A já jsem si už říkala, kde se té oblohy oblohovaté krásné poslední dobou tolik bere... :-D))

/ Proč zrovna dnes

ten měsíc jeden

měsícovatý není

proč zrovna

tenhle javor

je si svou podzimní hlavou

tak jistý

když tamten opodál

je listí již zbaven

Leona s Pepou do sebe zapadají jako puzzle k potěše nás všech ostatních, co zpovzdálí jen tiše sledujeme a kocháme se krásnými verši, které by bez fotek byly jako film, kterému smazali jeho hudbu. Možná některým veršům také nerozumím, snad jim přikládám své vlastní významy, které jsou těm básníkovým na hony vzdálené, jedno je však jisté - jsem Vaší poezií a obrázky, Leono, prostoupena už napořád. Každý můj pohled na pěknou oblohu vždy provází myšlenka, jakpak by se tento "mráčkový" výjev hodil Leoně mezi veršíky. A tak obzvlášť pěkné kousky posílám silou myšlenky směrem na Brno.

Já to mám podobné jako Táňa, také mi chybí klíč k pochopení. Leoniny verše jsou jako zašifrované, ale přečtu je, snažím se v tom najít nějaký smysl, ale většinou je pusto a prázdno. Ale moc se mi líbí její fotky, ty si prohlížím i několikrát.

U Pepy je to podobné, ale jeho próza je pro mě krásná, líbí se mi různorodost článků.

(a ještě jednou zdravím králíka, abysme nezapadli ;D)

Houby, barbar, Táni. Kam bysme došli, bejt takhle jednostranní. Svět je přece barevná skládačka (nejlíp prosvětlená ve skle - u mě), a ne šedošedá šeď, nebo béžovobéžová béž, či bílobílá čerň.

Sem s vtipnou veršovánkou, i když Ty umíš poezii v Tvé útulné próze... ;-))

Leono s Pepou, jsem ráda, že jste si tak hezky kápli do noty. Barbarsky přiznávám, že poezii, tedy té, co má vyvolat hlavně pocity, nerozumím a její sdělení je pro mě tak zašifrované, že k němu nemám klíč. Moje nedostatečnost, vím.

Škoda, že se odmlčela Blanka, jejím veršům jsem rozuměla víc. Z poezie je pro mě dobře srozumitelný leda tak Erben nebo Neruda.

Nejlíp rozumím primitivním veršovánkám a miluju ty, co mají vtip. Možná na to téma napíšu trochu víc, chystám se.

Kdo lpí na pomíjivém, je ztracen v zbrojení. Proti čemu vlastně zbrojit? Proti skutečnosti, kterou neovlivním? Vaše báseň je výzvou životu, pokornou modlitbou k přírodě v sobě...tak to chápu já, králík;D a čtu ji znovu a znovu...

Přiznávám, že já po sobě a pro sebe si ji čtu znovu. A to proto, že se chci přesvědčit, jestli to těmihle slovy opravdu chci - a jo. Lepší způsob mě nenapadá... ;-o

Na Vás se moc dobře páchají pokusy, Pepo. Ba co dím, jako byste jim na vlastní králičí kůži byl docela dobře ochoten.

No jasně, za bé. Vlastně mě to takto samotnou nenapadlo, bude to asi tím, že mi to řekl jeden holý strom v jednom šíleně nevlídném dni: totiž že zdání klame, že v jeho kořenech to dost dobře žije, a ty nejzazší kořínky v těch nejhlubších hloubkách jsou až rozpustilé...

Bláhoví, kdo k přežití potřebují zbrojit; oproti bezpečí úkrytu hlubin země je to tak nebezpečné... a namáhavé...

Ať už je hluboko vrostlý smutek, radost, či jiný cit, jistojistě platí: Cítím, tedy jsem, tj. žiji...

Záleží na tom, jestli si léto pamatuju? Jestli mi záleží na stárnoucím listoví? (Na jaře pravděpodobně dostanu nové a šťavnaté).

Zbrojit k přežití? To je přece protimluv.

(téhle filozofii já říkám cohenovština; ale neopsala jsem to odnikud, to ne! ;))

... Pláče snad bříza nad padajícím listím? Zážitek z prostého koloběhu přírody ve mě? Tak i tak, báseň hodna k opětovnému přečtení;)