Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
O běhání
12. listopadu 2014
Před třemi lety se mi do rukou dostala knížka od pana Murakamiho - O čem mluvím, když mluvím o běhání. Velmi mě inspirovala, nejen v běhání. Mé běžecké pokusy byly v plenkách, většinou jsem vyběhl a pak měsíc kulhal. Běhání není jen jednotvárná námaha, kterou většina lidí považuje za sebetrýznění. Chce to čas, pravidelnost a pokoru. V běhu se pak může zrcadlit celý svět.
Jen cesta a já. Pomalu a soustředěně se rozbíhám, seznamuji se s povrchem, se silnicí, se zemí. Tolikrát jsem takhle začínal a přece je to pokaždé jiné. Upamatovat se na ten pocit souznění, sem patřím, to jsem také já. Vnořit se do krajiny skrze svůj pohyb, pokládám energii na oltář přírody, jsem poznán a přijat.
Zem pod nohami uhýbá a poskakuje. Nezáleží moc na tom, jestli jsem tudy běžel stokrát, tisíckrát. Nebýt teď a tady, určitě zakopnu, upadnu, otluču se, jak se mi to občas děje, když přemýšlím o ničem. Krok za krokem, automaticky a přece s rozmyslem. Nedívám se příliš dopředu. Přítomnost bych tak míjel a z hudby by se stával jen matný šum. To srdce mi zpívá, jako dekodér hlasu lesa, luk a řek. Ani rychle, ani pomalu, pluji na vlně času, cítím jasně sebe v prostoru.
Běžím ve slunečním svitu, v mlze, v dešti, po spadaném listí, ve větru, v mrazu, v parném létě, štěstí, které cítím, je stále stejné, nezáleží na kilometrech, na času, nezáleží na tom, jestli vypadám blbě, nebo mi to sekne, prostě běžím. Není vítěze, ani poraženého.
Běháním ze sebe setřásám zbytečnosti, které si na sebe nevědomě nabaluji. Běháním se stávám kompletním.
Autor: Pepa Matulka