Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Dnes bez fotek. Bez zbytečných okras. Sama pomoc bližním a potřebným by měla být dostačující pro vcítění se do tématu. Ano, někteří lidé v této zemi jsou v situaci, kdy se jim nedostává prostředků na uspokojení základních lidských potřeb. Dnes jsem se zúčastnil jako dobrovolník této akce v Olomouckém nákupním centru.
Rozdávat letáky a vybírat potravinové dary od solidárních lidí, osvětlovat nejasnosti v pochopení akce, uvádět v obraz nezasvěcené. To byl můj dnešní úkol s ostatními kolegy dobrovolníky. Sám jsem uživatel sociální služby a i ke mně se potravinová pomoc dostala. Člověk, který nemá z čeho žít je vděčný za jakoukoliv pomoc. Některé obchodní řetězce již přestali plýtvat a zbylé potraviny věnují potravinovým bankám, či jiným organizacím charitativního směru. Jenže, ne všechny takto darované potraviny se hodí například do potřebných rodin s malými dětmi.
Může se stát, že by sice pomoc byla, ale přiznejme si, že solené bramborové chipsy, káva , právě prošlé jogurty a sýry nejsou zrovna ideální pro dítě. Proto se dnes organizovala tato celorepubliková akce. Aby sami lidé byli informováni, pro koho je pomoc určena a aby oni sami rozhodli, co by podle nich mohlo pomoci.
Nikdo nežádal plné nákupní košíky s dary od jednotlivých dárců. I přesto se tací našli a těm také patří velký dík. Je jasné, že ekonomická situace v běžných rodinách není nikterak růžová. Kdo má jistotu, že zítra nebude v situaci, kdy bude sám takovou formu pomoci potřebovat? Kdyby každý daroval potravinu, jejíž cena se v obchodním řetězci pohybuje okolo 25.-, nebyla by to nikterak částka likvidační.
Někteří lidé, hlavně rodiny s dětmi, sem přijeli hlavně kvůli této akci. Děti by se měly učit pomoci ostatním. Velký dík a obdiv. Starší lidé i nemocní se zapojili a velký dík patří i jim. Někteří měli potřebu uvést na pravou míru své postoje a názory, ale také leták přijali a dar věnovali. Pokorný dík i jim. Osobně děkuji i lidem, kteří mi jako odpověď na moji nabídku letáku poděkovali, protože projevili slušnost.
Těm, kteří si svoji neochotu racionalizovali a jako štít si vzali nedůvěru k vládě, rasismus, vševědoucí nadhled a nemístný humor, těm, kteří se mi vyhnuli a ani se na mě nepodívali, těm přeji mnoho štěstí v životě. Aby nikdy nepoznali, co to je hlad. Proč má člověk zapotřebí vysvětlovat mně, jako dobrovolníkovi s dobrou vírou, nesmyslnost mého konání? Komu tím pomůže? Přestanou mít lidé hlad, když já pochopím, že je naše země špatně vedena?
I tak jsem vděčný za tu šanci být svědkem lidského chování. Děkujeme všem dárcům. A přeji všem štěstí.
A příště do toho půjdu zase, protože ten pocit soucítění s lidmi je opravdu mocný. Má to smysl, ať si remcalové remcají a házejí čísly a daněmi. Nakrmit hladové u nás doma je reálné. Třeba je potkáváte denně na ulicích. Třeba potkáte i mě.
Autor: Pepa Matulka