joudaweb - časopis Čekanka

Začalo to, když si lidé zvykli na pohodlí teplých gaučů u televizí. Přestali chodit pěšky a všude jezdí auty. Všichni mají auto. Táta, máma a děti taky. A kdo auto nemá, ten ho mít chce. Protože chodit pěšky, nebo jezdit autobusem je otrava. Protože se nic nestihne. Pořád se někam spěchá. Když auta nebyla, taky se spěchalo, ale pomalu. Pak nějaký dobrák vynalezl kolo a mohlo se spěchat rychleji. A kdo spěchá, tomu unikají drobnosti, které míjí. A nejen drobnosti.

 

 

Třeba příroda, celá příroda. Ta se stará o celý svět. Tisíce let. Lidé se s pokorou skláněli před její mocí a byli její součástí. To jsou i dnes, jenom si to nemyslí. Teď si jí všimnou, jen když někde vybuchne sopka, něco se sesune a nebo zaplaví. Když je příroda nenápadná ve své činnosti, člověk ji skoro nevnímá a spěchá si v klidu dál.

A najednou napadne sníh. "Sakra, zase to padá!" "Kdo se s tím má odklízet?" "Jak dojedu do práce?" "Nestihnu autobus, abych stihl vlak!" "Budu mít zničený boty!(ze soli že;)" A to zásadní "Raději bych byl, kdyby sníh nepadal vůbec." Tak. Kdo si to nikdy nepomyslel? Na sníh se nejvíc těší děti. Jenže děti slyší tátu, jak nadává na sníh a říkají si, že táta má přece pravdu. Navíc se od počítačů skoro neodtrhnou, maximálně, když námraza serve elektrické vedení. A vida, to příroda je láká ven.

 

Myšlenka je mocná síla. Jak ukázat lidem, že jsou s přírodou spojeni poutem silnějším, než je podrážka bot? Třeba tak, že vyplní přání a zruší v zimě sníh. To ale naruší rovnováhu a sněží tam, kde normálně nikdy nesněží. Třeba. A lidi kroutí hlavou. "Jak je tohle možný? Příroda se zbláznila!"

 

Aby ne, když blbnou lidi. Nechtějí v zimě sníh jen proto, že se jim nechce odhazovat výjezd od garáže. A že je tohle taková pohádka, může mít šťastný konec. Lidi si přestanou vymýšlet nesmysly a začnou si sníh v zimě přát. No tak. Přejme si sníh;)