Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
PF 2015
2. ledna 2015
Tak nám nasněžilo...
Záměrně jsem v úvodu napsala tato slova. Možná jste si někdo také uvědomili příměr těchto slov k úvodní větě jednoho z největších děl světové satirické literatury a nejpřekládanější knihy naší české literatury. Jistě víte, kterou mám na mysli...
Je to zajímavé, u některých děl našich autorů stačí říci několik prvních slov a již víme...
Tak namátkou:
- Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů...
- Babička měla syna a dvě dcery...
- Byl pozdní večer...
- Utichly továrny, utichly ulice...
- Sto roků v šachtě žil...
a mohla bych pokračovat dále. Záměrně jsem uvedla knihy a poezii z různých období našich dějin, protože nezáleží na tom, kdy vznikla, záleží na tom, jak nám zůstávají v našich myslích. A kolik pohádek začíná slovy Bylo, nebylo nebo Za sedmero horami, atd. Možná mě někdo doplní.
Nedá mi to nepřipomenout úvodní slova knihy knih - Na počátku bylo Slovo. Možná si řeknete, proč ji uvádím až jako poslední. Tato kniha si zasluhuje zvláštní místo, a protože jsem začala naší českou literaturou, tak jsem ji uvedla zde, samostatně.
Nechala jsem se unést zamyšlením nad úvodními slovy, protože, jak to už bývá, jedna myšlenka stíhá druhou, a myslím si, že se se mnou někdo z vás, čtenářů, rád o ně také podělí, případně doplní něco ze svého.
Původně jsem se chtěla zamyslit nad uplynulým rokem a nad vším možným, co nás eventuálně čeká v roce, do kterého jsme dnešním dnem vstoupili.
Máme za sebou vánoční čas, který nám nejdříve připomínal svým počasím zimu jen hodně, hodně vzdáleně, ale v průběhu vánočních svátků jsme se jen přece sněhových vloček a celodenních mrazů dočkali.
Uplynulý rok, navzdory tomu, že součet jeho číslic činil sedmičku, která je považováno za šťastné číslo, tak si asi nezaslouží být zařazen mezi roky, o kterých by se ze širšího hlediska dalo říci, že naplnily tento předpoklad.
Globálně ve světě klidno rozhodně nebylo a vypadá, že tento stav se nezmění a bude pokračovat i v letošním roce. Někde se stupňuje hospodářská krize, onde zase řádí různé teroristické organizace politické i náboženské a jejich řádění je hrůzné od sebevražedných atentátů až po sestřelení letadel, které odnášejí nevinní lidé, děti, hrůza... A nejhorší na tom je, že i naši lidé se stali jejich obětmi...
Zaznamenali jsme několik letadel nedoletěvšich na cílová letiště, několik lodí nedopluvšich do určených přístavů, a v obou těchto případech zpravidla velký počet obětí skončivšich někde na mořském dně. Také porucha na jedné jaderné elektrárně nás postrašila. Tak to je pouze zlomek toho, co se přihodilo na různých místech ve světě.
Ale ani u nás v naší malé zemi nebylo klidu. Kolik požárů, při nichž došlo jak ke ztrátám na životech, tak i ke ztrátám na historických hodnotách, kolik neštěstí a ztrát na životech při používání plynových spotřebičů, kolik zjištění různých nedostatků při zajišťování bezpečnosti našich lidí, od nedostatků zjištěných na dálnicích, železničních neštěstí až vyvrcholících tím, co se přihodilo na Zlínsku. Já myslím, že to snad nemá obdoby.
Vzhledem k tomu, že jsem se poměrně dlouho pracovně pohybovala v podobné oblasti, tak si nedovedu představit, jak je možné, ale jak vidno - možné je všechno, že se něco takového vůbec mohlo přihodit. Mohla bych tady sáhodlouze psát, a někdy to asi udělám, však jsem to už jednou v některém článku zmínila, jak a kolik norem a různých předpisů muselo být dodržováno a zajišťováno. A to většina těch našich pracovišť nebyla klasifikována jako požárně nebezpečná, pouze několik takových jsme měli, a o jejich zajištění se mi až někdy v noci i dokonce zdálo. A tady v tom případě?
Jedno je jisté - v letošním roce všechny čeká spousta práce všude, kam se podíváme. A myslím, že i tento rok bude na to všechno hodně krátký. Nechci, abyste můj článek považovali za negativní, jistě uznáte, že všechno to je opodstatněné, nic není vymyšleno.
Všechno to, co jsem teď napsala, je všeobecný pohled na celou naši společnost, úkoly, kterým musí věnovat hodně pozornosti především naše politické špičky i orgány výkonné moci a postupně jejich podřízené složky. Tak jim přejme, a tím si přejme i my všichni, ať nepřipustí žádné konflikty a bez nějakých sporů vyřeší i zdánlivě neřešitelné... A jak jsem zaregistrovala, těch různých předsevzetí jsem teda z úst našich nejvyšších představitelů zaslechla...
Možná, že také i vy, milé čtenářky, případní čtenáři, jste si s nástupem tohoto roku dali nějaká ryze soukromá předsevzetí. A že jich může být - od těch možná nejčastějších "chci zhubnout, chci přestat kouřit, chci jíst zdravěji, chci začít sportovat, začnu šetřit, chci poznávat různá zajímavá místa naší země, chci mít úspěchy v zaměstnání, chci mít hodně času pro své blízké, chci užívat život" a hodně dalších.
Jedno předsevzetí je ale zvlášť specifické - "nedávat si žádné předsevzetí". Je to tak, že k tomu, aby si člověk začal plnit nějaká předsevzetí, není nutné začínat zrovna 1. ledna, s tím se může začít přece kdykoliv, kdy si řekneme, jak říkával můj muž ve staroostravském nářečí "včil!".
Tak mějme všichni ten rok 2015 pěkný, úspěšný, plňme si ta předsevzetí, pokud jsme si nějaká dali, buďme zdrávi a mějme se pěkně.
A na úplný závěr článku mé přání patří naší Čekance. Milá Čekanko, přeji Ti, abys rostla, kvetla a kvetla a stále vzkvétala k radosti nás všech, kteří Tě tvoří, čtou a mají rádi moc!
Autor: Jiřina Tabášková