Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Korespondenční poezie
7. ledna 2015
KDYŽ NESTOJÍM PEVNĚ NA NOHÁCH SVÝCH
KDYŽ BLÍZKOST SCHÁZÍ
KDYŽ OBLOHA MODRÁ JEN SMUTEK PROBOUZÍ
JE DŮVĚRA VZÁCNOU NADĚJÍ...
sněžné zamyšlení
Že štěstí
otiskne se
v tom poddajném
v nás
A zřetelnější
bude
když nás
opustí...
Ukazováček
Probodnut
ten který určuje
směr
nebo neslušně
někoho...
Jest stále vztyčen
nad zlovůlí
proti bezpráví
v tiché hrozbě
spravedlnosti...
Avšak i on
musí s ostatními
sobě rovnými
do dřezu...
Nedělní pocit
V křišťálové čistotě
vzduch zvonivě se chvěje
nad střechami domů
sněhem nadité mraky
Odolávám větru
s rozkoší ptačích křídel
jak těžké je
neodlétnout...
TO JE MŮJ POCIT Z DNEŠKA, Z BĚHÁNÍ, Z UČENÍ, ZE ČTENÍ, ZE PSANÍ, Z ÚKLIDU, Z VAŘENÍ, Z MLUVENÍ A Z - DÍVÁNÍ SE. A JEŠTĚ SI ZAHRAJI NA KYTARU A BUDU I ZPÍVAT. A JEŠTĚ SI ZATANČÍM. A I PO TOM NEBUDU MÍT POCIT, ŽE BYCH DĚLAL NĚCO EXTRA...A V TOM JE ASI TEN PROBLÉM, STÁLE CHTÍT NĚCO EXTRA. ČASTO VÍCE MLČÍM, KDYŽ HLEDÁM VELKÁ SLOVA...
SMUTEK
Jestlipak sníh
tenhle sníh
je ten poslední
poslední co zřím
Pod bílou přikrývkou
tuším barvy jara
jak strašně moc
bolí vzpomínat
Je opravdové
moje tělo hlas
nezmizí stejně náhle
jako sněhová
vločka
Ta zem
i já
jedno jsme
smutní veselí
Jsme
a oba spolu
plyneme časem
v prostoru
Pak celý vesmír
ve mně
co hvězd
zářících myšlenek
v obraze živém
něžně se vlní
jako na dlani
nekonečného
smíření
Lze-li dále řetězit?
Leono;)
Autor: Pepa Matulka