joudaweb - časopis Čekanka

...že jsme se s Čekankou sešly u stolu - a už je to tady zase - nepřipomenulo vám těch pár slov, i když hodně vzdáleně, ale trochu přece jen, úvodní verš snad nejznámější Nerudovy romance?

 

Hodně rozdílů a celý středověk a novověk do dnešní současnosti nás sice dělí, i můj stůl není dubový, ale z dřeva ořechového, a tím vínem, kterým si rádi připíjeli náš největší Čech s panem Buškem, si můžeme s Čekankou připít pouze virtuálně, o nějakém zpěvu ani nemluvě.

 

Také mě napadlo, jaký by asi k virtuální realitě měl náš Otec vlasti, kdyby ta možnost tehdy byla, vztah. Podle toho však, co všechno dokázal a oč se zajímal, soudím, že jistě velice kladný, nicméně i bez informačních technologií toho dokázal hodně, a je s podivem, že přestože tenkrát neexistovaly nějaké výpočetní techniky, tak všechny stavby, které tenkrát v době jeho vlády byly vybudovány, přežily věky a vydržely. Nejmarkantnějším případem je Karlův most, který již stojí více než šest set let, zatímco mosty vybudované v současné době se bortí již po pár letech používání. Budiž jim omluvou, že přes Karlův most nejezdily kamióny. To je však pouze velice slabá útěcha, kterou ani není možno argumentovat.

 

A ještě jeden rozdíl zde vidím. Nejsem si jistá, jestli těch hodin, které spolu oni dva u stolu strávili, náhodou nebylo, s ohledem na státnické povinnosti Karla IV. i pracovní povinnosti pana Buška coby rádce, komorníka a později i hejtmana, méně, než doba, kterou jsem s Čekankou za dobu jejího trvání strávila já, a je docela dobře možné, že v tom nejsem sama, že je nás více.

 

To jsem se zase trochu nechala unést..., proto teď rychle k tématu a k Čekance, se kterou opět sdílím napůl monitor počítače, abych náhodou při pokládání otázek neopakovala ty, které již byly v předcházejícím článku zodpovězeny.

 

Takže, milá Čekanko, jsem ráda, že jsme se takto znovu na můj popud sešly, abychom v našem fiktivním rozhovoru z konce listopadu v minulém roce pokračovaly a popovídaly si, co jsme tenkrát nestihly, a také o nově se vyskytnuvších zajímavostech na Tvých stránkách.

Já jsem to tehdy také tak cítila, že nebylo vyřčeno všechno, co mé čtenářky i čtenáře zajímá - na prvém místě zmiňuji čtenářky, protože to jsou především ony, kdo na mé stránky nahlížejí a čtou mě i své reakce připojují, vím však, že i čtenáři občas při surfování po internetu na mě narazí a někdy po přečtení také komentářem zareagují.

 

K dnešnímu dni 417 článků, milá Čekanko - pěkná bilance, a je to milé, že tři a půl roku kveteš a stále jsi čtena, Tvé nové články jsou se zájmem očekávány - soudím podle sebe, já také každé ráno nahlížím, co je na Tvých stránkách nového, a když nic neobjevím, i v průběhu dne nahlédnu, jestli něco nepřibylo.

Já to mám také tak, jsem však ve výhodě, vím to jako první, že se něco na mých stránkách bude dít, když někdo z autorů vloží nový článek, jen pak čekám, až jej paní šéfredaktorka uveřejní, a potom čekám, co bude dál, zareaguje někdo, nezareaguje?

 

Ty reakce mě také, milá Čekanko, zajímají a občas také překvapí.

Je to tak. Jsou příspěvky, u kterých je vidět podle počtu přečtení, že hodně čtenářů četlo a reakce žádná, a někdy stačí málo, jen malý popud, někdy i mimo rámec článku, a já udivena sleduji, co se děje - jeden komentář stíhá druhý, někdy je jich více než třicet, např. ten nápad s první větou literárních děl...

teď si musím trochu, milá Čekanko, přihřát svoji polívčičku - byl to můj momentální nápad, já to tak mám, např. i v úvodu tohoto článku mi najednou přišla na mysl ta Romance o Karlu IV., jsem si vědoma, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale já, když mě něco napadne, tak si vždy říkám, proč se nepodělit se svými věrnými i náhodou otevřevšími Tvé stránky - i když je to podruhé, nebo třeba popáté..., ale pokaždé jiné..., vždy ale se snahou tak, aby nenudilo a aspoň trochu pobavilo...

a to je dobře, vždyť je potom zajímavé sledovat, jak přibývají komentáře - jeden reaguje na článek, další přidá svůj nápad, a tak to pokračuje. Zrovna to se přihodilo také u Dášina článku Pohodová, který má 66 reakcí, nebo Hančina článku Zkama si? - 51 komentářů - je zajímavé dovídat se, jak se liší některé slovní výrazy v různých částech naší země, je to zajímavé, malá rozlohou, ale tolik regionálních odlišností, nebo v případě některých galerií, kde autoři prezentují své koníčky, záliby, výtvarná dílka, atp., za všechny připomínám článek mé paní šéfredaktorky Výtvarné hokusy - 41 komentářů. Nebo také byl dobrý nápad s těmi různými soutěžními otázkami, kde čtenářky knih paní šéfredaktorky prokazovaly takové ohromné znalosti jak osob, tak děje a všeho možného se vztahem k nim. Uvítám velice ráda, když se jejich počty ještě zvýší, vždyť proč se nevracet i ke starším článkům, a když někoho ještě něco napadne, tak proč nepřispět a nevyvolat tak další případné reakce a diskuse?

 

Máš pravdu, milá Čekanko, a také je dobře, že ses zmínila o knihách paní šéfredaktorky, já rovnou navážu další otázkou, kterou jsem měla v úmyslu právě teď Ti položit - zajímá mě, jak se Ti líbí jejich vzhled zvenku - mám na mysli obálky - nejnověji vydaných knih. Změna oproti těm předcházejícím...

...líbí se mi hodně jak jejich matný vzhled, což je novum oproti předcházejícím knihám, tak také všechno, co na obálkách vidíme a co v podstatě koresponduje s dějem, o čemž se při čtení knih všichni mohou přesvědčit. O obálce knihy Malomocná polské spisovatelky Heleny Mniszkówny v překladu naší paní šéfredaktorky-spisovatelky už snad bylo řečeno všechno v článku speciálně jí věnovaném...

ano, milá Čekanko, zajímavá je tím, jak je zde zvýrazněno zobrazením knihy s odřeným hřbetem a přečnívajícími zažloutlými stránkami, že se jedná o příběh z doby dávnější, a pro mě navíc také tím, že jsem se částečně o její vzhled také přičinila, když jsem nabídla paní spisovatelce k nahlédnutí několik fotografií z mého prapříbuzenstva, z nichž jedna v pomyslném konkurzu zvítězila a je jako kdyby na té staré knize položena...

...stejně tak obálka na ni volně navazující knihy Valdemar naší paní spisovatelky, která je upravena podobně jako ta u Malomocné, Valdemar na fotografii vypadá vskutku jako majorátní pán a na tom obrázku mi připadá, jako kdyby se rozhlížel a obhlížel své panství - dobrý nápad to byl.

 

Víš, milá Čekanko, i obálky knih naší paní spisovatelky z doby současné, a to jak příběhy, které v předcházejících pár letech jednak byly vydány prvně, tak i několik knih ve druhém vydání, se mi líbí. Mám na mysli zejména to použití různých kancelářských potřeb, sponek, připínáčků, útržků z poznámkových bločků a k tomu vždy fotografie hlavní postavy. Mě tento způsob zaujal nejprve u knihy Smlouva proti lásce, a teď v žádném případě nemám v úmyslu se vychloubat, ale malilinkatou zásluhu na těch dalších podobných možná mám, protože jsem v jednom mailu paní spisovatelce vyjádřila dosti hlasitě svůj názor...

...já myslím, že to je dobře, protože vzhled obálek je lákavý, já bych ještě zmínila dvě z nich - Hrníček z lásky a Počkej za Lyon - ten hrníček na jedné a na té druhé klobouk s Eiffelovkou, a když si tak teď uvědomuji, mohla bych pokračovat podobným způsobem i u dalších knih. Povedly se - podle mého virtuálního názoru - perfektně.

 

Milá Čekanko, mám teď - na rozdíl od Tebe - skutečný pocit, že jsme už nejspíš vyčerpaly dnešním spolupovídáním, a připočtu-li k tomu i ten článek předcházející, snad všechna témata, která možná zajímají všechno Tvé potenciální čtenářstvo, a tak ještě jednou - na úplný závěr - vyjádři, prosím, své pocity ze sebe samé, z nás, kdo Tě tvoří a přispívají svými reakcemi a ze všeho, co Tě napadne a vracím se znovu a zatím naposled, doufám však, že ne definitivně, k otázce z názvu dnešního článku. Tak tedy - Quo vadis, milá Čekanko?

Jaká je moje odpověď a co říci závěrem? Jsem ráda, že jsem, že stále existuji, kvetu, rozrůstám se o nové redaktory a přispívající do komentářů, zajímavé články, různá zamyšlení, úvahy, zajímavé a pěkné fotografie, galerie, mám zkrátka radost a jediné přání - doufám, že tento stav nejen, že bude trvat ještě dlouho, ale bude se dále rozvíjet různými směry, což mě, podle mého - opět virtuálního - názoru činí zajímavou a čtivou a vyzývá k reakcím a diskusi.

A ještě jedno přání si dovolím na úplný závěr vyjádřit. V poslední době se na různých jiných serverech objevují výrazy hraničící se slušností, které se při psaní různě zcela nebo částečně vytečkovávají a při čtení vypípávají. Věřím a doufám - a budu hodně ráda, když mé stránky budou něčeho takového ušetřeny!

 

Milá Čekanko, po uveřejnění našeho prvního fiktivního rozhovoru jsem byla nazvaná Tvojí tiskovou mluvčí. Takže - Tvoje tisková mluvčí Ti děkuje za společně strávený čas, za Tvé názory, o kterých jsem přesvědčena, že kdybys byla živoucím tvorem, tak by byly shodné s těmi, které jsem zde vymyslila, pomyslně vyjádřila a popsala.

 

***************

 

A to je, milé čtenářky, případní čtenáři, všechno. Možná po nějaké době, když bude důvod se s Čekankou znovu u stolu a počítače setkat, proč ne..., že?