joudaweb - časopis Čekanka

To nejkrásnější z českých hradů a zámků

Vaši hrdost probudí z hlubokého spánku

Šest stovek střípků nesmrtelných skvostů

Ze sta starých sbírek, jimž vzdáváme poctu

Objevujme znovu dědictví českých vládců

Opěvujme zručnost pradědečků našich otců.

 

Ale abych začala od začátku. Někdy koncem ledna jsem náhodou zaslechla v televizi zmínku o výstavě, která se nachází v Jízdárně Pražského hradu, a nejvíce mě zaujalo, že zde má být soustředěno to nejkrásnější a nejhodnotnější co se nachází na našich hradech a zámcích. Protože ráda sdílím své zážitky se svým mužem, kterého by sice nenapadlo jezdit na nějakou výstavu, ale když už ho s mým přáním seznámím, vždy kývne a připojí se ke mně. Musela jsem jen počkat, až se uzdraví, a tak jsme dnes vyrazili směrem ku Praze.

 

Hlavním lákadlem byl pro mě Relikviář sv. Maura, o kterém jsem již dříve četla, o jeho nalezení a opětovném vystavení na zámku Bečov. Relikviář byl určený pro ostatky sv. Maura a sv. Jana Křtitele. Byl vytvořen v polovině 13. století na území dnešní Belgie a do počátku 19. století sloužil k liturgickým účelům. Potom ho koupil vévoda Alfréd Beaufort-Spontin a vystavil ho i na výstavě roku 1888 v Bruselu. O rok později ho majitelé převezli na bečovské panství a vystavili v zámecké kapli. Po druhé světové válce ho majitel Bečova ukryl pod podlahu hradní kaple, když byl nucen odejít z Československa na základě dekretů prezidenta Beneše. Tam byl v roce 1985 nalezen a pak už jsme byli seznámeni s jeho dalším působením, nejprve přišlo na řadu náročné restaurování všech částí a nakonec byl vystaven v místě nálezu. Je to opravdová nádhera, je zde 12 apoštolů, postavy Ježíše Krista a sv. Maura, jejich obrazy ze života, biblické motivy, plno zlacených částí a drahých kamenů.

 

Z nejstarších památek jsme viděli Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky ze 13. století. Je to nejstarší spis, ve které se objevuje zmínka o praotci Čechovi. Obrazy ze 16. století nám ukazují významné panovníky, například je zde Přemysl Oráč, praotec Čech, Krok a kníže Václav.

 

Také je zde několik kabinetů, většinou ze 16. a 17. století. Krásný je Delfínový kabinet z majetku spisovatele Adalberta Stötera, který se nachází na Hluboké. A překrásný je Chebský kabinet, který byl dokonce otevřen, a tak jsme si ho mohli pořádně prohlédnout. Má krásnou barvu, je z ořechu, imitace ebenu a je zlacen.

 

Exponát, ke kterému jsme se pomalu nemohli dostat, se jmenuje Beethowenovo piano. Toto krásné piano objednal v Paříži u slavné firmy Sebastiana Erarda kníže Karel Alois Lichnowský v roce 1803 přímo pro skladatele, se kterým se seznámil ve Vídni. Kníže skladateli nabídl místo pianisty ve svém letohrádku, což se mu velice zamlouvalo a zbavilo ho starostí s obživou. Jeho páteční vídeňské koncerty byly velice vyhledávané. Beethoven přijal i pozvání od knížete do Hradce nad Moravicí, kde bylo pro něj připraveno toto piano. Nástroj je kladívkový, kladívka jsou potažena jelenicí, je vložen do empírové klavírní skříně s malovanou dekorací a bronzovými zlacenými aplikacemi.

 

Cenné a krásné jsou i obrazy Mistra Theodorika, vytvořené v letech 1360-1364. Z Karlštejna, z Kaple sv. Kříže, sem byl přivezen obraz Sv. Šimon a Sv. Jan Křtitel. Národní galerie zapůjčila obraz Sv. Matouše Evangelisty, jsou to malby olejovou temperou na bukové desce. Z této doby jsou zde i vrata, kterými chodil Karel IV., neuvěřitelný pocit při uvědomění si souvislostí, na co se vlastně dívám.

 

Okouzlily mě ale nejvíce tapisérie, bylo jich zde několik, ohromily mě svou velikostí a nádherným zpracováním, barevností a živostí. Moc se mi líbila tapisérie Hostina u Kalypsó, kterou vytvořili v Bruselu, podílel se na ní Jan van Orley. Tapisérie z jeho dílny se u nás nacházejí na Hluboké a v Jindřichově Hradci.

 

Byla zde i krásná pohovka potažená barevným tkaným potahem. Ten byl inspirován La Fontainovými bajkami, vyroben okolo roku 1784 ve Francii a můžeme ho vidět ve Vizovicích. Také zde bylo několik kostýmů, šatů, uniforem a textilních doplňků.

 

Dozvěděla jsem se o zakladateli české kastelologie. Možná někdo neví, tak jako já, jedná se o vědu, která se zabývá hrady. Tento muž žil v letech 1843-1926 a jeho nejdůležitější dílo je patnáctisvazková kniha Hrady, zámky a tvrze Království českého, kterou psal přes dvacet let.Na jeho dílo navazují dnešní historikové, ale může přinést mnoho nového i pro klasické návštěvníky hradů a zámků.

 

Manžel nejvíce času strávil u automobilu Benz Victoria, který si zakoupil v roce 1913 kníže Karel V. Schwarzenberg. Mimochodem, auto stálo tenkrát 12 000 korun. Po vyhlášení války a mobilizaci v roce 1914 odjel s tímto autem na srbskou frontu, kde bylo auto trochu poškozeno střelbou. Kníže Karel se nakazil úplavicí a v září roku 1914 umřel. Řidič s autem přijel na Orlík a později se tento exponát dostal do Národního technického muzea, kde se nachází doposud, protože vnuk knížete, pan Karel VII. Schwarzenberg nepožádal o jeho vrácení v restituci a tak si ho můžeme prohlížet při návštěvách muzea.

 

A na závěr mého povídání se chci zmínit o exponátu, o kterém jsem již na stránkách Čekanky psala. Bylo to při článku o mém letním putování, při kterém jsme s manželem navštívili zámek Jindřichův Hradec. Psala jsem, že se mi nejvíce líbila kovaná mříž ke studni, ale nedozvěděli jsme se nic o ní. A protože zde byla vystavena, znovu upoutala mou pozornost. Napíši tedy pár řádků o historii této krásné památky.

 

Renesanční mříž byla vyrobena před rokem 1604 a je umístěna na horním nádvoří jindřichohradeckého zámku. Je zdobená vytesanými znaky Jáchyma Oldřicha z Hradce, jeho manželky Maxmiliány Hohenzollernské a jeho matky Kateřiny z Montfortu. Dvanáctiboková mříž je dílem jindřichohradeckých mistrů, zámečníka Andrease a malíře Tomáše. Výzdoba je zakončena motivem pětilisté růže. Na klenbě ji obklopují tři menší kytice s motivy lvíčků, kteří nesou v předních tlapách části rodového znaku pánů z Hradce - písmeno M, věnec a kotvu. Mříž je zlacená, je vysoká 345 cm a její průměr je 292 cm.

 

Jen kratičký dodatek pro milovníky Tániných knížek. Viděla jsem tam kresbu Karla Hynka Máchy, byl na ní hrad Pernštejn. Je vidět, že i Mácha cestoval krajem, kde se později ocitly Tániny hrdinky.

 

Nekladu si za cíl vypsat všechny krásné věci, které jsme dnes viděli. Bylo jich opravdu hodně. Já si při prohlížení ani nečtu nějak zvlášť popisky, jen tak letmo kouknu na dobu vzniku, někdy se i začtu, když se mi něco obzvlášť líbí. Spíše ale nasávám atmosféru, která na mě z těchto starých věcí působí. Údaje většinou zapomenu, ale pocity, které mám při pohledu na krásné skleněné či jiné výtvory lidí staré několik století ve mně dlouho zůstávají.

 

Nekladu si za cíl dělat reklamu výstavě, která to ani nepotřebuje. Výstavní prostory byly plné lidí, spíše jsem si myslela, že vzhledem k tomu, že výstava již brzy skončí, jich bude méně. A tak chci těm, které zajímá historie a především mají rádi výtvory šikovných lidí, kteří žili staletí před námi, připomenout výstavu, která ale bude tuto neděli končit. Máte-li možnost, jeďte se podívat, stojí to za to.

 

Ještě bych chtěla upozornit, že fotky u tohoto článku jsou převzaty z internetu. Domnívala jsem se, že focení na výstavě nebude povoleno a tak mi syn několik fotek zmenšil a v neděli nahrál na stránky. Ale k mému překvapení se fotit mohlo, ale pouze bez blesku. Mnoho fotek se mi nepovedlo, není na nich nic vidět, v sále byla poměrně tma a bodové osvětlení se také podílelo na konečném výsledku. A když ještě vezmu k úvahu, že fotit neumím, tak je s podivem, že přece jenom několik fotek je ke koukání. Nechci s nimi zahlcovat tyto stránky, dám je na své a tak kdo bude mít zájem, může se na ně podívat. Hodně čtenářů Čekanky na moje stránky chodí a tak si myslím, že to nebude žádný problém. Jen jejich kvalita není nijak velká, ale i tak za zkouknutí stojí. Alespoň si můžete některé exponáty připomenout, možná jste je viděli při svých návštěvách hradů a zámků.

 

Děkuji všem, kteří jste dočetli až na konec mého povídání a přeji všem krásné jarní dny plné sluníčka a probouzející se přírody. Za pár týdnů se znovu otevřou brány hradů a zámků a můžeme se znovu podívat na vše krásné, co se v nich ukrývá.

 

Pro ty, co zatím nevědí, adresa stránek je www.dortiky.happz.cz

 

Zdroj fotografií - Wikipedie

Fotografie relikviáře z výstavy v Jízdárně Pražského hradu v roce 2014 - autor Draceane CC BY-SA 4.0

Jízdárna - foto z Petřínské rozhledny - autor VitVit CC BY-SA 3.0