joudaweb - časopis Čekanka

Zatmění slunce dopoledne jsem bohužel neviděla. Zato se mi zatmělo večer při odchodu z práce. Žuchla jsem z odrolenýho schodu a zlomila si kotník:-) Moje zatmění mělo i cosi navíc, co nikdo v pátek neměl-tisíce tančících hvězdiček:-)

Copak Táňa, ta to zvládne, hlavně abychom to zvládly i my.

Je to zvláštní příležitost porovnat si, co jsme ve stejnou chvíli dělali, byvše roztroušeni po celé republice.(Čekám opravu přechodníku.)

Já jsem sice mohla sledovat onen úkaz přímo z kanceláře, ale pro tu legraci a společné zážitky jsem se též vydala s kolegy na nádvoří. Společně strávené chvíle utužují kolektiv.

Jsem velice ráda za nás čtenářky Pohodek, že má Táňa takové plány, protože tímto máme naději na spoustu nových knížek.

Tak jsem včera ve třičtvrtě na jedenáct vstala (pro rejpaly - spát jsem šla v půl třetí), koukla jsem z okna obýváku na severní stranu a podivila se, že je nad Prahou tak nějak divně tmavo. Vzápětí jsem to připsala smogu, ale zároveň jsem si připomněla, že mělo být dnes zatmění, a začala lovit v paměti, kdy že to mělo proběhnout. Myslela jsem, že jsem to propásla, neboť se mi vybavilo cosi o třičtvrtě na deset. Posléze jsem ale zjistila, že jsem nic nepropásla a že vzhledem k jasnému dni by byla šance to připozakryté Slunce vidět. Pamatovala jsem si, že se na zatmění koukalo přes disketu. Ale kde ji vzít? Ha, někde jsou ještě staré zásoby se zálohami mých románů! A už jsem jednu zálohu horlivě kuchala - beztak už se v domácnosti nevyskytuje zařízení, kam by šla strčit. Dala jsem na sebe dvě vrstvy hnědého plastu, jukla na Slunce, a fakt, jak by řekl klasik, "měl ho tam!"

Že se dá koukat i přes cédéčko jsem vážně netušila. V roce 99 byly diskety ještě docela běžné a v práci jsme jich tehdy vykuchali pěknou řádku. Je hezké, že vývoj datových nosičů se od téhle užitečné funkce neodchýlil. Ale pokud jde o mě, mé dvě a půl krabičky mi na slušnou řádku let vystačí. Jsem přesvědčená, že při nejbližším úplném zatmění, které bude vidět z našeho území a dojde k němu 7. října 2135, po téhle osvědčené pomůcce sáhnu také.

článku přidána včerejší aktualita...

99 byla nejmladší dcera mimino (v pondělí má 16). Dávala jsem ji spát pod oknem na dvoře (tak jsem to dělala, abych na děti viděla). Jenže jsem potřebovala něco dělat i uvnitř, a to jsem byla naštvaná, že zatmění nemůžu sledovat soustavně. Říkám si: bylas to ale hloupá... ale pak si vzpomenu, že bylo u nás oblačno, a tedy úkaz byl viditelný jen občas. Zato potemnění bylo velmi zřetelné. Spousta krásných fotek je na google:

https://www.google.cz/search?q=zatm%C4%9Bn%C3%AD+99&biw=1920&bih=947&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=rzsNVcnNIcexafm3gKgC&ved=0CCYQsAQ

.

Ale včera bylo u nás totální jasno. Šla jsem s dcerou k doktorce (toutéž nebo touž - pěkně hloupé slovo, jiný tvar mě nenapadl) - totálně pozbyla hlas ;-/ - jinak by šla sama, ale těžko se vypráví, jak k tomu došlo, bez hlesu, znakovou řeč neznajíc a asi ani doktorka ;-OD. Pak do obchodu a v mezičasech jsem si ty fáze přes cédéčko zblikla. V 11 jsem si vyšla na terasu Tesca, a tam tedy skupinky postávaly s cécéčkama a foťákama v ruce. Omezím se na konstatování, že ta tajemná clona za PLNÉHO jasna byla opravdu pozoruhodná, protože to popsat opravdu nejde, a co víc, NEJDE to zaznamenat naší nejdokonalejší technikou. Máme jen vlastní mozek a srdce, pokud si ten div chceme uchovat. Nicméně nepopírám, že zajímavé bylo prohlédnout si i jednotlivé fáze: počáteční "couvání", zhoupnutí do kolébky, a odchod v "dorůstání";). (akorát že couvající a dorůstající slunce nemá bříško, jako ve stejných fázích měsíc ;-D)).

Opravdu krásné fotky vidíme na gůglu též:

https://www.google.cz/search?q=zatm%C4%9Bn%C3%AD+20.3.&biw=1920&bih=947&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=-DsNVc2ZCYjkaJTVguAG&ved=0CD8QsAQ

.

Krásný den! Tady je. Jaro skutečně přišlo ;)).

Jiřinko, jak píšete, také jsem měla ten pocit úzkosti, a to jsem věděla, že to za pár desítek minut pomine. On ani větřík nefoukal, lístky se nepohnuly, a to u nás fouká pořád hodně.

Také jsem se ráda podívala, Leono, jak na ty Vaše fotografie, tak i na odkaz k včerejšímu zatmění slunce.

Při tom včerejším částečném zatmění jsem si vzpomněla na úplně v srpnu 1999, i když u nás to nebylo tak zcela úplné, asi na 90 % - vzpomínáte?

Tenkrát mi to opravdu připomnělo, jak píšete, Alenko, jako by se zastavil čas, až mi bylo z toho trochu ouzko, byla jsem zrovna na chatě s rodinou mého syna a sledovali jsme online přenos v televizi, v poledne takové šero...

Leono, díky za krásné fotografie. Já to nějak zvlášť neprožívám, nesleduji dlouhé minuty, jak děj probíhá. Šla jsem v tu dobu na zahradu se podívat na nové slepičky, které jsme krátce předtím koupili. A překvapilo mě ticho, které bylo až zarážející. Nikde žádný ptáček, nejenom že nelétali, ani neštěbetali. A obloha potemněla do šeda, nepřirozená šedá barva zaplavila oblohu. Ani slepičky nepobíhaly, choulily se v koutku a tak jsem je šla zkontrolovat po poledni a již byly čilé, hrabaly a tak bylo vše v pořádku.

Neumím si představit, jak to museli prožívat lidé v daleké minulosti, kdy netušili, co se děje, jistě na ně působily obavy a strach, co se bude dít dál...