joudaweb - časopis Čekanka

Nejbližší okolí tohoto malebného městečka propojila dopravně síť milých mikrobusů.

Z jednoho takového vystupujeme obtěžkáni příslušnou bagáží, zastávka pod strání s pohledem na malebně zrekonstruovanou chalupu. A to už nás oslovila přívětivá "paní domácí" – místo našeho týdenního pobytu je právě zde.

O fenoménu zdejší lidové architektury nemám zatím ani ponětí, vím jen, že nás čeká krásný týden v Broumovských vrších s jejich pozoruhodnými skalními útvary.

Jak jsme tak postupně Broumov a přírodní krásy jeho okolí obcházeli, tu a tam jsem se pozastavila: "Jaký překrásný štít! - A tady zase!" Skály máme "za humny" – ale ne tak docela. Křinice, tzv. lánová obec, svou délku čítá do kilometrů. Není tedy tak docela totéž, je-li východiště na tůru z Křinic – nebo z Křinic. Pokud je to trochu možné, je dobré si vyhlédnout spoj mikrobusu několik zastávek po Křinicích sem – nebo tam.

Aspoň někdy se ale hodí i tu ves projít celou: je totiž součástí několika zastavení místní naučné stezky, vybudované někdy okolo milénia - 2000.

Více se jistě rádi dočtete na stránkách obce, navigace "naučná stezka", i jiné odkazy určitě budou stát za to.

Já si dovolím vám nabídnout výřez ze zastavení 3., týkajícího se právě statků. Zde mě fascinovalo uspořádání v půdoryse - všimněte si, jak nepatrnou je obytná část! Hospodářství byl těch lidí jejich celý život a zvířata jeho nedílnou součástí. (Co všechno k životu "potřebujeme" my?)

Ale podívejme se teď spolu trochu do historie.

 

Když byl postupně ve 13. století kolonizován hraniční hvozd, získali od krále Přemysla Otakara II oblast Broumovska a Policka  benediktini z Břevnovského kláštera. Po založení klášterů v Polici nad Metují a v Broumově byly na vhodných místech, zejména podél vodních toků, zakládány lánové vesnice. Organizaci osídlení měli na starosti tzv. lokátoři, kteří přivedli zemědělce, rozdělili lesní půdu, vyměřili katastry obcí a stali se držiteli svobodných statků a vykonavateli nižších soudních pravomocí – tzv. fojty. Policko kolonizovali vesměs Češi, ale na Broumovsku se usadili výlučně Němci, kteří většinou pocházeli až z Duryňska. To je příčinou toho, proč je oblast Broumovska proslulá svojí zvláštní lidovou architekturou, která je místním unikátem a nese některé prvky, které jinak najdeme až daleko za českými hranicemi.

Němečtí kolonisté obvykle zakládali dvorcové statky tzv. franckého typu, jenž tvořily tři nebo čtyři budovy obdélníkového půdorysu spojené do čtverce a uzavřené velkou branou. Takové uspořádání dobře obyvatele chránilo. Statek byl většinou tvořen obytným domem s maštalí a chlévy, sýpkou, stodolou a výměnkem. Dvorce byly od sebe dostatečně vzdáleny (často přes 100 metrů) a obvykle byly situovány na vyvýšených místech – typická je poloha na hraně svahu, který se kloní k potoku. Teprve později byla zástavba vesnic zahuštěna chalupami, které často měly méně výhodnou polohu na dně údolí při vodě.

Dvorce nejdříve tvořily celodřevěné domy; obvykle roubené i hrázděné. Z těchto staveb se do současnosti zachovala jen jediná – tzv. Umlaufův statek v Adršpachu.

Umlaufův statek

(Překvapivě jsem ho našla i v našich fotkách; v odkaze této stránky jej mimo spousty jiných krásných fotek najdete lépe osvětlený). Vysoký dřevěný dům spočívá na kamenné podezdívce, přízemí je roubené, zatímco patro je hrázděné s velmi strmou sedlovou střechou. Dům je svým vysokým stářím a unikátní konstrukcí jedinečným příkladem toho, jak vypadala původní obydlí sudetských Němců předtím, nežli byla v předminulém století přestavěna.

Během 19. století byla většina z dřevěných budov nahrazena zděnými. Právě v tomto období vzniká fenomén tzv. „klasicistního statku broumovského typu“. Vznikl pod vlivem přestavby Broumova - tehdy se bohatá třída venkovských statkářů snažila demonstrovat svoji movitost napodobením okázalé městské architektury, klasicistních měšťanských domů.

Domy i hospodářské stavby mají bohatou empírovou výzdobu štítů, běžné jsou různé kamenické prvky a sochy z místního pískovce. Výstavné čelní štíty jsou orientovány k silnici a hojně nesou reliéfy iónských a toskánských sloupů, pamětní desku založení statku, výklenkové sochy a kamenné reliéfy různých světců. Pokud stojí statek na hraně svahu, bývá jeho silueta zvýrazněna mohutnou pískovcovou zdí či terasou.

Nezaměnitelným znakem broumovských domů jsou krásné bohatě zdobené brány a vstupní portály, zasazené v hlubokých nikách s kamennými sedátky (tzv. Schnecken) ve špaletách

(taky jsem si jich několik vyzkoušela, setkáte-li se na svých cestách s nimi - vřele doporučuji; protilehlé je možno využít k odložení batohu, nebo spolucestujícího ;D).

Vstupní portál s kamennými sedátky je zvláštní architektonický prvek odvozený ze saské renesanční architektury a v podobně masovém měřítku jako na Broumovsku je zastoupen na zděných lidových stavbách v Duryňsku. Pískovcové klenáky vstupních portálů bývají datovány a značeny monogramem majitele, často i s číslem popisným.

Samostatnou kapitolu zdejších statků představují psí boudy(!)

vytesané přímo do kamenné podezdívky domu poblíž hlavního vstupu do budovy. Čelní deska boudy je z pískovce, který bývá zdobený jako štít skutečného domu. Každý statek má psí "chalupu" s jinak ztvárněnou pískovcovou deskou a obvykle platí jednoduché pravidlo – čím je krásnější a výstavnější statek, tím je zdobenější a „luxusnější“ psí pelíšek.

 

Tolik hostorie. Text je převážně čerpán z této stránky, kde najdete i bohatou fotodokumentaci, kterou já poskytnout nemůžu.

Ještě poznámku k pozoruhodným psím boudám - jak geniální myšlenka! Je mi s podivem, že se tento fenomén šířeji neujal: žádná potíž s údržbou a zatékáním, a přitom tak jednoduchá konstrukce malinkaté místnůstky navíc, jen v obvodovém zdivu... nemá snad non-stop ochranka na takovouto nepatrnou investici nárok?! ;)

 

Tolik dnešní zastávka na Broumovsku...

 

pokračování -