Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
... a přece jenom už jaro - snad
Dráty odnikud nikam
anebo
přece
možná
k řece
že ano
že ne
nebo kam to
vedení
napětí
tak vysoké ach
Šedé mraky
ty večer potmě
se zdají
růžové
jak to
tak přijde
jak jenom
jak možné je to
já ptám se
už zase.
Možné je zdát se
Sluníčko moje
zamlžené
jak překvapeně
zříš patříce z říše své
na bělostnou závěj
třešňových květů
na větvích
natřesených
a stojíš
v úžasu
že nevíš zda
přes mlhu
co vidíš
je opravdu.
Anebo dočista
sladce sníš
Ležíc na drnu
zeleném
v dubnu už ano
vím
mám nad hlavou
celý svět.
Jak blahý vjem
to je
a mrak tmavošedý
skýtá pnutí
zda spustí se na mne
prudký déšť
a ne a když
tak jako ježek
do klubíčka stulím se.
Já místo bodlin mám
černý
pršiplášť.
/ V Zahradě naznak /
a ještě jednou, o pár dní později /
Tak hutně modrá
obloha
dala-li by se
prstem krájet
-
dala-li by se
hrotem
rašících větévek
jabloně stříhat
-
jeden štůček
pro mne.
Modrou na cestu
chmurným dnům –
Stromy
kde berete sílu
žít
kde v nitru
přírody
skrývá se zdroj
co
vlévá mízu
do žil
jistotu
vaši tak mít
stromy.
Co světem
šel svět
víra stojí
s nadějí květů
a tvoří
z lásky plody.
S nadějí víra
ta
s láskou
plody tvoří.
"Trochu" dlouhé? Asi ano. Třeba si každý vybere to svoje... ;)
Autor: Leona (cap-art)