Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Proudění vody vzhůru kmeny a nesmělé zelenání v korunách... Procházím krajinou, loukami, lesy a Jeseníkem...
Jsou krásné
tyto dny
kořeny ženou
vodu
do korun
už už
jsou vidět lístky
na představení
do prvních řad
jaro léto podzim
a zase zavíračka..
Síla
jež z hlubin země
žene vodu
je i ve mě
Růst
z ničeho něco
žene se vpřed
jako já
Pneme se
k obloze
ke slunci
ke konci...
...a zase zpět
do hloubi
do matky
známé neznámé...
Jen si užít chvíli
kdy vleže mezi stromy
koloběh ustane
splývám naznak
časem...
A někde mezi tím rašením byl nehezký den v mé mysli a najednou bylo vše šedé a pošmourné.
Říkám si
proč
když chceš
skoč
vždyť nevidíš na dno
tak proč se ho bát
jen vzpomínka matná
na dna minulá
ve stínu stojí
a děsí...
A další den zase krásně a já vyběhl do lázní a hltal den všemi smysly...
Stoupám
krok za krokem
cestičkou
mezi stromy
trávou
Louka střídá mez
srnky plaše naslouchají
zajíc srab zdrhá
z nuly na sto v mžiku
Brhlík se obtáčí
okolo kmene lípy
stoleté
hlavně nenápadně
Tři kluci si v trávě
balí trávu
a opodál na pařezu
kos sleduje dění
a vyzařuje bytí
samo o sobě
A lázně
plné
v ledové vodě
pár odvážných
a já
třikrát dokola
Pak k potoku
na medvědův česnekový mls
k tomu mátu divokou
a potočnice lístků pár
na krev čistou
Kavárna
na cestě zpět
mezi snobsky se tvářícími hosty
na zmrzlinu
vlašský ořech
dva kopce rozteklé
s úsměvem pluji domů...
Přeji krásné jarní dny.
Autor: Pepa Matulka