joudaweb - časopis Čekanka

Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas ten bere všechno skokem, za každého počasí.

 

Tento verš jsem si propůjčila pro úvod k dnešnímu článku, protože, ať je vedro, ať je zima, ať si počasí dělá, co si zamane, a že nám v letošním pro nás nezvyklém letním období dává co pro to, tak nám - příznivkyním a příznivcům naší Čekanky nezabrání jednak vymýšlet další a další témata, o něž se chceme s našimi čtenářkami, potažmo čtenáři, podělit, ale také otevírat a nahlížet a těšit se na další a další články, které zde objevíme.

 

A právě 12. srpna uplynou již čtyři roky ode dne, kdy naše paní šéfredaktorka, když předtím vymyslila tento projekt virtuálního časopisu, vložila na jeho stránky svůj první příspěvek.

 

A zájem o dění na stránkách Čekanky za celou dobu neutuchá. Podařilo se nám vytvořit okolo ní nejdříve komorní okruh závislaček i závisláků, který se postupně rozšiřuje a přibývají nám jak noví redaktoři, tak také čtenáři, o čemž svědčí stále se zvyšující počet přečtení i u článků nejen nejnovějších, ale také z doby začátků dění na Čekance.

 

V předcházejících třech článcích, v nichž jsem postupně připomínala jednotlivá výročí jejího trvání, jsem se zamýšlela nad Čekankou virtuální a srovnávala ji s rostlinou čekankou spíše vzletným způsobem a víceméně v poetické rovině, tak v tomto článku budu realistická a konkrétní.

 

Čtyři roky, to už je doba, kdy již můžeme bilancovat a také vyhodnotit z různých hledisek statistické ukazatele a údaje. Sice se říká, že statistika je přesný součet nepřesných čísel, rozhodně však tomu není tak v případě údajů, které jsem si zjišťovala a spočítávala já. Následující údaje o vývoji, jak šel na Čekance čas, jsou přesné, a myslím si, že vás, všechny zúčastněné, budou zajímat.

 

Pokud jde o počet článků, tak v prvním roce jsme jich vytvořili 118, ve druhém jich bylo pouze 76 - to jsme trochu stagnovali!, ve třetím roce 141 a ve čtvrtém 139. Celkem jich bylo napsáno 474, z nichž téměř třetinu - 154 - má na svědomí jedna redaktorka. Hned za ní s počtem 102 článků ji dohání další kolegyňka. A to, že počet přečtení u jednoho článku překročil pětitisícovku a toto číslo se stále zvyšuje, je prima... Jak jsem již uvedla, na to, jak nevelký okruh čtenářstva má, je to výsledek rozhodně dobrý.

 

Zajímavé jsou nejen články, ale také komentáře k nim, a to je dobře. Protože, jestliže se při čtení článku čtenáři vybaví jeho vlastní pocity nebo názory, tak proč je nezveřejnit a nepřispět k rozšíření debaty okolo nastoleného problému či příběhu. To je přece také účel - podělit se s ostatními o vlastní zkušenosti a postřehy. I to se projevilo u některých článků více než zajímavě. Rekordmanem je článek Pohodová se 66 komentáři, zajímavý je i počet 51 komentářů u článku Zkama si?

 

A to podotýkám, že např. právě posledně jmenovaný článek nastolil téma, které by mohlo ještě pokračovat a dále se rozvíjet. Ale to neberte jako bernou minci, je to pouze můj názor. Zajímavé také bylo, že v některých případech stačila pouze malá poznámka nebo zmínka a okamžitě se rozvinula široká diskuse na dané téma. Mám např. na mysli zmínku o první a poslední větě literárního díla v článku nazvaném PF 2015. Nebo mě hodně bavilo rozebírání souvislostí v knihách naší paní šéfredaktorky - to bylo zajímavé, když jsme dokazovaly, jak dobře známe její knihy a jejich hlavní i ostatní protagonisty v již zmíněném článku Pohodová. Podle mého názoru byla předčasně ukončena diskuse u článku Nejkratší příspěvek - pouze 31 komentářů, i když se zde nabízela možnost širokého spektra příspěvků. Každý zde mohl přispět jakýmkoliv názorem nebo momentálním nápadem, a tak si říkám, že by nebylo na škodu se k němu někdy znovu vrátit.

 

Rozšířil se také kolektiv redaktorek a redaktorů o další členy, někteří se sice na Čekance jen mihli, ale třeba se k nám ještě opět vrátí. Mně např. hodně zajímaly články Nancy Quinn, je škoda, že dlouho jsme si nic od ní nemohli přečíst. Všude okolo nás je plno témat, která mohou inspirovat k napsání a uveřejnění. Sama s tím mám vlastní zkušenost, pro některá aktuálnější odkládám napsání některých článků už hodně, hodně dlouho. Snad se na ně jednou také konečně dostane...

 

O tom, jak jsou příspěvky na Čekance rozmanité, jsem již uváděla v předcházejících článcích napsaných postupně k jednotlivým výročím. Nebudu je znovu opakovat, připomínám názvy těch předcházejících tří článků pro případ, že byste měli zájem do nich nahlédnout a přečíst si je. Jejich názvy jsou Již jeden rok, Také výročí a Tříletá. Tak máte-li zájem...

 

Co říci závěrem. Za sebe si přeji, abych příští rok ve stejnou dobu mohla znovu napsat další článek - to již s názvem Pětiletá!

 

Snažme se proto všichni, aby se Čekanka stále rozrůstala, přibývaly články, komentáře, názory... A také propagujme tento virtuální časopis, aby se dostával v širší známost a okruh našeho čtenářstva se také stále rozšiřoval. Svým rozsahem informací z různých oblastí má šanci uspokojit zájmy čtenáře různých zájmů.

 

Trochu jsem pátrala a našla jsem dva citáty, které vystihují vše, co jsem vám měla v úmyslu v dnešním článku mimo jiné také sdělit, a jak bychom měli postupovat, aby nám Čekanka přinášela radost a stále něco nového, a aby zájem o ni stále trval.

 

Jsou to:

 

Viribus unitis - Spojenými silami

Quot capita, tot sensus - Kolik hlav, tolik názorů.

 

A ani momentální tropická vedra, která jednou přece musí skončit, nemohou ovlivnit náš trvalý zájem o dění na Čekance... Nemám pravdu?