joudaweb - časopis Čekanka

Velitelem brněnské obrany byl v polovině března jmenován sedmatřicetiletý francouzský plukovník Jean Louis Raduit de Souches. Jeho úkolem bylo zadržet Švédy co nejdéle, aby se mezitím stihla císařská armáda postavit na nohy a aby se Vídeň důkladně opevnila. Neměl to vůbec lehké. Byl totiž protestant a navíc měl za sebou několikaletou kariéru právě ve švédském vojsku, takže ho Brňané přijali se značnou nedůvěrou. Kromě toho velitel posádky na hradě Špilberku, o tři roky starší skotský podplukovník Georg Jacob Ogilvy, ho neměl nikterak v lásce. Navíc Brno mělo v té době asi 5000 obyvatel včetně žen a dětí, čili obránců necelých 1500, většinou řemeslníků, tovaryšů, studentů – zkrátka civilistů. Vojáků bylo jen něco přes 400. Kdežto Torstenson měl k dispozici přes dvacet (některé prameny uvádějí až dvacet osm) tisíc žoldáků. Bojovat proti takové přesile bylo naprosté šílenství. Jenže…

Raduit de Souches svých „švédských“ zkušeností dokonale využil k tomu, aby město co nejlíp připravil na obléhání. Před městskými hradbami nechal strhnout všechny stavby a srovnat terén do vzdálenosti 600 kroků, aby se útočníci neměli kde skrýt. Hradby byly obehnány příkopem. Z širokého okolí se svážely do Brna potraviny a stavební materiál. Ve městě nařídil odstranit doškové střechy a rozmístit sudy s vodou na hašení požárů. Zapojil obyvatele nejen do vojenského výcviku, ale i do výroby zbraní a střeliva. Ač se s Ogilvym, řečeno dnešní mluvou, zrovna nemuseli, dokázali v těch nelehkých časech vzorně spolupracovat. Město a hrad propojila vyhloubená krytá chodba, která umožňovala pohyb obránců i pod palbou. A tak když začátkem května přitáhlo švédské vojsko a Torstenson vyzval obránce ke kapitulaci, byl jeho vyjednavač bez váhání odmítnut.

Neberme obléhání tak, že vojsko leží kolem hradeb a čeká, až obránci vyhladoví. Případně že jen obléhající útočí a obránci se pouze brání. Se zásobováním na tom postupně začaly být špatně obě strany a obránci často podnikli nečekaný výpad, kterým Švédy překvapili a ukořistili nějaké zbraně a vybavení. Občas také dorazily těm i oněm na pomoc posily, a tak se obléhání protahovalo. Postupně však Brňanům docházely potraviny a střelivo a byli čím dál vyčerpanější. Tehdy se uplatnil třetí z mužů, majících hlavní podíl na konečném výsledku obléhání, skoro šedesátiletý jezuitský páter Martin Středa. Jeho modlitby i plamenné proslovy podle svědectví současníků znovu dodávaly umdlévajícím obráncům odvahu a naději na vítězství.

Začátkem srpna se Torstenson začal připravovat na hlavní útok, protože měl zprávy, že se k Brnu blíží císařská armáda, opět v plné síle. Den D stanovil na 15. srpna, svátek Nanebevzetí Panny Marie. Časně ráno začal útok palbou z děl, která pokračovala až do večera, současně útočila ze všech stran pěchota. Na několika místech se Švédové dostali až na hradby, nakonec však obránci útok definitivně odrazili. Torstenson pak další obléhání vzdal a útočníci se začali stahovat. Poslední švédské jednotky opustily Brno 23. srpna. Celkem padlo za tři a půl měsíce kolem 250 obránců, ale Švédů mnohem víc – asi 8 000.

Toto neúspěšné obléhání znamenalo podle historiků obrat v poslední etapě třicetileté války. Když se Brno ubránilo, švédská armáda ztratila punc neporazitelnosti. Navíc už nemělo smysl, aby Torstenson táhl na Vídeň, která měla dost času se na obléhání připravit. Zásluhy brněnských měšťanů ocenil i císař, poskytl jim materiální i finanční pomoc, osvobodil je od četných daní a poplatků a oba velitele povýšil.

Ke švédskému obléhání se váže řada brněnských pověstí. O tajné, několik kilometrů dlouhé podzemní chodbě, která vedla až do Bystrce a kterou odvážní venkované zásobovali obránce chlebem. O čarostřelci ze špilberské posádky, jehož kulka ustřelila Torstensonovi sklenku z ruky – jistěže nemířil na sklenku, ale i tak to byla parádní trefa. O Panně Marii, patronce a ochránkyni města, která zahalila Brno svým pláštěm a ztížila tak Švédům útok. A ta nejznámější, proč se zvoní na Petrově poledne už v jedenáct: to prý jakýsi chlapec (podle jiné verze mnich) vyslechl, jak se Torstenson den před rozhodující bitvou zařekl, že pokud město nepadne do zítřejšího poledne, skončí s obléháním a odtáhne. Když to pak před jedenáctou vypadalo s obránci bledě, doběhl chlapec na Petrov a přiměl zvoníka, aby začal vyzvánět. Torstenson uznal, že do poledne město nedobyl, a obléhání odpískal. Ve skutečnosti se bojovalo až do večera, nicméně katedrála sv. Petra a Pavla zvoní poledne v jedenáct dodnes, tak se tím nedejte zmást, až přijedete do Brna.

takzvaný Švédský dům, Smetanova ulice v Brně

Jak dopadli hlavní protagonisté? Jean Louis Raduit de Souches pokračoval ve vojenské kariéře ještě dalších 30 let a dotáhl to až na generála. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností evropského pevnostního válečnictví 17. století. Zemřel v roce 1682, má figurální náhrobek v brněnském kostele sv. Jakuba vzadu za oltářem. Georg Jacob Ogilvy byl jmenován doživotním velitelem špilberské pevnosti, zemřel v roce 1661. Martin Středa zemřel na souchotiny v roce 1649. Lennart Torstenson, soužený revmatismem a pakostnicí, předal v r. 1646 vrchní velení generálu Wrangelovi a vrátil se do Švédska, kde zemřel o pět let později ve věku pouhých 47 let.

Od 90. let se 15. srpen (resp. nejbližší víkend) slaví jako Den Brna. Můžete navštívit vojenské ležení nebo dobový jarmark, zhlédnout pochod vojáků v historických uniformách i bitevní scény.