joudaweb - časopis Čekanka

Když Alois Jirásek psal své Staré pověsti české, inspiraci k některým našel v Kosmově kronice. Mnozí badatelé se přiklánějí k názoru, že Kosma si příběhy vymyslel. Někteří, jako František Palacký, se domnívají, že osoby zde uvedené jsou popsány podle jiných osob. Palacký si myslí, že Přemysl by mohl být sjednotitel slovanských kmenů franský kupec Sámo. Další historik ale tvrdí, že Sámo by mohl být Slovan, čemuž nahrává podobnost jména, ale i skutečnost, že byl místními obyvateli přijat a navíc zvolen za vládce.

 

Ale proč píši tento článek. Zaujalo mě, že archeolog Zdeněk Klanica se domnívá, že Sámova říše nebyla v Čechách, ale na jižní Moravě. Z konce 6. a počátku 7. století bylo nalezeno slovanské sídliště ve Zbrodu u Hodonína. Z tohoto období také pochází největší velkomoravské hradiště u Mikulčic.

 

Jistě všichni známe pověsti o Krokovi a jeho dcerách, o Přemyslovi i o dívčí válce. Nebudu je popisovat, jen bych se chtěla zmínit o hradech, které jsou popsány v báji o bojovných dívkách. Kosmas píše, že ženy si postavily na skále pevný hrad, kterému daly jméno Děvín. Muži si vystavěli hrad na druhé skále mezi chrastím, aby byl na dohled od ženského. Pojmenovali ho Chrasten, ale nyní se jmenuje Vyšehrad. Historikové hledali oba hrady, sice na dohled přes Vltavu našli zbytky hradu, ale nebyl po prvních Slovanech. Ani Vyšehrad není ze slovanské doby. Byl postaven knížetem Boleslavem II. kolem roku 960.

A nyní se dostávám k té zajímavosti. Historik Jaroslav Zástěra se domnívá, že by se mohlo jednat o oblast Děvína, nejvyššího vrcholu jihomoravské Pálavy. Nedaleko od něj je zřícenina hradu Děvičky nebo také Dívčí hrady. A opodál se nachází Sirotčí hrádek, volný překlad německého názvu byl kdysi Hrad v chrastí. A navíc, Sirotčí hrádek, postavený na skalních vápencových útvarech Tabulové hory nad obcí Klentnice, je na doslech od hradu Děvičky. Původní zdivo, skryté pod tím, které nyní vidíme, bylo stavěno nasucho bez malty, a tudíž někteří stáří hradu odhadují na 7. až 9. století.

 

Pod zříceninou hradu Děvičky jsou tři vysoké kameny, ke kterým se váží pověsti o třech pannách nebo sudičkách, nebo možná vědmách, které obyvatelé uctívali. Pan Zástěra se domnívá, že Kosmas pověst použil k vyprávění o třech Krokových dcerách. Libuše a její dcery by, dle jeho názoru, měly bydlet na Děvíně, tedy na Děvičkách.

 

Kosmas byl kanovník a děkan pražské kapituly při sv. Vítu. Často jezdil na Moravu, kde mu byl vyplácen výnos z majetku, který kapitula vlastnila. A zde, okolo Podivína, se seznámil s legendami pocházející z doby Velké Moravy i Sámovy říše. Sámovu říši považuje za nejstarší moravský křesťanský stát, založený o mnoho let dříve, než na Moravu přišli byzantští věrozvěsti Konstantin a Metoděj. V Čechách se objevili první křesťani až za vlády knížete Bořivoje koncem 9. století.

Příběh o tom, že na Děvíně sídlily v pohanských dobách ženy, nebo spíše kněžky, sepsal ředitel obecné školy v Zaječí Václav Richter ve své knize Pálavské pověsti. Pátrala jsem po této knize, ale neobjevila jsem ji. Nevím, jestli tento učitel je totožný s významným profesorem historie stejného jména, který žil v letech 1900-1970. Ten zkoumal, mimo jiné, kamenné svatyně z 9. století i místo prvního moravského biskupství. Možné to tedy je.

 

Místní názvy podle pana Zástěry nás upozorňují, že se zde mohly opravdu v dávných dobách udát příběhy, které známe od Jiráska, zasazené nesprávně do Čech. Můžeme si též myslet, že vesnice Perná pod Tabulovou horou dostala jméno od staroslovanského boha Peruna a že Horní a Dolní Věstonice za své pojmenování vděčí slovu věštkyně.

 

Můžeme se tedy domnívat, že Vlastiny bojovnice byly Moravanky? A že Krokovy dcery sídlily na moravském Děvíně? Je to možné, ale jak to opravdu bylo, se již nikdy nedozvíme.

 

Jisté ale je, že okolo Věstonic probíhal a stále probíhá archeologický výzkum. Všichni víme, že profesor Absolon zde objevil více než 25 tisíc let starou sošku ženy, kterou známe pod názvem Věstonická Venuše. Je vyrobena z pálené hlíny, slepená ze dvou částí a je pouze 11 centimetrů vysoká. Její cena je ale nevyčíslitelná, tak jako dalších exponátů zde nalezených. Posledním velkým nálezem byly otisky křížové vazby tkaniny, našlo se zde mnoho nálezů z pravěkých dob, ale také z doby bronzové, keltské i římské. Tato oblast byla od nepaměti osídlená a kultura mladší doby kamenné dostala podle oblasti název – pavlovská neboli pavlovien.

 

A tak je možné, že naši hrdinové pověstí pobývali v těchto krásných končinách. Navíc si myslím, že i krajina zde byla přívětivější pro osídlení než v Čechách. Ale přepisovat naše báje jistě nebudeme, můžeme si prohlížet krajinu ať už v Čechách nebo na Moravě, vzpomínat na dávné hrdiny a připomenout si jejich příběhy.

 

 

 

 

Ještě se zmíním o jedné zajímavosti. Při mém listování stránkami internetu jsem náhodou našla ještě jednu spisovatelku Taťanu Kubátovou. Pravděpodobně se narodila v roce 1914, ale nepodařilo se mi o ní najít žádné údaje. Napsala knihu O kresbách sochařů určené pro sochaře žijících na konci 18. století a knihu O sochaři Petru Prachnerovi, který tvořil kolem roku 1744. Také psala, sama nebo ještě s jinými autory, knihy o různých našich zámcích a hradech, například o Bítově nebo Slavkově. Domnívám se, že žila na Moravě, protože její tvorba je o moravských objektech.

 

To je jen taková perlička na závěr, možná ji Táňa zná a ví o své jmenovkyni více.

 

 

Inspirace - Jan Bauer - Bílá místa našich dějin

Fotky - Wikipedie

Děvičky - autor Daniel Baránek Attribution

Sirotčí hrádek - autor Ondřej Žváček CC BY 2.5