joudaweb - časopis Čekanka

Vypadá to zatím tak, že ani letos, stejně jako v minulém, předminulém i předpředminulém roce a dalších letech, kam až má paměť sahá, si Štěpán nemůže postěžovat, že mu koledu snědli psi, když na ledu upad. Naposled se mu to mohlo přihodit snad v roce 2010, a to už je pěkně dávno. Tak uvidíme, jak dalece se naplní předpovědi meteorologů. V předcházejícím článku jsem zmínila pranostiku o vztahu svaté Kateřiny k Vánocům, ale v posledních dnech jsem zaznamenala, že letošní Vánoce nemají být ani na blátě, ani na ledě, ale možná budou mlhavé a inverzní.

 

Nicméně ve středu 21. prosince před polednem začíná astronomická zima a nastává zimní slunovrat, což je pozitivní v tom, že začne postupně přibývat dne, a to už o prvním svátku vánočním, ke kterému se váže pranostika „na Boží narození o kuří pokročení“.

 

Máme za sebou poslední adventní neděli, zapálili jsme na adventních věncích poslední svíčku a vše už směřuje k nejočekávanějšímu dni v roce. Ta letošní poslední adventní neděle byla navíc obohacena o další bonus a rozšířena o další přívlastek – byla nejen zlatá, ale navíc zlatá biatlonová.

 

Vrcholila nákupní horečka, lidé si užívali předvánoční pohodu na vánočních trzích, kterým vévodily nazdobené vánoční stromy na náměstích a různých veřejných prostranstvích. Letos bylo i adventní počasí milosrdné a snad pouze v jednom městě naší země nevydržel vánoční strom nápor silného větru na rozdíl od předcházejících let, kdy bylo takových případů více.

 

Vše nasvědčovalo k tomu, že by letošní Vánoce mohly opravdu být svátky klidu a ne svátky shonu, jenže od včerejšího dne je vše zcela jinak. Kdysi jsem v jednom článku s ohledem na stále nejen hrozící, ale i realizované konflikty, střetnutí a nebezpečná jednání a konání jedinců i organizovaných skupin, vrcholící tragickými událostmi zasahujícími do životů a osudů spousty lidí, a co je nejhorší, jejichž výsledkem jsou ztráty na životech, připomenula rčení, že „není klidu a míru pod olivami“. A stejně jako tehdy to připomínám i dnes. Hrůza, děs a smutek, to jsou následky událostí posledních dnů.

 

Nezbývá, než doufat a hýčkat si naději, že by mohlo být ve světě líp… Snad někdy tato naděje dojde naplnění!

 

Do Štědrého dne zbývá již několik posledních dní, takže ve většině našich domovů to již voní jak různými úklidovými prostředky, tak především vanilkou, skořicí a všemi možnými různými dalšími gurmánskými ingrediencemi, na kterých si budeme pochutnávat. A nejen jimi, ale také vůně jehličí, výzdoba příbytků různými vánočními ozdobami, světelnými řetězy, jmelím, které je považováno za magickou rostlinu a připisuje se mu zázračná moc, ať již zeleným či postříbřeným a pozlaceným, vánoční hvězdy, ubrusy s vánoční tematikou a různé další předměty na několik příštích dnů budou zdobit naše příbytky.

 

Jaké by byly tyto dny bez vánočních koled a písní s vánoční tematikou. Také ony jsou nedílnou součástí jak vánočních trhů, tak i při domácích pracích, zejména pečení cukroví. Hned má člověk lepší náladu, když uslyší kteroukoliv z koled. Náznaky koled mají svůj původ už někdy ve čtvrtém století v Římě. Naši koledu Narodil se Kristus pán šířili husité již v roce 1505. Ze 16. století pocházejí koledy Nesem vám noviny a Půjdem spolu do Betléma. Většina koled a vánočních písní však vznikla až ve století devatenáctém, např. Rolničky nebo německá O Tannenbaum. Nemohu nepřipomenout koledu všech koled, kterou znají lidé na celém světě. Je to Tichá noc, která za téměř dvě století od svého vzniku zdomácněla téměř všude a dočkala se bezpočtu překladů i různých hudebních zpracování.

 

Nejen koledy, také písně s vánoční tematikou jsou oblíbené a často hrané. Namátkou připomínám Bílé vánoce, Vánoce přicházejí, Purpuru, Těšíme se na Ježíška, Sliby se maj plnit o Vánocích. Moje srdcovka, při jejímž poslechu mi pokaždé běhá mráz po zádech, je Lennonova píseň Happy Christmas s podtextem War is over. Vznikla v době vietnamské války jako protest proti ní a jako touha po světě bez válek a světovém míru vůbec. Stále aktuálnější…

 

Když jsem zmínila pečení cukroví, tvrdí se, že cukroví by mělo být devatero druhů. Devítka totiž symbolizuje úplnost, je na konci početní řady a je to prý číslo vyvolávající zázraky. Podle lidového obyčeje kdysi bývalo při štědré večeři na stole také devatero jídel. Je spousta různých vánočních zvyků od všeobecně rozšířených po regionálně oblíbené. Jistě ve všech rodinách se některé z nich dodržují, protože jsou spojeny s možností nahlédnout do budoucnosti a z různých znamení vyčíst osud.

 

Možná nejčastější a nejoblíbenější je krájení jablka s očekáváním, že v něm najdeme hvězdičku, což znamená zdraví po celý následující rok. Tento zvyk se dostal i do lidové, resp. dětské slovesnosti. Já už jsem v jednom článku onu básničku připomněla, ale udělám to dnes znovu. Tady je:

 

Vánoční stromeček zavoněl v pokoji, maminka u stolu jablíčko rozkrojí.

A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku, co byla schovaná v červeném jablíčku.

 

Také jsem jablíčko kdysi dávno každoročně rozkrajovala, až… Jednou se mi totiž přihodilo, že když jsem jablíčko rozkrojila, jediná z celé naší rodiny jsem v něm hvězdičku neměla, byl v něm křížek. Nejsem fatalistka, ale od té doby jablíčko nekrájím, ani jsem tento zvyk nezavedla v mé rodině. Lepší je raději nic nevědět… Ono to jaksi v podvědomí potom stále je. Co kdyby přece jen, že…

 

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji všem klidné vánoční svátky, příjemnou pohodu, bohatou vánoční nadílku, radost při setkávání se svými nejbližšími, zkrátka abyste po celý následující rok měli na letošní vánoční atmosféru ty nejpěknější vzpomínky.

 

Jistě si všichni vzpomeneme při štědré večeři, a nejen při ní, také na všechny naše nejbližší i blízké, kteří již mezi námi nejsou, ale nikdy na ně nezapomeneme a v našich myslích a vzpomínkách je stále máme. Už končím, protože mám pláč na krajíčku…

 

Takže – šťastné a veselé!