joudaweb - časopis Čekanka

Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.

Děkuji všem autorům za pilné přispívání.

Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová

Oblíbené pokrmy z knih Táni Kubátové - 1. díl

19. dubna 2017

Jiřinčin medovník

Milé kubátoložky,

tento díl je určen především vám. Někdy začátkem adventu, když jsem pekla cukroví a zpříjemňovala si prostoje čtením Tániných knih, tak jak to dělám každoročně, jsem si uvědomila, že nevím, jakým potravinám dávají postavy přednost. Bylo to v souvislosti s tím, že jsem přemýšlela a postupně psala díly o stravování v historii. Věděla jsem, že v Tániných knihách se jí častěji než v knihách jiných, ale vždy mě pohltí příběh a moc nad tím, co si kdo dal k obědu nebo večeři nepřemýšlím. Pro ty, kteří dosud neznají knížky Táni Kubátové a jen se jakousi náhodou doklikali na tyto stránky, to bude sice trochu nepřehledné, ale věřte, že to, co chci v tomto článku napsat, není obsah ani hodnocení knížek, i když to možná tak na první pohled vypadá, pouze se jedná o můj pohled do kuchyní některých postav z Tániných příběhů.

Kdo se již setkal s knížkami naší spisovatelky, ví, že její příběhy jsou originální, vtipné a čtivé. Od první do poslední stránky vás upoutá příběh, těžko se od čtení odchází, a to i když čtete knihu již poněkolikáté. A to není jen u mě, vím od svých známých, které mají knihy doma nebo si je půjčily, že mají ten samý problém. Jak začnete, musíte pokračovat. Kouzelné na tom je, že vždy si při čtení všimnete něčeho nového, upoutá vás nějaký detail, já nikdy nemám pocit, že jsem nic nového neobjevila.

 

Postavy z knížek jsou živé, mám pocit, jakoby byly opravdové a mohla bych se s nimi sejít. I když v každé knize mají ženy smutné prožitky a někdy i tragické, příběhy na vás nepůsobí depresivně. Právě naopak, nabíjejí vás pozitivním pohledem na život, vitalitou a schopností žen najít si pro sebe to správné místo, kde jim bude dobře a uplatní své nadání a umění.

 

A nyní vás zvu na exkurzi do kuchyní nebo spíše na stravování postav z knížek. Nevím, jak Táňa nebo i jiná spisovatelka píše, jak se tvoří děj. Je mi jasné, že osnovu příběhu budou asi mít hotovou už na začátku psaní. Neumím si představit, že by někdo zasedl k počítači, a až potom začal skládat písmenka a vyšel mu z toho nějaký příběh. Předpokládám tedy, že osa příběhu je jasná, ale co potom? A zůstanu pouze u jídla, to mě v tomto článku zajímá. Jak to tedy pokračuje dál? Jak Táňu napadne, co si postavy objednají v restauraci, co budou mít k večeři či k obědu? Dost často nemají nic, jdou pouze jíst. A já nevím, jestli je to proto, že by se děj prodlužoval a byl nepřehledný, nebo proto, že si právě v tom okamžiku nemůže Táňa vzpomenout na název nějakého pokrmu. Myslím, že Táňa píše intuitivně, že nad takovou banalitou jakou jídlo je, příliš nemudruje, prostě se jde někdo najíst a je to. A když už napíše název, pak se domnívám, že to bude pokrm, který má ráda nebo ho doma často vaří a při psaní se jí vybavil a dostal se do příběhu. Nevím, nevím, a budu moc ráda, když mně Táňa objasní, tedy pokud to není tajemství, jak tento můj a asi jenom můj, problém řeší.

 

A ještě mám jednu pochybnost, nevím, zde si vůbec mohu dovolit rozebírat Tániny knížky. Ale již jsme zde řešily příbuzenské i pracovní vztahy postav z jejích knížek, tak se domnívám, že mé pojednání o stravování jí nebude vadit. Také spoléhám na Tánin smysl pro humor, že mi to projde -:)

 

A tak vás zvu na procházku knížkami a nabízím své postřehy z oblasti gastronomie. Kdo chce, může si zkusit odpovědět na mé otázky. Věřím, že ti, kteří Tániny knížky znají a líbí se jim, odpovědi budou znát. A jestli ne, není nic lehčího, než se začíst a najít řešení…

 

 

A začnu literární hříčkou, která má svou zásluhu na mém pojednání o stravování našich známých dívek a žen. Knížka Doktorka Lída je příběhem, který zapadá do mého seriálu o dřívějším stravování. Já jsem většinou psala o jídle střední třídy nebo té vyšší. Ale Tánin příběh je o těch nejchudších. A tak můžeme číst, že Lída a její sourozenci jedí suchý chléb, polévku mají několikrát denně, někdy doplněnou chlebem, do práce či školy si Lída i Vašík nosí chléb v kapsách. Vařili si bílou kávu z melty a pouze zbytky jídel z hotelu a Lídina tvrdá práce jim pomohla přežít nelehké časy. Na druhé straně vidíme rozmařilost bohatých, kteří nechávají pečivo ztvrdnout. Jejich stravování je naprosto jiné, dopřávají si vepřovou pečeni i kuřata, studené mísy, chuťovky s kaviárem, nadívané paštičky, dorty a šlehačkové poháry i šampaňské. Takové to prostě bylo, na jedné straně bída, na druhé plýtvání. Myslím, že v dřívějších dobách byly rozdíly velké, lidé byli více rozděleni, těch chudších bylo více a málokdy se jim podařilo postoupit do vyšších pater, aby se jim dařilo lépe. Ale i ti nejchudší se dokázali radovat, dopřát si drobnou radost a těšit se z ní. A tak i Lída připravila pro své sourozence několik lahůdek, obdarovala je na konci školního roku a na Štědrý den. Víte, co našly děti pod stromečkem a na čem si pochutnaly odměnou za vysvědčení?

 

Zeleninový salát

V knize Dlouhán odnaproti mě velmi pobavila stať o tom, co je zdravé a co ne. Co je vlastně zdravé? Syrová, nebo vařená strava, pít mléko, nebo nepít, jak připravovat bylinkové čaje? Je zajímavé, že dnešní vědátoři nedokáží určit, co máme vlastně jíst, abychom se vyhnuli nemocem. Asi to bude tím, že jsme každý jiný, a co jednomu svědčí, druhému škodí. Ale lze souhlasit s tím, jak si Jana jídelníček sesumírovala. Málo libového masa, spíše drůbeží a ryby, řepný cukr vynechat, hodně zeleniny. Jen u tuků bych váhala, rostlinné pouze oleje, ze živočišných máslo a sádlo. Ale důležitá je pestrost, to je dle mého základ. V této knize jsou napsány i názvy jídel, které Jana vaří. Pamatujete si, jaké zdravé pokrmy Jana pro své sourozence připravuje?

 

V knize Na druhý pokus vidíme, že ani patnáct let není dostatečná doba na to, aby člověk zapomněl na svou lásku. Navíc, seznámíme se s dalšími človíčky z Tániných příběhů, s Adélkou, s Lídou a jistě vzpomenete na mužské postavy. Ale předmětem příspěvku je jídlo, tedy se vraťme k němu. Z příběhu vyplyne, že Filip vaří celkem rád, ale samé rychlé věci. Pro Zuzku připraví zapečené tousty. Hanka umí dobrou svíčkovou, Šimon jí dá přednost před Zuzčinou pizzou. Ale na ni se pozve Filip, on i Zuzka ji mají rádi. Epizoda o vinobraní ukázala nám, kteří tuto událost neznáme, jak vše probíhá. Připravená večeře, skládající se z polévky, řízků a bramborového salátu, jistě přišla všem vhod. A moc se mi líbil výlet Zuzky s Luckou a její povídání o zdravém stravování dívek. Možná budete vědět, jaké potraviny Zuzka nakoupila a jakou svačinu z nich připravila pro sebe i Lucku.

 

V knížce Smlouva proti lásce hlavní postavy velmi často pijí. Je to zajímavé, protože v žádné jiné už to tak výrazné není. Anička pije hlavně čaje bylinkové, šípkové a má ráda čaj z meduňky, tak jako já. Občas se napije džusu a na nohy ji postavil frťánek slivovice. Pavel je velký znalec vína, popíjí minerálky, colu a také černý čaj, ale nepije pivo. Oba jedí sladké pečivo – buchty, tvarohové koláče i koblihy. A pobavilo mě, když jsem si všimla, že oba zaplatili v kavárně, ale nic si neobjednali. V předchozích návštěvách je popisováno, jakou objednávku nápoje aktéři schůzek udělali, ale v této nikoli. Anička snídá pravidelně ovoce, nejraději má jahody a broskve. Ovoce je také její nejoblíbenější jídlo. A jestlipak víte, který pokrm má velmi rád Pavel?

 

Knížka Samota pro dva je plná kulturních zážitků, ale Adélka jídlu moc nedá, a když už, jí velmi lehce. Žádné velké vyvařování, obědy zde nejsou žádné, k večeři postačí chléb se sýrovou pomazánkou nebo se sýrem, nechybí ale rajčata a paprika. Když večeřela s Mirkem, objednala si lehký salát, sklenku červeného vína a minerálku. Silvestra tráví s knihou a jablečným moštem, ráda si zobne mandlí, popíjí minerálky, čaje a džusy. Igor vypije hodně kávy v práci, domnívá se, že ho dostatečně probudí. A otázka? Je to tentokrát těžké, protože knížky, divadlo a stolní tenis jsou v příběhu důležitější. Ale přece jen, víte, který pokrm si objednala Adélka, když večeřela s Igorem?

 

V knize Známá neznámá se pije hlavně káva z kávovaru. Občas minerálka, čaj s medem i bez něj a červené víno. Dana se učila kuchařkou a uměla uvařit nadívané sloní uši se skřivánčími jazýčky na brusinkách. Víte, jaký pokrm umí skvěle připravit Libor?

 

Kniha Záruční list na život je zajímavá tím, že Jarka si v ní nic neuvařila k jídlu. Sice pěkně utřela polevu na perníčky a poslepovala linecké cukroví, ale jinak se jídlem nezabývá. Příležitostně se o její stravování starají jiní. Babička upeče štrúdl a vánoční cukroví, u Holanů jí nabídnou zákusky, Viktor připraví na společný výlet celozrnné bagety, Eva s Robertem se postarají o stravu na víkendovém pobytu. Objevila se v knížce má oblíbená koprovka, vařila ji babička. A občas přijme Jarka pozvání od Vítka. Strávili spolu silvestrovskou noc, při níž popíjeli barevné míchané nápoje zdobené kousky ovoce. Při společném obědě si Jarka objednala kuřecí maso s rýží a Vítek obrovský biftek s hranolky. Jinak Jarka často pojídá sušenky, jablka a pomeranče a pije litry čaje. Nejkrásnější pasáž z celé knížky je pro mě až skoro na konci a s jídlem nemá nic společného, ale přesto se o ní zmíním. Vždycky mě dostane do kolen dopis Jarčiných rodičů babičce a dědovi… A závěrem se vás zeptám, zda víte, komu a co zobala Jarka z ruky?

 

Kuře s bramborem

S historií a přírodou Francie jsme se seznámili v knize Počkej až za Lyon. S francouzskou gastronomií už méně. Pouze jednou si Pavla objednala rybí jídlo, ale růžový červík se jí nelíbil, ale Marek si na něm pochutnal. Pavla nejprve využívala ne příliš chutné trvanlivé jídlo, které si s sebou přivezla, Marek pojídal bagetu, pil colu, pivo, citronádu. Obědvali pokrm připomínající bramborák a u tety večeřeli studené pohoštění z obloženého talíře, popíjeli víno a kávu. Po návratu z Francie upekla Pavla k první společné večeři s Markem kuře s bramborem, zeleninu si nachystala na salát. Ale potom ho nedělala, nakrájenou zeleninu přidala na talíře ke kuřeti. Oba si pochutnali na specialitě, kterou Pavla připravila na další večeři. Byl to mexický salát, smíchaná směs zeleniny, fazolí, těstovin a koření. K němu Pavla podávala topinky. Nebyl by recept, paní spisovatelko -:). Marek nevaří, ale pizzu zvládl. K ní pili džus a víno. A na závěr nebude chybět otázka. Který pokrm Pavla s Markem nemají rádi?

 

V pondělí a ve čtvrtek je knížka chřipková, plná bylinkových čajů, čerstvě vymačkaných pomerančových džusů, nakrájených jablek, medu a sirupu proti kašli. Iva přispěla k vyléčení Vítka zázračnou slepičí polévkou. A překvapivě se v knize často jí a nejen to, i čtenář ví, na čem si Iva s Vítkem i jejich známí či příbuzní pochutnávají. A tak víme, že si Vítek dá na oběd česnečku, což mě tedy překvapilo -:) Na večeři jí Iva žampionovou pizzu se sýrem, Vítek možná taky, nebo si koupil jinou, to nevím. Oba si ale pochutnali na lososu s bylinkovou omáčkou a irskými bramborami. Vítek s chutí spořádal chléb s máslem a uzeným tuňákem, přikusoval k němu rajčata. Vítek nejraději vaří z masa, třeba kuřecí stehýnka á la Masala, z vánočního pečiva má nejraději medvědí tlapky a byl rád za švestkový kompot, který mu Iva přinesla. Byl domácí, od babičky, a jistě přispěl k jeho uzdravení. Iva ráno doma nesnídá, pije pouze čaj a džus, jí až v práci. Má ráda džus z černého rybízu, pije ho hlavně místo aperitivu. A pak tu máme dvě rodinné oslavy. Líbilo se mi, že Iviny neteře po Ivě zřejmě zdědily sklon k ničení dortů. Iva dort poničila, když narvala pěst do svého prvního dortu, děvčata hozením mobilního telefonu v ten nejméně vhodný okamžik. Spravila to šlehačka s višněmi a čokoládovými hoblinkami a dort s krémem a čokoládovou polevou byl zachráněný. A všichni si ještě dopřáli pudinkové poháry se šlehačkou a plno chlebíčků. Druhé rodinné setkání u sváteční tabule se neslo ve znamení knedlíčkové polévky, pečeného kuřete s nádivkou, moučníku a vánočního cukroví. Ale to ještě není všechno, ještě se zde objevily další pokrmy. Že Vítka naučil život vařit, víme, ale vzpomenete si, jaké sladké večeře připravoval pro Ivu, a které staročeské jídlo mu za to Iva slíbila připravit?

 

Knížce Co je v domě vděčím za to, že jsem objevila Táňu Kubátovou. Příběh mě naprosto okouzlil, četla jsem knihu několikrát za sebou, než jsem ji vrátila zpátky do knihovny. A nic se na tom nezměnilo ani v dnešní době. Pravidelně pročítám Tániny knížky při vánočním pečícím maratonu a vždy začínám právě touto knihou. Zrovna v době prvního čtení jsem se pod synovým dohledem seznamovala s počítačem, našla si Tániny stránky a můj první email byl určen právě jí. -:)A nyní k tématu mého článku. Kamil s Blankou mají rádi hrášek, Blanka mlsá mentolové bonbony, Kamil máminy buchty. Marta nemusí tmavé maso ani sekanou, raději si dá špenát s domácím sýrem nebo pečené kuře. A zde jsem na vážkách, co ke kuřeti Marta měla. Máma říká, že vaří brambory, ale pak Martě nabídne, že když jí s nimi pomůže, a ona tak učiní, bude je mít ke kuřeti. Asi to znamená, že máma se na vaření brambor chystala a až s Martou se do nich pustila, nebo nakonec z vařených brambor ušlehaly kaši, nebo že by je ušťouchaly? Nevím, nevím…-:) Marta si v práci vaří velký hrnek čaje a menší kávy, při Ivině oslavě pravděpodobně ochutná chlebíčky, jednohubky a svatební cukroví. Zamlsá si i se Zdeňkem. Na oslavě konce zkušební doby si pochutnají na zákuscích, kakaovém likéru a Zdeněk i na zmrzlinovém poháru. Před pár lety jsem vytáhla manžela a byli jsme se podívat v Lednicko-valtickém areálu, psala jsem o našem putování již zde na stránkách. A inspiraci jsem získala od Marty s Blankou, také ony byly v těchto místech, večeřeli jsme stejně jako ony s Kamilem v Hraničním zámečku. A také jako jim, i nám se tam moc líbilo. A také jako ony, i my jsme obědvali ve valtické restauraci po prohlídce zámeckých prostor. A jedli jsme i podobné jídlo jako ony. Víte, které?

 

Slepičí polévka

Knížka Hrníček z lásky je pro mě čajová. Adam s Eliškou zde vypijí litry čaje, nejvíce Eliška v době své nemoci. A co jídlo? Eliška jí ovoce, chléb se sýrem a paprikou, ráda má hrášek, který si v dětství pěstovala. S Adamem ochutnali vánoční cukroví, které dostal Adam od své matky. Adam umí vařit, přinejmenším kuřecí po čínsku, což jsou kuřecí kousky s kořením a zeleninou, doplněné zeleninovou oblohou. Víte, jakou přílohu Adam zvolil, a jestli Eliška jeho silvestrovskou večeři ochutnala?

Eliška asi také zvládne připravit některý pokrm, přinejmenším slepičí polévku, kterou vařívá Adamovi, když je nemocný, a když už dostane chuť něco pojíst. A slepičí vývar s masem je opravdu léčivý, v některém mém článku jsem o něm psala, dříve byl určen hlavně pro těhotné a šestinedělky, povzbuzuje, má protizánětlivé účinky. Ale musí se vařit pomalu, klidně deset hodin ho nechat jen tak probublávat, a přidat do vývaru pálivé koření, například pepř, feferonky nebo cibuli s česnekem a potom ji pomalu pít, jen lehce usrkávat. Nejlepší je, když se konzumuje víc než půl hodiny.

 

S knížkou S hlavou v písku mám problém. Je na mě až moc smutná. Je obdivuhodné, že se hlavní postavy dokázaly z nadmíru smutných zážitků vzpamatovat a navázaly na svůj přechozí vztah. Vím, život přináší i smutné chvíle, které není lehké přežít, zvlášť když přijdou jako blesk z čistého nebe. Jistě kniha pomůže některé smutné duši…

A tak není divu, že v této knize se skoro nejí. A když už, pokud nepočítám splknutí Báry s Irenou nad čajem a biskupským chlebíčkem, a večeři začínající aperitivem s olivou, kterou Irena nejí, tak pouze na horách. V našich spolu snídají, poprvé pouze Irena palačinky s borůvkami a šlehačkou, podruhé již oba, měli čaj, pomerančový džus a vaječné omelety, ke kterým Irena přikusovala chléb a jako zákusek si namazala půl krajíčku medem. V Alpách si oba pochutnali na gulášové polévce s chlebem a popíjeli čaj oslazený cukrem a džus. V přestávce, kterou si udělali, nabrali energii čokoládovou tyčinkou, tedy z mého pohledu nic moc. Předpokládala jsem, že lidé chodící po horách toho sní při túrách daleko více. Ale vrátím se zpátky ke společné večeři. Po dokončení rekonstrukce střechy s půdou se jeli Dušan s Irenou navečeřet do vinárny. Nevíme sice co jedli, ale víme, jaký zákusek si vybrali. Vzpomenete si?

 

 

Děj knihy Možná přijde i kominík se odehrává u lesa, v něm dozrávají ostružiny, a tak není divu, že si na nich Denisa i Michal pochutnávají, se šlehačkou i bez ní. Oba si vaří čaj, pojídají sušenky, k vínu slané arašídy. Bedřich s Michalem uvaří špagety s kečupem a sýrem, ale jinak si vystačí s tím, co dům dá. Jak taky jinak, jsou na dovolené. Ale vyrazí i do restaurace, kde si Denisa pochutná na pikantním kuřecím masíčku. Po jídle si oba objednali zákusky. Denisa si vybrala kokosové kouličky záletného rytíře a Michal pusinky veselé jeptišky. A ještě jeden dezert byl v nabídce. Víte, co se skrývá pod názvem mňamka paní nadlesní?

 

Touto hezkou letní knížkou ukončím dnešní díl. Je zajímavé, že pokud jsem příběhy četla, nijak zvlášť jsem si nevšímala, co lidé jedí, jak se stravují. Ale když jsem knihy četla a zvlášť se zaměřila na pokrmy, zjistila jsem, že se v Tániných knihách o jídle píše víc než v knihách jiných, což jsem si dříve neuvědomila. Budu moc ráda, když Táňa malinko poodhalí, či spíše naznačí, jak se jednotlivé pokrmy dostávají do příběhu. Na konci příštího dílu vám napíši, co naše oblíbené postavy z knížek nejčastěji jedí, nebo co mají rádi v určitých situacích. A jestli máte zájem, zkuste si odpovědět na mé otázky, věřím, že správné odpovědi v knihách naleznete a současně si zpříjemníte chladnější večery.

 

Autor: Alena Prchlíková


komentářů: 7