joudaweb - časopis Čekanka

Železná koruna Lombardie - číslo 14, na fotografii je vzadu

Je jednou z nejstarších královských insignií v Evropě. Koruna se stala symbolem Langobardského království a v 8.–10. století i středověkého Italského království, které se později stalo součástí Svaté říše římské. Každý v Německu zvolený král se mohl nechat korunovat touto železnou korunou langobardských králů na krále italského. V roce 1355 tak učinil Karel IV. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií, zemí Langobardů.

 

Označení "železná" se vztahuje k železnému pásku uvnitř koruny, který byl prý vykován z hřebů použitých při Kristově ukřižování. Po obvodu koruny jsou segmenty ze zlata, ozdoby z emailu, plošky jsou vyloženy drahokamy. Vzhledem k tvaru koruny je možné, že se šperk nejprve používal jako náramek. Dnes je tato vzácná památka uložená v katedrále v Monze.

 

 

Stříbrná koruna cášské bysty Karla IV. - číslo 15

Koruna byla vyrobena z pozlaceného stříbra u příležitosti korunovace Karla IV. římsko-německým králem v Cáchách v roce 1349. Touto korunovací se přihlásil k tradici Karla Velikého, jehož obdivoval. Druhý den po Karlově korunovaci byla také korunována jeho manželka Anna, obřady provedl Karlův prastrýc, trevírský arcibiskup Balduin. Originál koruny se nachází v pokladnici v Cáchách.

 

Císařská koruna napoleonského "druhého císaře" - číslo 16

Až poté, co byl Napoleon I. korunován, začalo se pátrat po vzniku původní císařské koruny. Jedna taková se od roku 1806 objevovala na státním znaku, ale nebyl to originál. Napoleon III.(1808-1873) chtěl obnovit tradice svého strýce a nechal vyrobit dvě koruny, jednu větší pro sebe, druhou pro manželku Evženii. Císařská koruna byla v roce 1871 roztavena, koruna císařovny se dochovala. Dnes je soukromým majetkem a podle ní mohla být zrekonstruována koruna císaře Napoleona III.

 

 

Kamelaukion Konstancie Aragonské - číslo 17

Majitelka této koruny(1179-1222)byla uherská královna, po svém druhém sňatku s Fridrichem II. Štaufským se stala sicilskou královnou a císařovnou Svaté říše římské. Jejich syn Jindřich se stal německým králem. Antické a středověké koruny mívají ověsky, kterým se řecky říká kamelaukion. Jsou to řetízky nebo pásky s drahokamy nebo perlami či jinými ozdobami. Jsou nejméně dva, umístěné po stranách kolem uší. Původ koruny je v přilbě. Exponát je pohřební koruna z roku 1222. Koruna je vystavena v chrámové pokladnici v Palermu.

 

 

Železná koruna Jugoslávie, Srbska - číslo 18

Roku 1882 se Srbsko stalo nezávislým královstvím. V roce 1903 byli král Alexandr a jeho žena zavražděni. Novým králem byl zvolen Peter Karaďorděvič a 21. 9. 1904 byl v Bělehradě korunován touto nově vytvořenou korunou.

 

 

Císařská koruna Napoleona I. Bonaparte - číslo 19

Ke své korunovaci v roce 1804 si nechal vytvořit Napoleon I.(1769-1821)nezvykle tvarovanou korunu, o které se předpokládá, že je téměř přesnou replikou domnělé koruny Karla Velikého, která byla zničena během revoluce, kdy byla uložena v pokladnici opatství Saint-Denis, a na kterého chtěl svou mocí navázat. Originál je v Louvru.

 

Napoleon Bonaparte v roce 1804 donutil parlament ke změně Ústavy a nechal se prohlásit císařem. Při příležitosti svého nástupu na trůn pak uspořádal jeden z nejokázalejších oslavných ceremoniálů v dějinách světa.

 

Slavnostní akt se konal 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame a odznaky vlády Bonapartovi symbolicky předal papež Pius VII.(1742–1823). Podle některých pramenů si však Napoleon od něj nenechal korunu nasadit a cenný artefakt si položil na hlavu vlastníma rukama. Chtěl tak demonstrovat svoji nezávislost na církvi. Obřadu se zúčastnily tisíce lidí, mezi nimi třeba i jihoamerický revolucionář a císařův nadšený obdivovatel Simón Bolívar (1783–1830).

Koruna byla vyrobena v roce 1804 dvorním zlatníkem francouzského císaře Martina-Guillama Biennaise. Jejím vzorem byly jednak antické diadémy římských císařů, jednak středověká koruna francouzských králů, zvaná "Koruna Karla Velikého", jež byla zničena během Francouzské revoluce.

 

Jablko krále Karla II. - číslo 20

Původní verze královského jablka byla dokončena v roce 1661 pro krále Anglie, Skotska a Irska Karla II.(1630-1685). Za vlády Jakuba II., Viléma III., Jiřího IV. a královny Viktorie byly provedeny ještě další úpravy.

 

Koruna sv. Edwarda - číslo 21

V roce 1649 nechal Oliver Cromwell hned po popravě krále Karla I.(1600-1649) korunovační klenoty jako symboly předešlé tyranie rozebrat a roztavit. Byla mezi nimi i Edwardova koruna. V roce 1661 byly insignie včetně této koruny znovu zhotoveny podle staré předlohy. Touto korunou je tradičně korunován britský panovník. Koruna je zlatá, má 275 drahokamů a váží 9 kilogramů. Aby se zabránilo situaci podobné té při korunovaci krále Jiřího VI., kdy arcibiskup nasadil korunu obráceně, nechala na ni Alžběta II. přidat dvě stříbrné hvězdy, aby byla označena čelní strana koruny. Tato koruna je vyobrazena na státním znaku Spojeného království.

Královna Viktorie a král Eduard VII. nebyli korunováni touto korunou, ale menší a lehčí Imperiální státní korunou.

 

 

Královské korunovační žezlo z Velké Británie - číslo 22

Toto žezlo bylo ve své původní podobě vyrobeno pro Karla II. Žezlo je s křížem, je v něm vsazen největší vybroušený bílý diamant na světě, Hvězda Afriky. Byl odříznut z diamantu Cullinan, největšího diamantového krystalu, který byl kdy nalezen. Stalo se tak v roce 1905.

 

 

Koruna Blanky z Lancasteru - číslo 23, na fotografii vzadu

Insignie je známa též pod názvem Česká či Palatinská koruna. Je to nejstarší dochovaná královská koruna užívaná v Anglii. Je vyrobena ze zlata, zdobena je emaily, safíry, rubíny, diamanty a perlami. V Bavorsku se nachází od roku 1402, kdy ji s sebou přinesla anglická princezna Blanka z Lancasteru (1392-1409), dcera anglického krále Jindřicha IV. Korunu použila na své svatbě s falckým kurfiřtem Ludvíkem III.Falckým. Koruna se dnes nachází v klenotnici mnichovské Residence. Dílo je pokládáno za jeden z nejkrásnějších výtvorů gotického zlatnictví. Korunu Blanky z Lancasteru tvoří dvanáct lilií vystupujících z kroužků, střídavě vysokých a nízkých.

 

 

Koruna Viléma Dobyvatele - číslo 23, část koruny je vpředu

Vilém I. Dobyvatel(1028-1087) se narodil jako nelegitimní syn vévody Roberta I. Normandského. V září 1066 se Vilém, ještě jako normandský vévoda, pokusil pouze s několika tisíci muži překročit kanál La Manche, aby se stal vládcem Anglie. Anglický trůn získal 25. prosince 1066 poté, co 14. října porazil v bitvě u Hastingsu vojsko posledního anglosaského krále Anglie Harolda II. Godwinsona, který v této bitvě padl. Původní korunu nechal Oliver Cromwell roztavit. Rekonstrukce byla provedena za pomoci rytiny z doby po zničení královských pokladů.

 

 

Dnešní procházka nádhernými zlatnickými klenoty je u konce. Ale nebojte, ještě vás čeká jedna sada vzácných šperků...

 

 

 

Informace

- Ostravské muzeum

- zámek Valtice, výstava korunovačních klenotů

- Wikipedie

 

Fotografie jsou mé vlastní, omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu u některých mých fotek. Návštěvníci, sklo i má nezkušenost stojí za několika špatnými záběry.