joudaweb - časopis Čekanka

Celý článek jsem poslala přítelovi a neuvěříte, milé holky, co za zajímavé věci jsem se dozvěděla. Samozřejmě mi přítel nemohl prozradit všechno. Ale čistě mezi námi děvčaty mi prozradil jednu docela důležitou věc. Alespoň pro mě.

Znáte takový ten nepříjemný pocit, když se vám přítel dlouho neozve?

Ano?

Mozek začne vysílat hysterické signály a panikařit. Usilovně přemýšlíte nad tím, zda se mezi vámi něco nepokazilo. Zda jste neřekla nebo nenapsala něco, co by se vašeho přítele mohlo dotknout. Přemýšlíte nad tím, co dělá, že nemá čas vám odepsat. Kde je, co dělá a hlavně s KÝM.

Pro příště si všechno tohle odpusťte. Vážně, nestojí to vůbec za to. Že se vám neozve, není tím, že byste něco pokazila, je to součástí jeho taktiky. Chce se tak ujistit, zda mu na vás ještě stále záleží.

Nechápu to. A nikdy to ani nepochopím. Kluci si neuvědomují, jaký uzlíček nervů z nás v tu chvíli je. Jak moc nám tím ubližují. Není to tak dávno, co jsem, dá se říct chodila s klukem, bylo to s ním složitější, kterému bylo v podstatě jedno, jestli se sejdeme, nebo ne. Většinou jsem ho musela tahat ven já, abychom se spolu vůbec viděli. On sám se mi skoro neozval. Musela jsem skoro pokaždé psát první. Žádný kluk si nedovede představit, co to bylo za nervy, jestli mi napíše, jestli mě někam pozve, jestli má vůbec zájem se se mnou ještě někdy vidět nebo jestli mě nepodvádí s jinou.

Spát jsem šla mírně nakrknutá, tak já si dělám starosti a obavy, zda se něco neděje, zda jsem něco nepokazila, a on se mi schválně nějakou dobu neozve, aby poznal, zda mi na něm ještě stále záleží. No, tak to je vrchol! Od teď už nic takového. Zakážu mozku, aby vysílal hysterické signály a budu v klidu. Už žádný strach. Už žádné obavy. Jelikož vím, co za tím stojí.