Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Počtvrté a snad ještě ne naposled
22. února 2018
Jde to ale ztuha, hodně ztuha (jak je patrné z časové prodlevy mezi minulým a aktuálním článkem). Že bych to v rámci urychlení pojala jako obsah kapitol, tak jak bývá uváděn na konci knihy?
Například takto:
Obsah galerie
foto 104 - 112, 116 Kolonáda - socha flétnisty
foto 113 - 115 Kolonáda - amfiteátr
foto 117 - 132 Kolonáda - rostliny
foto 133 - 141 Kolonáda - druhá socha
foto 143 - 153 Zámecký park a stavební detaily
A je to.
Ještě tři fotečky:
Ještě odkazy:
???
Ráda bych využila možnosti vložení odkazů, ale nenapadá mne, na co bych upozornila. Nejčastějším tématem, na které jsem neustále narážela při hledání informací o kolonádě, byly dohady a kritiky občanů týkající se jak finanční stránky a využití dotací při budování kolonády, tak jejího vzhledu. A já jen chtěla zjistit autora obou soch, které jsou na kolonádě instalovány, případně jaký mají název. To se mi bohužel zjistit nepodařilo. Možná to bylo psáno přímo někde v místě, jenže pozdě bycha honiti. Zajímala by mě i ostatní autorova díla. Asi jsem měla pátrat usilovněji.
Napadá mě, že bych mohla využít této příležitosti, pokud někdo znáte a víte, pěkně prosím, prozraďte.
Já vám na oplátku prozradím, jak vznikaly fotky do této galerie, proč jsou například sochy foceny tolikrát.
Ne, nejsem fotograf. Ani fotograf amatér. Pro moje foto - pokusy jsou většinou charakteristické takové nedostatky jako chybějící část hlavy, či nohy končící kotníky apod. Když už se stane, že se focený objekt podaří zachytit celý, při prohlížení hotového snímku zjistím, že se tam přimotá něco nežádoucího a rušivého, co při focení vůbec nevidím.
Samotnou mě překvapilo, že jsem dostala chuť vyzkoušet fotit "jinak". Ne jenom proto, abych měla nějakou památku, připomínku pěkně prožitých momentů, případně obrazový materiál dokreslující vyprávění doma v obýváku...
Poslední den ráno, zatímco se kolegyním dozdávaly sladké sny pěkně v teple pod peřinou, jsem se naposledy vypravila na kolonádu, abych se s ní rozloučila, ještě si ji vychutnala a užila sama pro sebe. Snad to způsobilo několik věcí dohromady, zvláštně hrozivě zamračená obloha, nikde ani noha, myšlenky, co se mi honily hlavou... fakt nevím. Vlastně ani netuším, jestli lze z těch obrázků poznat, že to pro mne bylo tehdy jiné, než klasické "blik, blik, jé počkejte, neutečte mi, už jdu".
A tak jsem fotila, zprava, zleva, zdálky, zblízka, s bleskem a bez blesku.
Když jsem po necelé hodině dorazila promrzlá, ale tak nějak tiše šťastná, zpět do penzionu, věděla jsem, že si ty pocity budu pamatovat hodně dlouho.
A protože všechno jednou končí, přišla chvíle, kdy jsme i my začaly balit svá zavazadla...
Jestli vás to ještě nepřestalo bavit a zdá se vám, že těch fotek ještě klidně pár skousnete, tak vydržte, nějaké vyštrachám.
Podívejte se do galerie
Autor: Dáša Zichová