Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Rady – Nerady
10. září 2019
I když v podstatě nikdo z nás nenaslouchá příliš rád jakýmkoliv radám, je zřejmé, že někdy se to přece jen vyplatí. Ovšem musíme si být jisti, že ten, kdo radí, nám má skutečně co říci.
Do této kategorie však rozhodně nepatřili oni dva mužští autoři, kteří se z jakéhosi důvodu rozhodli – jeden v rozhlase a jeden v časopise – vysvětlit konečně těm neschopným a věčně upachtěným ženám, jak se mají vypořádat se svými každodenními povinnostmi.
První vyrukoval s názorem, že ženské pokolení by se mělo vlastně stydět, protože díky svému věčnému spěchání se chová ke svým dětem neuvěřitelně macešsky. „Vždyť například taková kráva,“ hřímal (a já při poslechu zpozorněla), „je krásným příkladem pečlivé, nesmírně trpělivé matky, kterou nic z toho, co provádí její potomek, nevyvede z míry.“ A pak následovala série výčitek, jak lidské matky ráno nervózně honí děti z postele a ze dveří, jak si s nimi při návratu z práce dostatečně dlouho nekreslí a nepovídají, ale sobecky přemýšlejí o tom, co k večeři, a že na ně dokonce i křiknou, když přinesou v týdnu čtvrtou poznámku.
Jak tak onen kazatel dále kázal, představila jsem si, jak si my, lidské matky, celé dny jen tak poleháváme na zelené vonící louce, máme na svá dítka čtyřiadvacet hodin, během kterých je o nás všestranně postaráno, nemusíme spěchat do práce ani vařit, zašívat a mýt okna. Pochybuji, že by za takovýchto okolností některé z nás vadilo i to nejrozpustilejší dovádění našich robátek a byly bychom určitě ochotny si s nimi donekonečna povídat i o nesmrtelnosti chrousta (pokud by je to bavilo).
Druhý borec si vzal na mušku ženský program dne. „Ženy dělají jednu zásadní chybu,“ konstatoval s pocitem vynálezce, „že se snaží vykonávat několik činností najednou“. A vrhl se na nejcitlivější chvíli dne, tj. období po návratu ze zaměstnání. Vůbec ze všeho nejdříve by si prý ženy měly dopřát chvilku relaxace, nejlépe o samotě, v šeru a třeba se slupkou okurky na čele; když přidají masku z droždí, tím lépe. Když osvěžené shupnou z lůžka, mají si prý rozmyslet, v jakém pořadí budou vykonávat práce, které je čekají. Rozhodně by měly zavrhnout takový nesmysl, jakým je třeba postup spočívající v tom, že namočí upatlaná trička dětí, před jejich vypráním oloupou brambory, a než se uvaří, skočí do obchodu ev. zalijí květiny. Tuto cestu – pravil – „pravá femina sapiens nikdy neužije“.
Dnes už ze mě zlost na ony rádce dávno vyprchala, i když je mi jasné, že jim nešlo o to komukoliv pomoci, nýbrž chtěli jen vyinkasovat v pokladně honorář za jistý počet řádků či odmluvených minut. Vlastně možná měli ještě jeden důvod: takto „šikovně“ přimět své vlastní manželky, aby doma příliš hlučně nepobíhaly bytem, nenaříkaly nad návalem práce a nerušily je tím při psaní dalších obdobných veleděl.
Autor: Stanislava Jarolímková