joudaweb - časopis Čekanka

Hlavní stavitel Osvald Döbert vytvořil, dle svých slov, "moderní město, kde je vidět, jak se na široké asfaltové třídě zrcadlí stovky neonů, projíždějí proudy aut, spěchají tisíce lidí". Já si to nemyslím, nevytvořil moderní město, pouze vytvořil místo pro ubytování mnoha rodin. Kvalita bydlení byla pochybná. Jen první řada výstavby splňovala nepříliš náročné představy rodin, marně čekajících na byt, u později postavených domů bylo již mnohé nahrazeno levnějšími, a tím nekvalitními náhražkami. Chyběla i občanská vybavenost, menší obchody byly zlikvidovány, nové nebyly postaveny. Nenávratně zmizelo mnoho staršího, ale ušlechtilého svou krásou. Nejen Havelský hřbitov, ale i domy u něj stojící a sousedící s novou výstavbou. Celá oblast se změnila...

 

Pojďme se podívat, jak vypadá území, které patří od roku 1595 k podolecké části města. Bydleli zde lidé “za šranky”, ale i ti chtěli mít stejná práva jako obyvatelé jiných částí. Přednesli proto městské radě žádost, “abyste nás pro budoucí časy s Podoleckými v těch svobodách a živnostech spolčili”.

Purkmistr, konšelé, starší a volencové jim jednomyslně vyhověli, “aby od toho času všichni sousedé, kteří za šranky a okolo města domy své mají, k sousedům Podoleckým připojeni byli a těch svobod podle obdarování města jako oni Podolečtí společně v rovnosti užívati mohli, nyní i na časy budúcí, věčné”. Od té doby nepatří k  Podolci jen část území pod hradem, ale i městská zástavba ležící podél toku Klenice a dnešní Jičínské ulice.

 

Tato část města je velmi poznamenaná stavební činností v 60. a 70. letech minulého století. Autorský projekt architektů Osvalda Döberta, Jaroslava Kosíka a Františka Řezáče sice získal mnohá čestná uznání u nás i v zahraničí, ale současně zničil mnoho pěkných domů a úplně změnil tvář města. Základem novostaveb byl “montovaný skelet”, pomocí něhož rostly paneláky jak houby po dešti. Na přestavbu se přijel podívat náš prezident Antonín Zápotocký i sovětský Leonid Iljič Brežněv. Byl natočen i film, který byl k vidění u nás i v zahraničí.

 

Zatímco v jiných městech se stavěla sídliště po okrajích, u nás přímo v centru. A začalo se v roce 1960 právě třídou, o níž je tento článek. Je nesporné, že narůstající množství lidí, související zejména s rozvojem automobilové výroby, bylo nutné ubytovat. Ale proč ničit historické domy nejen na této třídě, ale i na Starém i Novém Městě, které nebyly zdevastované, jen měly tu smůlu, že stály na místě, kde si stavitelé naplánovali nové budovy.

 

Podle názvů, které se dochovaly, se dá odvodit, v které době k přejmenování ulice došlo. V polovině 19. století to byla Březeňská, stejnojmenně pojmenovaný šrank uzavíral město. Na začátku minulého století se jí říkalo Jičínská, před 2. sv. válkou Rašínova, za protektorátu nesla jméno po Reinhardu Heydrichovi, v 50. letech to byla Třída maršála Stalina, o 10 let později Lidových milicí a po roce 1989 nese jméno našeho prvního prezidenta. V této době třídu rozdělilo Náměstí republiky na dvě části, předtím měla pouze jedno jméno po celé délce až na konec města. Dnes se spodní část jmenuje Jičínská ulice, což vzhledem k tomu, že k tomuto městu výpadovka směřuje, je nejlepší ze všech pojmenování.

 

Třída T. G. M. začíná na konci Nového Města od kruhového objezdu, který ohraničuje prostor dříve nazývaný Náměstí hrdinů práce. Dnes už kolem něj nestojí budovy jako kdysi. Po jedné straně byla řada domů s obchody, kterým se říkalo “u řetízku”, jelikož řetěz odděloval chodník od silnice. Na protější straně stávala řada patrových domů, které byly všechny zbourány, i když se nezdály špatné. Pamatuji, že v jednom sídlil Svaz československo - sovětského přátelství. Dnes je v těchto prostorách městská zeleň s krásnou sochou Muže a ženy (prohlédněte si v článku Mladoboleslavská hřbitovní zahrada). Havelský hřbitov se rozkládá jen pár kroků opodál.

 

V prostorách dnešní cukrárny stával známý hostinec U krále Jiřího z Poděbrad nebo také U Jiříka, vedle nějž byla dráha na oblíbený kuželník. Říkávalo se zde i U Kellerů. Mezi hostincem a patrovými domy ústila ulička Rybničná, táhnoucí se na počátku kolem Havelského hřbitova a kopcem dolů mířící do městského parku Štěpánka. Pojmenování získala podle rybníka, u kterého končila, a který se rozkládal na velké části podoleckého území. Dříve byla ulice velmi příkrá, plná různého harampádí, ale průjezdná. Po vysušení rybníka a úpravách okolí bylo na spodním konci vybudováno schodiště.

Na začátku Rybničné ulice stávaly v 19. století menší domky. Majitelem jednoho z nich byl obuvník Ignác, který spolu s tovaryši obýval pouze jednu místnost. V ní nejen bydlel, ale i vykonával své řemeslo. Jeho sousedem byl nožíř Čeněk Látal.

 

Po pravé straně směrem ven z města stojí vedle dnešní cukrárny několik zajímavých vysokých domů a zástavbu uzavírá Obchodní akademie, dnes i Vyšší odborná škola ekonomická a Jazyková škola. Vedle ní stojí novější budova cestovní kanceláře Čedok. V minulých dobách bylo v této oblasti jen několik domů, většinou se zde rozkládaly stodoly a další hospodářská stavení.

 

Stavební rozvoj v 60. letech minulého století přežila budova Obchodní akademie. Byla postavena v roce 1936 podle plánů boleslavského rodáka Vojtěcha Brožka. Již v roce 1912 byla v Boleslavi zřízena soukromá gremiální Obchodní škola, která přešla o rok později z finančních důvodů pod správu města. V roce 1916 byla uznána jako veřejná, o tři roky později byla rozšířena o Kupeckou pokračovací školu.

V nové třípatrové škole se začalo učit v září 1936. Podélná stavba členěná římsami je nápadná množstvím oken srovnaných v úzkých pásech. Moderně pojaté stavební řešení slouží i dnes bez velkých zásahů naprosto dokonale svému účelu. Za války zabrali Němci budovu pro vojenské účely. Po válce se obory rozšířily, přibylo večerní studium pro pracující a Státní jazyková škola, která využívá prázdných učeben v odpoledních hodinách. V přístavku před budovou byla dlouhá léta umístěna městská knihovna.

 

Nyní se vrátíme na začátek ulice ke kruhovému objezdu a vydáme se po druhé straně ulice. Na křižovatce třídy T. G. M. s Dukelskou ulicí stál od 16. století špitál, který byl v roce 1896 přeměněn na sirotčinec. Vedle něj se nacházelo vojenské casino se šermířskou školou (článek Vzpomínka na mladoboleslavské obrozenecké hospůdky). I na této straně se několik obytných domů střídalo se stodolami, které se stávaly terčem všudypřítomného ohně, zvlášť v době, kdy byly střechy pouze doškové. Až na konci ulice před náměstím stála vyhlášená zahradní restaurace Flaklovka, kterou jsem vám představila v článku o obrozeneckých hospůdkách. Jmenovala se po majiteli Josefu Flaklovi, za první republiky byla známa jako restaurace U Saxů.

 

Svou prohlídku jedné z nejdůležitějších komunikací ve městě zakončíme před náměstím Republiky, které si prohlédneme v příštím díle. A z něj se podíváme do druhé části dřívější Třídy lidových milicí, nyní již ulice Jičínské.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

František Bareš - Paměti města Mladé Boleslavě

Jaroslav Kocourek a kolektiv - Boleslav Mladá a krásná

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…