joudaweb - časopis Čekanka

Výlety se spolužákem Pepíkem

O Janu Rosákovi je toho známo mnoho, ale ne každý ví, že má už odmala rád historii (na rozdíl od matematiky, ke které – jak přiznává – sympatie dodnes postrádá), a že díky jednomu spolužákovi se pro něj dokonce stala velkým koníčkem. Oním spolužákem, který si k němu k jeho radosti přisedl do lavice, byl Pepík Žemlička, o kterém se dnes dočítáme: „Profesor PhDr. Josef Žemlička, DrSc., patří k našim předním medievalistům, jenž se specializuje především na dějiny přemyslovského období od 10. do počátku 14. století, vznik měst, středověké osídlení a kolonizaci, počátky a rozmach české šlechty a strukturální proměny středověké společnosti“. Jan Rosák mu byl vděčný za to, že ho brával s sebou na toulky po hradech, zámcích, tvrzích a místech bývalých bojišť, sbíral s chutí úžasné poznatky „vybočující“ ze školních osnov, a zájem o historii ho dodnes neopustil – což je na jeho zvídavých otázkách, které mi klade, jistě znát.

Místo bitev zdvihání balvanů apod.

Dějepis se i pro mě stal na základní škole nejoblíbenějším předmětem, ale brzy jsem začala hledat odpovědi na otázky, které mi osnovy „tajily“. A protože jsem neměla ve třídě budoucího historika, pustila jsem se do čtení knih, z nichž jsem si vypisovala všechno, co mě zaujalo. Tím jsem si v podstatě založila archiv, který používám dodnes (kromě svých rozhovorů s historiky a čtení stohů dalších knih) a díky němuž mohu nabízet méně známé zajímavosti – od starověkých způsobů zdvihání těžkých balvanů přes „obyčejné“ radosti a strasti slavných osobností až po opravy chybných či lživých tvrzení (například o pétépácích). V tom, že jdu správnou cestou, mě utvrdil nesmírně vzdělaný a zároveň skromný pan profesor František Gel, který (aniž bych se s ním troufala srovnávat) šel stejným směrem. Dodnes se ráda vracím k jeho bravurně napsaným knihám a rozhlasovým pásmům, a k nejcennějším „pokladům“ mojí knihovny patří titul, který mi daroval opatřený věnováním.

Od Alcatrazu po železnici

Invalidní vozík nemocného V. I. Lenina.

Od té doby nabízíme s Janem Rosákem posluchačům každý týden (s menšími výjimkami) v jeho Šťastné cestě krátké povídání o osobnostech, událostech, stavbách i třeba takzvaných zázracích. „Prozradili“ jsme například to, že Lenin měl k dispozici v posledních letech života, kdy byl vážně nemocný, invalidní vozík, jak se věštilo či vlastně nevěštilo v řecké „studniční“ věštírně jménem Lebadeia, že andělé by nemohli mít křídla vyrůstající z těla tak, jak jsou zobrazována na obrazech a sochách, a kde lze vidět v Praze fotografii mistrného padělku zvaného Turínské plátno. Řeč byla i o tom, proč Rusové milovali Dědu Mráze, proč Galileo Galilei nikdy neřekl „A přece se točí“, proč Petr I. dal natírat domy Petrohradu nažluto, proč se lidé začali obávat rozsypané soli, proč byl malý Václav, budoucí Karel IV., vězněn na dvou královských hradech., a proč profesor Rudolf Jedlička odvedl tesaře, který spolkl hřeb, k „zábavnému“ přístroji.

Takto by vypadal anděl s křídly připojenými k tělu v těžišti.

Prosincové a lednové menu

Pokud byste měli chuť poslechnout si některé naše „dějepisné“ vstupy do páteční Štastné cesty Jana Rosáka, kterou vysílá Český rozhlas Dvojka od 13 hodin, nabízím následující aviza:

---dne 6. prosince 2019 si řekneme pár slov o tom, proč Maňa neboli Marie Sklodowská pracovala v mládí jako vychovatelka, jak prožívala pařížská studia a co jí dával místo květin její budoucí manžel Pierre Curie,

---13. prosince 2019 bude řeč o tom, kdy se egyptští panovníci začali označovat výrazem „faraon“, jak neobvykle vypadaly jejich první insignie a proč nosívali falešný vous,

---20. prosince 2019 si povíme, proč vznikly tavené sýry, proč přestala plakat „matka“ hermelínu a kdo nás naučil jíst müsli,

---27. prosince 2019 připomeneme, co má svatováclavská královská česká koruna společného s číslem 489, a jak vzpomínal přítel J. Nerudy na chvíle, kdy pod dohledem stráží maloval jako první české insignie,

---3. 1. 2020 si připomeneme muže, který je sice považován za významného německého básníka, ale on sám byl více hrdý na to, že se stal odborníkem na stavbu silnic a že vytvořil svoji vlastní teorii barev; zmíníme se i o tom, že se oženil s dívkou, která mu psala dopisy plné kaněk a chyb, a nikdy se nezajímala o jeho básně,

---10. 1. 2020 prozradíme, za jaký vynález jmenoval Napoleon I. Bonaparte svého kuchaře „dobrodincem lidstva“, jaká dnes běžně používaná pomůcka vznikla kvůli hádce a kolik termosek byli schopni zpočátku vyrobit mistři za jeden den,

---17. 1. 2020 se podíváme na fenomén zvaný kulový blesk; i když si s ním odborníci stále lámou hlavu a za jisté považují jen to, že nejde o mámení smyslů, my k němu nabídneme pár zajímavostí,

---24. 1.2020 trochu „zalistujeme“ v dlouhé historii spolužití člověka a čuníků, a ukážeme si, že zahrnuje nejen zajímavosti, ale i omyly, které samozřejmě opravíme,

---30. 1. 2020 si vysvětlíme, proč obyvatelé egyptské Alexandrie, založené ve 4. století př. n. l. Alexandrem Velikým, hudrali na tamní „kurník Múz“, a proč se v její slavné knihovně ozývalo hromadné mumlání.