joudaweb - časopis Čekanka

Okolnosti původu tohoto počinu jsou jistě většinou velice dobře známy, ale přece jen uvedu, že tato soutěž byla vyhlášena v roce 1929 americkou Akademií filmového umění a věd. Minulý rok byl již 84. v pořadí trvání soutěže.

 

Oficiální název ceny - sošky Oscara - je Cena akademie za zásluhy, označení Oscar je přezdívka, jejíž původ není zcela jasný, existuje totiž několik verzí, jak k ní došlo. Jedna z nich, a zřejmě nejznámější, je ta, že když jistá zaměstnankyně Akademie sošku uviděla, tak prohlásila, že "vypadá úplně jako můj strýček Oscar".

 

Tato cena byla původně zamýšlena jen pro americkou filmovou produkci, ale postupem doby bylo její udělování rozšířeno i na filmy zahraniční produkce - neanglicky mluvené.

 

A právě o tom je můj článek. Třem filmům československé, potažmo české produkce, se totiž v historii udělování Oscarů podařilo v této nejprestižnější mezinárodní soutěži prorazit a získat nejvyšší ocenění za nejlepší film v kategorii cizojazyčných filmů.

 

Všichni je jistě známe.

 

V roce 1965 byl na toto ocenění nominován film režisérů Jána Kadára a Elmara Klose Obchod na korze a při vyhlašování výsledků v roce 1966 Oscara také získal.

 

V roce 1968 získal Oscara film Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela na motivy díla Bohumila Hrabala.

 

A v roce 1996 byl nejprestižnější soškou oceněn film Kolja režiséra Jana Svěráka podle scénáře jeho otce Zdeňka Svěráka.

 

Několikrát ještě byly naše filmy na získání ocenění nominovány, ale na sošku Oscara v závěrečném klání nedosáhly. Jsou to filmy Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko režiséra Miloše Formana z let šedesátých, potom až v osmdesátých letech to byl film Vesničko má středisková režiséra Jiřího Menzela podle scénáře Zdeňka Svěráka a z doby nedávno minulé pak filmy Obecná škola, Musíme si pomáhat a Želary.

 

Za naše považujeme i dva Oscary v hlavní kategorii za nejlepší film, které získal režisér Miloš Forman, třebaže to jsou filmy, které režíroval v době, kdy již žil ve Spojených státech. Jsou to Přelet nad kukaččím hnízdem na motivy románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven - to bylo v roce 1975 - a Amadeus v roce 1984.

 

Tzv. studentského Oscara získal v roce 1988 Jan Svěrák za film Ropáci a nesmím zapomenout na naši Markétu Irglovou, která získala Oscara v roce 2008 za nejlepší filmovou píseň. A aby byl výčet úplný, tak v roce 1949 tzv. dětského Oscara získal český dětský herec Ivan Jandl za roli ve švýcarsko-americkém protiválečném filmu.

 

Ocenění soškou Oscara má po jeho udělení velký význam pro autory a další aktéry filmů - je to zejména zvýšení návštěvnosti oceněného díla, vzroste i zájem o další díla oceněných a všichni, kteří je získali, si proto získání této ceny velice váží. Někde jsem četla, že Miloš Forman se snad vyjádřil, že získat Oscara je jako vyhrát Wimbledon.

 

Potud tedy o historii udělování Oscarů, ale k napsání tohoto článku mě vedly i mé vzpomínky vztahující se k prvnímu oceněnému filmu - Obchodu na korze.

 

Obchod na korze byl natočen podle povídky slovenského spisovatele židovského původu Ladislava Grosmana, který pak v roce 1968 emigroval do Izraele. Obsah povídky jsem tehdy znala, knihu jsem měla přečtenou, takže jsem věděla, o čem film pojednává, jenže jsem netušila, co to s člověkem udělá, když film uvidí.

 

Hlavní role ve filmu vytvořili slovenský herec Jozef Króner a polská herečka Ida Kamińská a oba v něm podali vynikající výkony. Mimochodem právě za tuto roli byla hned v příštím roce Ida Kamiňská nominována na cenu za nejlepší ženský výkon, ale nezvítězila, nejvyšší ocenění tehdy získala Liz Taylorová. Děj filmu nebudu blíže rozvádět, neboť by vydal na další článek.

 

Jeho ocenění bylo tehdy v naší zemi velkou událostí, a proto také informovanost o historii udělování filmových cen a o Oscarech vůbec byla na naše tehdejší poměry hodně rozsáhlá, a tak jsme se dovídali ze všech sdělovacích prostředků hodně nového a zajímavého.

 

V červnu stejného roku, kdy byl film Oscarem oceněn, jsem pobývala týden v Praze a v průběhu tohoto pobytu jsem mimo hlavní účel mého pobytu absolvovala prohlídku různých pamětihodností Prahy, a také navštívila několik zajímavých kulturních akcí. A mimo jiné jsem v jednom kině zhlédla i tento film. Můj zážitek z něj byl tak silný, že ještě dnes si vzpomínám na mé pocity, které jsem po ukončení filmu měla. Když jsem z kina vycházela a ještě dlouho potom, když už jsem se vracela tramvají k místu mého pobytu, jsem měla filmu plnou hlavu a vůbec jsem nebyla schopna odpoutat se od něj, ani soustředit se na něco jiného a vůbec se mi nechtělo ani mluvit. Trvalo nějakou dobu, než jsem své myšlenky srovnala a vrátila se do normálu.

 

Ale to ještě nebylo všechno. Účelem mého pobytu v Praze byl pokus o přijetí na vysokou školu, a tak se stalo, že dva dny po návštěvě kina jsem absolvovala po již předtím vypracované písemné zkoušce ještě ústní pohovor, jehož součástí byly i otázky všeobecného rázu. A jednou z otázek byl právě tehdy tak aktuální Oscar - co to je, jak vznikl, proč se mu říká Oscar, zkrátka všechno možné kolem a kolem. Dost jsem o tom věděla, takže mě otázka nezaskočila. Jistě, nebyla to rozhodující otázka, ale zanedbatelná také ne.

 

Náhoda, že?

 

A podobná náhoda, o které jsem psala v komentáři k mému jinému článku o Hrabalově Dubence a přijímacím řízení mého syna.

 

A pak že se historie neopakuje!

 

Při vší úctě k dalším dvěma našim oceněným filmům Oscarem si myslím, že film Obchod na korze je z nich nejlepší a myslím si také, že je to jeden z nejlepších filmů v historii československé i české kinematografie vůbec - jednak pro geniální hluboce lidské herecké výkony hlavních protagonistů, ale také jeho obsah. Židovská otázka a holokaust jsou stále aktuální fenomény, které je stále třeba si připomínat. Musím zde vzpomenout jiný film, který se tímto tématem zabýval, byl vlastně natočen podle skutečné události, a také byl oceněn hned několika Oscary. Je to Schindlerův seznam amerického režiséra Stevena Spielberga z roku 1993.

 

Hodně zážitků jsem si tenkrát z Prahy odvážela domů - zajímavých, příjemných. Třeba se o nich zmíním někdy příště při jiné příležitosti.

 

A to jsem vůbec netušila, že zhruba tři týdny před mou návštěvou kina se v jeho prostorách odehrál hrůzný zločin, ale vzhledem k tomu, že informovanost tehdy nebyla tak rychlá, jako je v současné době, tak jsem se o tom dověděla až za nějakou dobu a dodatečně si uvědomila, že to bylo právě tam.