joudaweb - časopis Čekanka

Takže začnu od události nejnovější a postupně se dostanu k tomu, co mě přimělo napsat tento článek.

 

Před několika dny se předávaly nejprestižnější filmové ceny Oscar, jak jsem i v předcházejícím článku psala. Okolo příprav této události a jejího průběhu je vždycky velký rozruch a dost různých domněnek a předpokladů, jaké to bude, kdo něco nevhodného řekne, kdo provede nějakou "taškařici", a jak to všechno nakonec skutečně proběhne a dopadne. A tak i letos bylo plno očekávání a nejvíce diskusí o tom, co provede britský komik Sacha Baron Cohen, který se chystal přijít na slavný červený koberec v kostýmu diktátora ze svého nejnovějšího filmu. Mimochodem - film s názvem Diktátor je adaptací románu Saddáma Husajna, který se před několika lety stal v Iráku bestsellerem. Husajn není sice v knize uveden jako autor, ale je snad napsána podle jeho myšlenek, námětu a pokynů.

 

Ale zpět ke Cohenovi. Dokonce proběhly úvahy, že herec na Oscary nesmí, ale to nebyla pravda, pouze se ukázalo, že mu bylo doporučeno, aby nepřišel v tomto kostýmu.

 

Nakonec ale bylo vše jinak a Sacha Cohen se objevil, a to právě v kostýmu diktátora - pojal to jako propagaci filmu. Navíc měl ještě k tomu v rukou zlatou urnu, na které byla fotografie severokorejského vůdce Kim Čong Ila, který 20. prosince 2011 zemřel, a v ní údajně jeho popel, který simuloval prášek na výrobu palačinek. Herec prohlásil, že tím plní celoživotní přání Kim Čong Ila být na červeném koberci s hollywoodskými hvězdami. Ještě tam způsobil další rozruch, ale to už nebudu více rozvádět.

 

Otcem Kim Čong Ila byl Kim Ir Sen, zakladatel Korejské lidově demokratické republiky. A právě k němu a události okolo něj se váže má vzpomínka.

 

Bylo to někdy okolo 5. června 1984, přesné datum si nepamatuji, když jsem spolu s kolegy cestovala na poradu do Ústí nad Labem. Když jsme přišli k tehdejšímu nádraží Praha-střed, od schodů přes nádražní halu až k nástupišti byl natažen červený koberec. Zamýšleli jsme se, proč tam je, co se děje, až pak se někdo zmínil, že je to kvůli Kim Ir Senovi, který byl v té době na návštěvě Československa a před nějakou dobou tudy prošel, buďto přicestoval, nebo aby odtud odcestoval a pokračoval ve své návštěvě naší země, už přesně nevím, jak to bylo.

 

O tomto politikovi se tehdy všeobecně vědělo, že se bojí létat a všude cestuje vlakem. Nevím, jakou trasu absolvoval tehdy při cestě do naší republiky, pokoušela jsem se to zjistit, ale nenašla jsem o tom nikde ani zmínku. Ještě jedna zajímavost - na jeho cestách jej vždy doprovázeli všichni čelní představitelé jeho vlády. Údajně se snad bál, že by ho během jeho nepřítomnosti doma mohli sesadit z jeho vedoucí funkce.

 

Jeho syn Kim Čong Il také měl strach létat a když bylo v prosinci minulého roku oznámeno jeho úmrtí, tak se uvažovalo, že to bylo právě ve vlaku.

 

Nevím, jestli strach z létání u obou politiků byla vrozená aerofobie nebo fobie získaná tím, že s ohledem na jejich funkce a postavení měli pocit, že jsou nenahraditelní, nepostradatelní a viděli nebezpečí i tam, kde třeba ani nebylo.

 

Když jsem v prosinci zprávu o Kim Čong Ilovi přečetla, tak jsem si vzpomněla na ten červený koberec na nádraží, a tak jsem již tehdy uvažovala, že bych o tom mohla napsat, byť se zrovna nemám čím chlubit, a také se ani nechlubím, beru to jen jako okrajovou událost, které jsem byla přítomna.

 

Odkládala jsem napsání článku, ale předávání Oscarů mě znovu přimělo se k mému záměru vrátit a napsat o tom.

 

Ono se při cestování občas přihodí leccos zajímavého, mohla bych o mých zážitcích toho navyprávět dost, a tak se někdy příště o některých třeba zase zmíním a podělím se s Vámi o ně.