Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Když jsem ji uslyšela, uvědomila jsem si, jak se mi stýská po Leoniných básničkách. To už byl jen krůček ke vzpomínce na srpen roku 2013, kdy jsme si to veršovaly o úplňku a dorůstání. Jak nám tehdy bylo lehce...
ZKOUŠÍME STÁT
(od Nikoho pro Někoho)
Zkoušíme stát na zlomených nohou
Síla svalů nestačí, když nemá oporu v kostech
Oblečeni do paragrafů, chráněni zákony
Prcháme po papírových mostech
A pod nohama nám hoří Matka Země
Lžící na polévku pojídáme čas
Na každé vědomé myšlence hledá rozum chybu či kaz
Snad rok hlodavce vše rozryje a zboří
A ticho v mysli uhasí, co hoří
Lidské srdce je červený kůň, co běží
Něco ho splašilo, zastavíš jej stěží
Chceme víc, ale víc už není
Život v blahobytu je iluze snění
Noc bude patřit navždy hvězdám
Tak jako nebi slunce a měsíc
Štěstí nenajdeš u Apolináře
Nic nepomohou slova velké ráže
Raději si lehni do stínu stromů
A uč se člověče naslouchat, růst a žít
Dál zkoušíme stát na zlomených nohou
V hypnotickém stavu opojeni touhou
V prostoru vesmíru jsme otiskem v písku
Který smyje voda, rozfouká vítr, vysuší slunce
A hlasitou frekvenci srdce překryje ticho a noc
Báseň četl Jarda Dušek v závěru pořadu Malá Vizita & Duše K - tentokrát o koronaviru s Milanem Calábkem 15.3.2020
Kdo znají, věřím, že budou souhlasit, že to bylo úžasné. A těm, co tento typ pořadů sice nesledují, přesto doporučím. Milan Calábek vám vysvětlí, jak na koronavirus vyzrát.
Zkrátka ráno si dáte Antabus a večer glukonát měďnatý - jak prosté milý Watsone. Jen musíte přesvědčit lékaře, aby vám jej předepsal, bez receptu ani ťuk.
(Prosím, to není legrace. Podrobnější vysvětlení, jak působí tyto látky v těle, najdete v pořadu.)
Jako nevěřící Tomáš jsem hledala a stejné jsem našla zde.
Do dalších dnů přeji nám všem hodně sil i zodpovědnosti. To vše překryté lehkým závojem humoru i solidarity.
Pamatujte: Chceme víc, ale víc už není...
Autor: Dáša Zichová