Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Je jaro. A za všechno může ČAS.
Střetávám se se zrcadlem (proč je v ložnici nechápu) a hledím na sebe jak čerstvě vyoraná myš: právě jsem za svého víc jak půlstoletí pochopila, co tenhle výraz znamená.
Zalívám si kafe a nechápu, co se vlastně stalo: za celý svůj pokročilý život (fejsbukový ani rok a čtvrt) jsem pochopila právě teď, co tahle otázka znamená. Probudily se včely - v hlavě mi bzučí celý roj.
*
a - : v polospánku znamenám, že muž se vrací v pyžamu k posteli; zašrotuje v unavené mysli: "aha, tys to nestih"... á! ono je "teprve 9"! (ten jediný budík je správně posunutý). úlevně zapadnu zpět do polštáře... svět přece jen zůstal stát světem.
Dcera něco mele a nerozumím - no chci to vědět, když to asi říká mně! (nikdo jiný tam v tu chvíli není...) " nic, spi"...
a: "to nic, tati; máti je jenom pomatená (z toho času)"
... v polosnu horečně avšak seriózně přemýšlím, nakolik jsem opravdu pomatená...
tak to máte; a je to čím dál horší! 🤔
🙄
P.S.: když o hodinu později obíhám hodiny v domě a pokaždé se vracím k mobilu, o kolik jsme se posunuli, je už vše v normě.
Anebo právě naopak: Nikdy jsem se na Květnou neděli necítila bláznivěji; a že jsem zažila všelijaké (to jich bylo fakt jenom 55?!)😯
To jen tak v rychlosti... snad brzy na shledanou!
Autor: Leona (cap-art)