joudaweb - časopis Čekanka

Můj příběh začíná, když mi bylo přibližně asi tak jedenáct. Už si ani přesně nevzpomínám, jak se to celé seběhlo. Bylo to tak rychlé a spontánní. Prostě se jednoho dne probudíte, podíváte se do zrcadla a najednou sami sebe nepoznáváte. Ten odraz v zrcadle, to nejste vy.

„To se mi jenom zdá."

„To musí být nějaký hloupý vtip."

Snažíte se sami sebe ukonejšit.

A co jako první uděláte? No, ovšem! Snažíte se udělat všechno pro to, aby ty pupínky co nejdříve opustily váš milovaný obličej. A kdyby jen obličej. Po nějakém čase se akné rozšířilo po mém těle jako nákaza ve filmech.

A jak akné sílí, vaše sebevědomí a  sebejistota slábne. Začínáte sami o sobě pochybovat.

Nepřipadáte si vůbec hezká. Nemůžete se na sebe ani podívat do zrcadla. Neuděláte si ani culík, protože váš obličej by byl až moc odkrytý. A vy se přeci celou dobu snažíte o pravý opak.

V létě neobléknete ani tílko, protože vaše záda nejsou připravena spatřit světlo světa.

Spolužáci ve třídě se vám neustále posmívají. Nazývají vás kropenatou slepicí. Používají přirovnání typu: „Jsi hezká jak víko od popelnice."

A věřte mi, že děti dokáží být kruté! Znají milion způsobů, jak vám dennodenně připomínat, co sama vidíte v zrcadle.

Pamatuji si, jak jsem byla se svou nejlepší kamarádkou venku a tvrdila jí, že mi babička přiveze kosmetiku z konopí a že ta mi stopro zabere a všechno bude zase jako dřív.

Dodnes nechápu, jak jsem mohla být taková naivka. Babička samozřejmě konopnou kosmetiku dovezla, ale nezabrala.

Od jedenácti let jsem pleť pravidelně čistila. Pleťové vody na akné, pleťové tonikum, mycí gely...

Kdyby bylo po mém, malovala bych se už tehdy. Jenže naši měli dojem, že na makeup jsem ještě dost malá. A tak jsem s líčením začala až o dva roky později.

A od té chvíle to šlo dolů z kopce. Neexistovalo, abych opustila náš dvorek bez makeupu. I vynést odpadky nebo jen skočit do krámu vzdáleného od našeho domu pět minut, i tak jsem se musela zamaskovat.

Dnes už vím, že jsem tehdy své pleti tímto způsobem škodila nejvíce já sama.

Avšak na mou obranu musím uznat, že s tím makeupem jsem si připadala schovaná, jako kdybych na sobě měla masku a nikdo jiný kromě mě nevěděl, jak pod ní ve skutečnosti vypadám. Dodával mi malou dávku sebevědomí a pocit bezpečí.

Hodně často koukám na YouTube na videa věnovaná právě tomuto tématu. A většina z nich nakonec skončí dobře.

Bohužel vás musím zklamat. Tohle nebude ten případ. Já a akné spolu žijeme v symbióze už deset let a myslím, že ještě dlouho budeme.

Nutno podotknout, že dnes mám akné o hodně lepší, než jsem ho měla v těch 14, 15. Nevím, čím to je. Asi tím, že už se ho nesnažím za každou cenu zbavit.