joudaweb - časopis Čekanka

 

 

Nikdy jsem českému přísloví: Jak na nový rok, tak po celý rok, nepřikládala žádnou pozornost ani váhu důležitosti.

Jenže tenhle rok mě již od svého počátku přesvědčuje, že pro příště bych tomu mohla věnovat pozornost. A už teď jsem si jistá, že letos to bude poprvé, co si budu přát, aby další rok byl o hodně lepší!

Nový rok jsme oslavili 1. ledna a hned v březnu nás to zasáhlo. Karanténa. Uzavření škol. Žádné zbytečné vycházení. Jen rychle vyvenčit, nakoupit a zpět do bezpečí. Pracujícím, kteří si mohli dovolit pracovat z domova, byl nařízen home office.

A přesně v moment, kdy byly uzavřeny i vysoké školy a naším úkolem bylo studovat z domova, jsem se rozhodla, splnit si svůj sen a vydat knížku, což se mi povedlo a dodnes tomu nemohu uvěřit.

Smůla se mi lepí na paty, ale ne v případě knížky. To jde všechno tak, jak má. Řekla bych, že si vede dobře. Redakci, korekturu a nasázení celé knížky mám již za sebou. A jsem spokojená s tím, jak to bude vypadat. Nějaké neshody tam samozřejmě byly, ale to k tomu prostě patří, a hlavně k roku 2020.

Zkouškové jsem ukončila úspěšně, podařilo se mi splnit všechny předměty (Personální management, Nákup a řízení zásob, Řízení investic, Statistika a Německý jazyk II.), dokonce i statistiku, ze které mi vstávaly vlasy hrůzou, a pomalu se vrhla na hledání brigády na léto.

Smůla se mě držela jako žvýkačka na podrážce od bot. A vyvrcholilo to dne 15. června, kdy jsem oficiálně nastoupila do jednoho call centra jako operátorka a v magický datum 7. července ho zase opustila. A musím podotknout, že s těžkým srdcem to rozhodně nebylo. Oddychla jsem si. Ta práce mě nebavila a abych byla upřímná, ani mi zas tolik nešla. Je to jako se psaním, není to nic náročného, nepotřebujete na to žádnou speciální kvalifikaci, ale ne každý má tu kuráž se do toho pustit.

Mým největším problémem v call centru byl fakt, že jsem víc soucítila s lidmi na druhé straně než s operátory. Chápala jsem jejich důvody, proč mě odmítali, proč mě posílali do háje, proč mi doporučovali, abych už začala konečně dělat něco normálního, a nesnažila se jim vnucovat námitky, ale na druhou stranu chápu i operátory. Je to jejich práce a myslím, že jsou na světě daleko horší práce.

Smůla nevynechala ani můj soukromý život. Nejedná se o žádné potíže v partnerském životě, ale s partnerem to souvisí. Jedná se o osobu z jeho blízkého okolí, která mi zavinila několik vrásek na čele. Ještě že mám rodiče, kteří stojí při mně, protože jsem to opravdu potřebovala. Slyšet slova útěchy, trochu si jim postěžovat. Pomáhá to. Mám pocit, že člověk se s tím pak líp vyrovnává, když si někomu postěžuje.

Na závěr už jen dodám, že jsem si našla novou brigádu. Chodím k taťkovi do práce vypomáhat se zbožím, případně i nějakými papíry.

A dokonce i jedna starší paní v papírnictví, kam chodím na druhou brigádu, těsně před svým odchodem podotkla: „A stejně je ten rok 2020 divnej.“ A já nemohu nic jiného než souhlasit.