Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Vánočkové vyprávění
24. prosince 2020
Milí čtenáři, můj letošní vánoční příspěvek bude vánočkový. Právě v těchto dnech čeká cukroví pečlivě srovnané v krabicích a je čas na tradiční pečivo, bez kterého by nebyly ty pravé Vánoce. Je plno lidových názvů - calta, calda, caletka, caltlík, calapina, houska, pletenice, štědrovnice, húsce, štědrovka - pro sladký kynutý symbol, patřící od pradávna k zimním svátkům.
Pečivo nebývalo vždy spletené. Původně to byly bochníčky, které se pekly pouze o Vánocích. Později velké buchty s rozličnými náplněmi, ozdobené vykrajovanými kousky těsta. Někde se pekly spletené, ale svinuté do tvaru kruhu a posypané ořechy a mandlemi.
Nyní se zastavíme u pečení vánoček v Mladé Boleslavi v polovině 19. století. Vánočky se pekly v mnoha domácnostech v domácích pecích. Některé hospodyně donesly připravené těsto k pekaři a ten jim vánočku upekl.
Nejdůležitější surovinou při pečení vánoček byly kvasnice. Boleslavské hospodyně je kupovaly v kosmonoském pivovaru pod hradem a v městském pivovaru na Komenského náměstí. Později v Křikavově pivovaru na Celně. Mnohdy ale nebyly příliš kvalitní, a tak vyslaly do pivovarů své muže. Ti se vybavili džbány, jenž je provázely po celý rok, a jako stálí konzumenti pivního moku očekávali na oplátku od pivovárníků kvalitní kvasnice.
Na vánočkách se při pečení nešetřilo, jejich význam byl příliš velký, aby se cokoli podcenilo. Pekařky, pokud mohly, používaly kvalitní pšeničnou mouku, máslo, na dochucení anýz, rozinky a mandle. Tučné vánočky ale nedržely správný tvar a mnohdy se nepovedly k úplné spokojenosti pekařek. Hlavně se nesměly připálit, to s sebou neslo onemocnění někoho v rodině. Za nepovedené vánočky mohly téměř vždy kvasnice, a tak se neúspěch přičetl hlavě rodiny...
Kynutí byla významná činnost. Věřilo se, že nabývání na objemu symbolizuje šťastný život v novém roce, kdy nehrozí úpadek, ale právě růst. Vánočky připomínají tvarem děťátko v peřince, tedy symbol života a pokračování rodu. I každý pramen má svůj význam. Čtyři spodní představují zemi, slunce, vodu a vzduch. Nad nimi leží tři, tedy rozum, vůle a cit. Horní dva prameny pak náleží vědění a lásce.
Psát o významu vánoček je myslím zbytečné. Všichni víme, že i drobečky se využily, nic nepřišlo nazmar. Každý člen rodiny míval svou vánočku, na své si přišly domácí zvířata, stromy a studně. Největší vánočka zdobila štědrovečerní stůl. Krájel ji hospodář a všem podal po plátku. I dnes se o vánočku dělíme. Je příjemné ji nakrojit s lidmi, které máte rádi a posedět u slavnostního pečiva s hrnkem kávy nebo čaje.
Aby se vánočka povedla, je nutné dodržet věky vyzkoušené postupy. Důležitý je šátek na hlavě a bílá zástěra, při zadělávání těsta s nikým nemluvit a při kynutí vyskakovat do výšky...
Já vám v předvečer vánočních svátků přeji, aby se vám vánočky vždy povedly, aniž byste se vysílili skákáním, aby vám upečené a nakrájené přinesly klidné chvíle v kruhu svých nejbližších. A to i v přeneseném smyslu, aby vše, co připravíte k svátečním dnům dopadlo k vaší spokojenosti. Mějte požehnané Vánoce a šťastný nový rok!
Autor: Alena Prchlíková