joudaweb - časopis Čekanka

Jan Masaryk - jedna z nejvýznamnějších osobností československého politického života první poloviny 20. století, ve světě uznávaný diplomat a miláček národa, byl synem nejvýznamnější osobnosti novodobé historie Československa a jeho spoluzakladatele a prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

 

Na úvod uvádím jednu do očí bijící souvislost mezi těmito dvěma osobnostmi, která mě velice zaujala. Původně jsem ji chtěla zařadit v závěru mého článku, ale usoudila jsem, že je tak zajímavá, že si zaslouží uvést hned zde na tomto místě.

 

Posuďte sami.

 

- Tomáš Garrigue Masaryk - datum narození 7. 3. 1850, datum úmrtí 14. 9. 1937,

- Jan Masaryk - datum narození 14. 9. 1886, datum úmrtí 10. 3. 1948.

 

Téměř na den se shodují, byť v opačném sledu, dny jejich narození a úmrtí. Možná, že i tahle skutečnost a souvislost byly předem dány osudem a v konečném důsledku vyjadřují význam obou osobností a pokračování jejich odkazu budoucím generacím.

 

Právě v těchto dnech si tedy připomínáme 64 let od jeho úmrtí a současně 162 let od narození jeho otce.

 

Nechci, aby můj článek byl považován za plagiát, ale abych zde nepsala nějaké bludy a neskutečnosti, přece jen jsem se musela opřít o fakta, a tak jsem prošla hodně materiálů a dokumentů, abych o něm zjistila co nejvíce.

 

Takže - jaký byl?

 

Jako obyčejný člověk měl problémy a různá trápení jako ostatní lidé a dokázal se s nimi vyrovnávat někdy lépe, někdy hůře.

 

Po matce zdědil lásku k hudbě a hře na klavír a původně se chtěl stát koncertním pianistou, dirigentem nebo skladatelem. Na klavír také hrál v barech v Americe, kde pobýval po dobu několika let na zkušené. Později doprovázel na klavír také vynikající českou operní pěvkyni sopranistku Jarmilu Novotnou při nahrávce souboru českých písní,

 

Kdoví, kam a jak by se jeho život ubíral, kdyby se stal koncertním pianistou. Snad by se stal také známým, ale jistě ne tak, jako na poli diplomacie.

 

Otec měl zájem na jeho vzdělávání a rozvoji osobnosti, a tak po maturitě na gymnáziu jej poslal na zkušenou do Ameriky, kde pobyl po dobu šesti let. Během svého pobytu získal hodně zkušeností a prožil pravou školu života, vystřídal mnoho dělnických profesí, naučil se perfektně anglicky, poznal život ze všech stránek, což mu pak v jeho politické kariéře značně prospělo. Na toto období často vzpomínal jako na jedno z nejšťastnějších ve svém životě a byl si vědom a často to zdůrazňoval, jak hodně jej život v Americe poznamenal a vybavil pro jeho další život, zejména výchova k disciplíně a poznání lidských povah.

 

Kromě angličtiny ještě ovládal i němčinu, slovenštinu a částečně i polštinu a maďarštinu. a právě své jazykové znalosti pak po návratu z Ameriky domů využil v práci pro svého otce, který jej doporučil na ministerstvo zahraničí a tehdejší ministr zahraničí Beneš jej jmenoval tajemníkem na tomto ministerstvu, čímž vlastně Jan vstoupil do světa politiky. Často doprovázel svého otce při zahraničních cestách a jeho úkolem bylo také mimo jiné vítání a doprovázení zahraničních delegací. Zde se projevil jako vynikající diplomat a organizátor. Dokázal odhadnout různé lidské povahy a jednat s lidmi s přirozenou nenuceností a šarmem.

 

Později - v roce 1919 - když se uvolnilo místo chargé d'affairs ve Washingtonu, byl na tuto funkci jmenován právě Jan. Jeho úkolem bylo získat pro Československo sympatie a uznání v amerických kruzích a zejména svým přirozeným vystupováním se stal oblíbeným mezi zde žijícími Čechy a Slováky a přispěl tak k popularizaci našeho státu v Americe a svůj úkol zde beze zbytku splnil.

 

Po uvolnění místa velvyslance ve Velké Británii byl Jan nejpovolanějším člověkem pro tuto funkci, a tak po jmenování v roce 1925 jeho prvořadým úkolem bylo seznámit britskou veřejnost s naší nedávno nově vzniklou republikou. Nebylo to vůbec jednoduché, ale i to se mu podařilo. Díky svému šarmu a osobitému kouzlu se brzy po svém nástupu do funkce stal oblíbencem i tehdejšího krále Jiřího V. a vyhledávaným společníkem při banketech královské rodiny. Král rád poslouchal anekdoty a Jan je zase uměl výborně vyprávět. Protože se tímto způsobem dokázali dosti hlučně bavit, tak se traduje, že jim jednou královna pohrozila, že je rozsadí.

 

Ale nejen tam, všude Jana Masaryka provázela pověst dobrého řečníka, ve společnosti byl velmi oblíben pro svůj humor a pohotovost vždy vtipně reagovat. Svou neokázalostí, skromností a bezprostředností si ale dokázal získat i obdiv a úctu obyčejných lidí. Jeho osobní šarm, schopnost pobavit, mluvit odlehčeně, s nadhledem, zahrát na piano, to vše přispívalo k jeho popularitě tak, že když se o něm mluvilo, tak stačilo pouze říci Jan a vědělo se, o kom je řeč.

 

Možná právě všechno tohle ovlivnilo osudově jeho osobní život. Byl totiž ženat a jeho žena se těžce přizpůsobovala způsobu jeho životu a různým zvykům, které jí nevyhovovaly. A tak to po sedmiletém bezdětném manželství s nimi dopadlo tak, že se nakonec rozvedli. Pro jeho ženu - Američanku - to bylo druhé manželství, z předchozího vychovávala dvě děti.

 

Za druhé světové války působil v Londýně jako ministr zahraničních věcí československé exilové vlády a v rozhlasové relaci Volá Londýn pravidelně povzbuzoval československý národ. Z jeho vět, kterými k národu promlouval, je jedna, která pro náš národ znamenala tehdy hodně, stejně tak, jako později v letech 1968 a 1989.

 

Cituji: "A proto, slavný a drahý lide československý, buď přesvědčen, že vláda věcí tvých opět do rukou tvých se vrátí.".

 

Ve funkci ministra zahraničních věcí pokračoval i po osvobození a byl jediným demokratickým ministrem i po únorových událostech 1948 v komunistické vládě Klementa Gottwalda. Byl jím však pouze 2 týdny.

 

Dne 10. března 1948 zemřel na následky pádu z okna svého služebního bytu v Černínském paláci a s jistotou se nikdy nedovíme, jak to skutečně bylo - zda šlo o nešťastnou náhodu, sebevraždu či vraždu? Jeho úmrtí je předmětem bádání historiků a zřejmě všechny otázky zůstanou navždy bez odpovědi.

 

Dá se říci, že celý život Jana Masaryka byl v zásadě ovlivněn jeho otcem. Výchova, vzdělání i uplatnění v politickém a diplomatickém životě - k tomu všemu přispělo právě renomé jeho otce - prvního československého prezidenta, jehož politický odkaz byl pro Jana životním krédem.

 

Tak jako dokázal brát hodně věcí s nadhledem, tak stejně se Jan stavěl i k osobě svého otce. Cituji zde jednu větu, když někde k výročí jeho úmrtí říká: "Je mi velmi obtížno mluvit o prvním prezidentu Československé republiky, kterého, jak víte, jsem osobně znal, ba dokonce se říká, že jsem s ním byl v příbuzenských stycích.".

 

Závěrem mého článku si dovolím doslovně uvést některé z jeho citátů, které mě zaujaly, byly aktuální tehdy a jejich odkaz a význam je trvalý a přetrvává do dnešních dnů.

 

"Familie je první kolektiv, ve kterém se člověk učí žít.

 

Pamatujte si, že dokud budeme platit více generálům než učitelům, nebude na světě mír.

 

Pravda vítězí, ale dá to fušku.

 

Demokracie, to je záležitost výchovy.

 

Člověče, mysli trochu na druhé. Nemysli si, že jenom ty jsi důležitý. Na každém záleží zrovna tolik, jako na tobě.

 

Církve mi moc připomínají politické partaje. Každá hlásá, že je samospasitelná.

 

Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus."

 

K poslednímu citátu ještě doplňuji, že Jan Masaryk měl Židy rád a moc mu záleželo na řešení, jak čelit pronásledování Židů nacisty.

 

Za nejdůležitější na světě považoval rodinu a učitele, výchovu a vzdělání považoval za základní atributy v životě každého jedince společnosti.

 

Závěrem uvedu doslovně jeden citát, který tehdy byl aktuální, ale v současné době neplatí.

 

"Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě - a on pak se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil. a posadil nás mezi Němce a Rusy."

 

Netušil tehdy, že idea jeho otce - Prezidenta Osvoboditele - spoluzakladatele Československa - vezme v devadesátých letech za své, když dojde k jeho rozdělení na Česko a Slovensko. Mimochodem - letos je to právě 20 let, když se o rozdělení státu začalo uvažovat a začala probíhat jednání o uskutečnění těchto úvah.

 

Takový byl tedy člověk Jan Masaryk. Prožil pozoruhodný život a je stále považován za jednoho z nejlepších politiků ä diplomatů v historii Československa.