joudaweb - časopis Čekanka

Název Na Kozině, Kozí náměstí nebo jen Kozina, se užíval do začátku 20. století. V roce 1884, kdy radní schvalovali různé nové návrhy, a buď měnili nebo také ne, zažité názvy, zamítli návrh na Jánské náměstí, jenž někdo vymyslel v souvislosti se sousedním kostelem sv. Jana. Poté byl prostor přejmenován na náměstí Jana Kupeckého, slavného barokního malíře, jehož rodiče pocházeli z Mladé Boleslavi. V 50. letech byl nařízen název Náměstí 1. máje, protože zde pořádali manifestace příslušníci komunistické strany. Dnes je to opět Na Kozině, tedy jméno, jenž se historicky k tomuto prostoru nejvíce váže, naznačující, že se zde, a to ještě v nedávné době, pořádaly trhy drobného zvířectva.

 

Náměstí obklopovaly spíše menší domky, v pěti z nich byly hospody. Nejznámější, a ještě v nedávné době fungující, byl hostinec Na Růžku, stojící opravdu na rohu u začátku Kominických schodů směřujících do ulice Na Vinici a k zimnímu stadionu. Kdysi se popisoval "dům na Novém Městě od starodávna na Kopci řečený". Bydleli v něm rodiče světoznámého malíře Jana Kupeckého před svým nucených odchodem do exilu. Na počátku minulého století nabízel hostinec kuželník i zahradní posezení, k němuž vedla ulička po pravé straně domu. V té době byla známa i restaurace U Žejdlíku, kterou navštěvovali zejména řemeslníci a dělníci, pro které bylo toto náměstí jakýmsi místem setkávání. Už za první republiky zde probíhaly různé manifestace, nejen k svátku 1. máje, ale i k dalším akcím, zejména dělnickým. Při stavbě univerzitního vyučovacího centra Škoda Na Karmeli se našla pivní lahev s vloženým dopisem od fasádníků z roku 1904. Ti nám, mimo jiné, sdělují, že půjdou do schůze, aby si vybojovali všeobecné hlasovací právo.

 

Jediným vyšším domem, dodnes stojící v téměř nezměněné podobě, je secesní dvoupatrová budova sousedící s kostelem sv. Jana. Byla postavena v letech 1898 - 99 pro JUDr. Josefa Rosenberga. Předtím tam stál menší domek obklopený zahradou se vzrostlými stromy.

 

Náměstí bylo od pradávna zejména tržním místem. Každé úterý a pátek se zde konaly trhy. Lavice bývaly naskládány na hromadě u domu, mnohdy i otočené vzhůru nohama, aby zabíraly méně prostoru, a čekaly na svůj den. Prodávala se zde prasata, kůzlata, jehňata, ale i králíci či slepičky. Hovězí dobytek a koně se zde neprodávaly. V nabídce bývaly i výpěstky drobných živnostníků. Různé druhy zeleniny a ovoce, slepičky a králíci, vejce, med, ořechy, sazenice zeleniny i květin, ale i koření od známého bylinkáře, to vše bylo v pravidelné nabídce až do počátku 90. let. Mnozí dodnes vzpomínají na předvánoční prodej kaprů, na frontu čekajících zákazníků, a na houfy dětí, sledujících počínání ryb i prodejce.

 

Náměstí Na Kozině bylo v 19. století vyhledávaným místem pro pořádání atrakcí všeho druhu. Ať už to byly cirkusy, zvěřince, divadelní představení či pouťové atrakce. Pro chlapce, kteří první zahlédli přijíždějící vozy, nastalo veselé období. S radostným voláním, “přijeli komedianti, bude komedie”, běželi městem a hlásili všem nastávající událost.

 

Aby získali účinkující co nejvíce platících diváků, chodili na představení zvát. Principál, klaun nebo jiný člen souboru se silným hlasem vyvolával program na obou velkých náměstí. Doprovázela ho slečna z ženského souboru. Oba byli oblečeni jako šašci a bubnovali na malý bubínek. Bavili přihlížející, mezi nimiž byly zejména děti a ženy, svými hláškami a vtipy. Na rohy domů lepili letáky s názvem atrakce, jmény účinkujících i kresbami, které měly navodit veselou náladu a naladit lidi na představení.

 

Vedoucí souboru se nejprve po příjezdu do města musel přihlásit na městském úřadě a získat povolení. Pak si vypůjčil u živnostníků, připravených na tyto akce, všechno, co k produkci potřeboval. Drobní a chudší komedianti vystupovali pouze na roztažené plachtě. Ti větší ale stavěli pódia, chystali lavice pro diváky, i když často jen z neohoblovaných prken.

 

Při představení nechyběla ani hudba. Většinou principál bubnoval na velký buben, šašek na malý a flašinetář vyhrával oblíbené písně. Při divadelních představeních skupina několika mužů hrála na plechové nástroje.

 

Začátek představení oznámil ředitel společnosti zazvoněním zvonku. Olejové lampy s plechovými reflektory zavěšené na tyčkách kolem jeviště osvětlily prostor.

 

Pokud vystupoval klaun, nejprve se musel najít. Pak následovaly vtipné dialogy s principálem. Klaun býval oblečený podobně jako dnes. Na oblečení měl rolničky, na hlavě vysoký plstěný klobouk, v rukách březové koště, pod nosem namalované vousy nebo černý puntík. Zajímavé je, že oba muži začínající program, mívali stejnou barvu oblečení.

 

Klaun bavil diváky žertovnými poznámkami, byl ale také šikovným akrobatem. Zpočátku předstíral neznalost chůze po nataženém provazu nad zemí, později předvedl pěkné triky pro pobavení a úžas diváků. Mezi nejčastějšími vystupujícími byli atleti, žena se zavázanýma očima tančící na mazurkové tóny mezi položenými vejci, cvičení na kruzích, na hrazdě, hry s talíři na chůdách, žonglování s kuželkami nebo koulemi, chůze na provaze přes celé náměstí.

 

Mezi udivující vystoupení patřilo polykání hořící koudele nebo kamínků a následné jejich rachocení v břiše. Nastrojený šašek do mnoha oděvů připevněných provazem se zvonečky na těle vyvolával salvy smíchu při pomalém a nemotorném odstrojování. Mezi jednotlivými vystoupeními byla i pantomima, němohra, hudební čísla a výjimečný večer zakončila rvačka s košťaty. Některá vystoupení byla i kouzelnická. V dalších letech se kouzelníkům říkalo “profesoři vyšší magie”.

 

V průběhu první části produkce vybírala manželka ředitele či principála peníze od diváků. Lidé je kladli na talíř. Ti, co měli místa k sezení, dostávali při placení vstupenky.

 

Velmi oblíbenými na konci 19. století a začátkem dalšího byly “živé obrazy”. Tato představení vyžadovala technickou přípravu. Jeviště s kulisami bylo doplněné oponou a bylo postaveno ke zdi hostince U Modrého hroznu. Místo lavic volně rozmístěných v prostoru bylo používáno řazení v řadách a za sebou jako v divadle. Na pódiu se odehrávalo pantomimické představení, často i historické. Účelem produkce bylo vyvolat u diváků dojem, že se nedívají na “živé herce”. Podle oblíbenosti lze soudit, že se to účinkujícím často podařilo.

 

Zatímco ještě na počátku minulého století se střídala Na Kozině jedna skupina za druhou, po válce aktivita ustávala. S rozvojem dopravy a s výstavbou silnic se objevily cirkusy, které převzaly vystoupení z ulic a náměstí. Byla to místa honosnější, ale také dražší...

 

Zajímavá je také skutečnost, že ačkoli chodníky a silnice byly dlážděny, toto náměstí bylo vynecháno. Stalo se tak v zájmu zvířat, která se zde pravidelně pohybovala, a pak také kvůli komediantům, kterým se lépe zatloukaly kolíky ke stanům nebo cirkusovým manéžím.

 

Velká změna v zástavbě, a tím ve vzhledu náměstí, přišla spolu s přestavbou vedlejšího Mírového náměstí, kde bylo zbouráno na straně ke Kozině úplně všechno. Na menším náměstí smělé plány architektů odnesl jen jeden celý blok...

 

Než se půjdeme podívat na onu zbouranou zástavbu na nejhlavnější náměstí Nového Města, prohlédneme si v příštím díle kostel sv. Jana Nepomuckého, stojícího Na Kozině nejméně od 14. století.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník, i fotografie

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Wikipedie

Fotografie

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…