Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Telefon
12. března 2012Po sérii článků s vážnější tematikou jsem si řekla, že by to chtělo nějak odlehčit, a tak jsem se rozhodla něco napsat o technické pomůcce, která je v našem životě velice důležitá a nepostradatelná a má v podstatě nezastupitelnou funkci. Zmínka o ní je v těchto dnech opodstatněná, jak vyplyne z mého dalšího povídání.
Cílem mého článku je jednak zmínit důležité okolnosti jejího vzniku, ale spíše pobavit, neboť při jejím používání může docházet i k humorným příhodám.
Řeč je o telefonu. A proč právě v těchto dnech?
Přestože se rozcházejí úvahy a vedou spory o tom, kdo byl první, který telefon vynalezl, za jeho vynálezce se všeobecně považuje americký profesor a vynálezce, původem Skot, Alexander Graham Bell. Na jeho počest je pojmenována i technická jednotka pro měření hladiny intenzity zvuku - decibel.
Dne 7. 3. 1876 Alexander Graham Bell obdržel patent na telefon a dne 10. 3. 1876 pak uskutečnil první telefonický hovor.
Takže další okolnost, která dokazuje, že březen je měsíc, v jehož průběhu došlo v historii k významným událostem, nebo v současnosti probíhají různé významné akce.
Používání telefonu se ukázalo jako nezbytné pro rychlou komunikaci ve všech oblastech našeho života. Lidé si uvědomili možnosti, které jim tento vynález poskytuje, ale museli se s ním naučit zacházet. Dnes si to už nikdo ani nepředstaví, ale i já jsem ještě zažila dobu, kdy telefonování nebylo zcela běžné a když člověk telefonoval, byl z toho docela vyveden z míry.
Tímto mé vážné povídání končí.
Při telefonování občas docházelo - jednak lidským pochybením, ale třeba i nějakou technickou závadou - k omylům, které někdy pobavily, ale někdy třeba i naštvaly.
Dva takové případy mám z mého života.
Stalo se to před několika desítkami let, když jednou ráno se náš vedoucí po příchodu do zaměstnání zmínil o telefonním hovoru uplynulé noci. To takhle po půlnoci mu telefon zazvonil a po svém ohlášení uslyšel dotaz: "Je to hlavní nádraží?" Načež odpověděl, že ne a z telefonu se ozvalo "Tak proč to zvedáš?". Vypadá to jako vtip, ale je to opravdu skutečná příhoda.
Přihodilo se mi jednou, když na mém stole v kanceláři telefon zazvonil a řádně jsem se ohlásila, že se znovu ozval slovensky hovořící muž, který se chtěl ujistit, že to opravdu není to telefonní číslo, které volal. Po mém ujištění, že se opravdu jedná o omyl, mi odpověděl: "Ale, veru, pekný omyl!".
Ale nejen omyly pobaví. Vzhledem k tomu, že člověk nevidí, s kým mluví, může být i zavádějící hlas volajícího či volaného. Nikdy jsem to osobně nezkoumala, ale z ohlasů lidí z mého okolí vím, že můj hlas v telefonu neodpovídá zrovna mému věku, a z toho vyplynuly další příhody, které jsem zažila v poslední době, kdy občas zavolá nějaká firma, nějaký telefonní operátor nebo někdo s otázkami nějaké ankety.
A tak se stalo, že někdo zavolal a po mém ohlášení projevil volající přání "Potřeboval bych hovořit s některým z rodičů". A další příhoda - asi z doby před dvěma týdny - volající mi řekla, že se nejdříve musí ujistit, že mi již bylo opravdu osmnáct let a velice se podivila, když jsem jí odpověděla, že hodně dávno.
Omyly, ke kterým docházelo na pevných telefonních přístrojích, dokázaly pobavit nebo naštvat. Mnohem větší hrozba ale plyne z používání mobilních telefonních přístrojů, kdy např. chybné zaslání SMS někomu, komu vůbec nepatří, může vést až třeba k životní mezní situaci. Ale o tom by již bylo další povídání.
Závěrem ještě musím uvést jednu "důležitou" věc.
Jak to "asi" s tím vynálezem telefonu bylo doopravdy?
Když totiž Alexander Graham Bell telefon vynalezl, měl údajně již tři nepřijaté hovory od Járy Cimrmana.
Doplní mě někdo?
Autor: Jiřina Tabášková