Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Víte, jak se to říká: "myslet znamená houby vědět." Myslíte si, že někoho znáte a přitom tomu tak není. Myslíte si, že znáte sami sebe, že přesně víte, kdo jste, kam směřujete a čeho chcete v životě dosáhnout. Chcete být prostě jenom šťastní, ať už to znamená cokoliv, nebo chcete být úspěšní, ať už to znamená cokoliv?
Nebo je tu taky možnost, že absolutně netušíte, kdo jste, čeho chcete dosáhnout, kam směřujete, prostě se stále hledáte a je to naprosto v pohodě. Nikam nemusíte spěchat. Tahle doba je už takhle až moc uspěchaná. Spíš byla. Připadá mi, že v tuhle zvláštní koronavirovou dobu jsme se hodně zpomalili, začali se věnovat sami sobě a svým nejbližším. A možná jsme si uvědomili, i když ne všichni, s tím se počítá, že ne všechno je samozřejmostí. Možná to z nás udělá vděčnější, přejícnější a žádostivější osůbky.
Život dokáže být občas dost nejasný a hodně blbě čitelný. Asi jako ty recepty, co dostáváme od lékařů.
Možná si myslíte, že spolu (vy a vaše polovička) skončíte navždycky. Žijete spolu už několik let, jste šťastní, milujete se, všechno se zdá být sluníčkový, tak proč rozchod? Možná prostě jen věříte, že potom všem, co jste spolu překonali, vás nerozhodí žádná malichernost. A někdy právě tyhle maličkosti (blbosti) ukončí nejeden vztah. Trochu mi to připomíná diktát z češtiny, který jsme psávali na základce. Zvládnete napsat těžší slovo a neudělat v něm hrubku a pak sami sobě podříznete větev ve slově typu: televize, rizito či tak podobně.
Víra, že zůstanete spolu navždycky, je vážně super a já jí všem moc přeju, ale víte, co už není super? Když sebe a svého vyvoleného, teď mi odpusťte tento ošklivý výraz, ale jiný výstižnější mě momentálně nenapadá, nacpete na veškeré sociální sítě a potom dojde na rozchod. I přestože se všechno zdá být dokonalé a sluníčkové. Jak asi musí bolet, mazat a odstraňovat veškeré společné příspěvky a stories s ním/s ní? Nedokážu a ani nechci si to představit! Jednoduše odmítám svoje psychické zdraví vystavit takové bolesti.
A právě proto sebe a svoji polovičku odmítám vyloženě cpát na sociální sítě. Občas se tam pár fotek objeví, samozřejmě! Je to přeci jen někdo, s kým jste šťastná, zamilovaná a máte chuť vykřičet do celého světa, že jste šťastná. Ale myslete taky na následky. Někdy vás život dokáže nemile překvapit. A bohužel nejednou.
A navíc si myslím, že rozhodně nestojíte o to, aby vás lidé rozebírali a dešifrovali možné příčiny a důvody vašeho rozchodu. Nemyslete si, že si toho nevšimnou. To teda všimnou. Lidé jsou neuvěřitelně všímaví tvorové. Někteří z nich to dokonce vycítí chvíli předtím, než se tomu tak stane. Poznají na vás, že vaše příspěvky nebo stories s ním/s ní nejsou už tak častá. Že se něco změnilo. Že se pomalu vytrácejí z vašeho života na sítích. A začnou o tom debatovat a zjišťovat další informace od někoho, kdo vás zná nebo je s vámi v kontaktu.
Shrnu to tak, že autentičnost na sociálních sítích naprosto jednoznačně vede! Ale vážně chcete sdílet všechno ze svého života? Není lepší život žít, než ho sdílet na sítích? Někteří lidé mají tendenci si koupit kafe a ještě před ochutnáním ho hodit na FB, IG...Šílenost!
Abyste to špatně nepochopili. Tímto nedemonstruju, abyste na svoje sítě nepřidávali žádné příspěvky. To vůbec ne! Jenom se zamyslete nad následky, a pokud jste ochotni je přijmout, pokud ustojíte případné dotazy ohledně vás a vaší polovičky, tak jen prosím, směle do toho. Nejdůležitější okamžiky ve vašem životě se pravděpodobně jen tak opakovat nebudou, možná by bylo fajn předtím, než je postnete, si je pořádně vychutnat a hlavně zažít.
Autor: Kateřina Holubová