Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Zažili jste už ve svém životě částečné zatmění Slunce? Já ano. Dokonce dvakrát a musím říct, že to byla krásná podívaná! Další částečné zatmění (prstencové) nás čeká tento týden, tak jen doufám, že bude hezky vidět, jako ty předešlé a zase zažijeme nevšední zážitek.
Vzpomínám si, že moje první zatmění Slunce, které jsem kdy viděla. Bylo v srpnu, v roce 1999. Víc jak týden před tím, než se ta dech beroucí podívaná stala, jsem slyšela a četla různé hororové scénáře, co všechno by se mohlo stát. A nestalo se vlastně vůbec nic. Já jsem v tu dobu byla nemocná a zrovna jsem jela od paní doktorky. Když jsem vystoupila z autobusu, zrovna to začalo. Měla jsem z toho zvláštní pocit, a tak jsem radši šla za mou mamkou do práce. Přece jen jsem nevěděla, co by se mohlo stát. Moje fantazie umí být naprosto úžasně bujná, takže si asi umíte představit, co se mi v hlavě odehrávalo. Ráda se totiž dívám na sci-fi filmy o různých „abnormalitách“, které na nás přijdou z Vesmíru. A tak i podobné scénáře jsem měla před očima. Od autobusové zastávky za mamkou, to byl naštěstí jen kousek. Pak se zešeřilo, ale jinak, než když se stmívá a všechno ztichlo. Bylo to strašně kouzelné, neobvyklé, nepopsatelné a hlavně neopakovatelné. A také trochu strašidelné. Jako kdyby zvířata vycítila, že není všechno tak, jak by mělo být a za tu dobu nezaštěkal ani jediný pes a ani jediný pták nezazpíval. Zkrátka bylo úplné ticho. Dokonce ani v tu chvilku nejezdila auta. Lidé zřejmě čekali nějakou tu slíbenou katastrofu. Tenkrát jsem se na Slunce dívala přes „cédéčko“, jinak bych si mohla poškodit zrak- to jsem také v každém článku, o zatmění, četla. Pak se zase všechno vrátilo do normálního života a mně zbyla jen krásná vzpomínka.
Druhé částečné zatmění Slunce, jsem viděla v roce 2015. Byla jsem tehdy v práci a po poledni jsme se sešli venku a skoro celá firma se tenkrát dívala na oblohu. Byla to taky krásná podívaná, ale zdaleka neměla ten kouzelný náboj, jako, když jsem zatmění viděla poprvé. Možná to bylo i tím, že všude byli lidé a každý si s každým povídal. Postrádala jsem ten klid a tajemno.
Zatmění Slunce vzniká, když Měsíc překryje část Slunce. Laicky řečeno. Četla jsem, že zatmění Slunce je hned několik, např. úplné zatmění, částečné nebo prstencové zatmění Slunce. Nejvzácnější je prý tzv.kombinované zatmění. Ani se vám to tu nebudu pokoušet vysvětlovat, v čem je jiné. Zkrátka, jako laik tomu vůbec nerozumím. Úplná zatmění Slunce se Střední Evropě téměř vyhýbají. U nás prý naposledy bylo viděno v roce 1706 a další nás čeká 2135. Trvají přibližně sedm až dvanáct minut. Také jsem někde četla, že prý zatmění Slunce bylo v den, kdy byl upálen Mistr Jan Hus. Jestli to je pravda, nebo jen nějaká historka, se mi nepodařilo nikde vypátrat.
V některých kulturách bylo zatmění Slunce vnímáno, jako něco nadpřirozeného, mystického, kdy bohové tímto úkazem chtěli lidem něco sdělit. V dnešní době už nikdo nevěří, že by nám tímto úkazem mělo být něco sděleno. Berou ho, jako naprostou senzaci, která je už řadu let vysvětlena. Stejně tak, jako skoro všechny úkazy, které se na obloze odehrávají. Myslím si, že mít perfektní dalekohled, který dohlédne hodně daleko do Vesmíru, asi by to byla podívaná daleko lepší, než kterýkoliv program v televizi. Já se každý rok strašně těším, na to, až budou padat Perseidy. Je to taková moje srdcovka a musím říct, že už druhý rok jsem měla štěstí, a počasí mi přálo.
Všem vám přeji, abyste si tu podívanou užili a pokud se tak nestane, třeba jen zapomenete, nebo nebudete mít tu možnost, tak se nezapomeňte dívat na padající Hvězdy. To je také krásná a tajemná podívaná. A když si ještě u toho budete něco přát, možná se vám to i splní. Přání jsou od toho, aby se plnila :-).
Autor: Monika Knápková