joudaweb - časopis Čekanka

Kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, patronu johanitů, byl postaven již za branami města. Kolem něj stávala komenda (řádový dům) a obecní hřbitov, kde byli pohřbíváni lidé bez ohledu na náboženské vyznání. Pouze Židé byli vyloučeni, ti využívali svůj hřbitov ve svahu nad Pražskou silnicí.

 

Husitskou dobu stavby nepřežily. V roce 1421 zanikla johanitská komenda, kostel se stal filiální. V roce 1590 do něj dosadil Joachim Hasištejnský z Lobkovic luteránského kněze, který sloužil německé mše. Kolem kostela se shromáždili Němci pracující na Ptáku, zejména kotláři. “Německý kostel” sloužil mše až do roku 1623, pak ho luteránští kněží opustili. Několikrát vyhořel nejen při šíření ohně městem, ale v roce 1724 i po zásahu blesku.

O něco blíž k náměstí Na Kozině, v pozdějším hostinci U Modrého hroznu, bývala německá škola, která měla nad vchodem umístěný tesaný a zlacený latinský nápis "Dant Musae Honores..."

 

Jak šel čas, byl kostel vícekrát upravován. V roce 1706 byla za primase Logotteho zvýšena věž a pozlacena její báň. V roce 1727 byl kostel barokně přestavěn. Nový oltář byl ozdoben oltářním obrazem sv. Jana Křtitele “Sv. Jan křtí Krista v Jordáně”.

 

Koncem 18. století byly konány pouze vojenské bohoslužby, kostel dál chátral, až byl v roce 1809 uzavřen, přičemž bylo zlikvidováno i zařízení. Hlavní oltář byl převezen do kostela sv. Havla, všechno ostatní bylo prodáno.

Od roku 1812 využívalo město budovu jako skladiště uklízecích potřeb.

 

O čtyři roky později koupil kostel kupec Václav Lauterbach a společně s dalšími katolíky ho opravil a věnoval církvi. Děkan Václav Kára měl velký podíl na obnově, znovuvysvěcení a  přejmenování na kostel Sv. Jana Nepomuckého (článek Počátek mladoboleslavského národního obrození). Do prázdného kostela byl převezen inventář, kazatelna a lavice ze zrušeného klášterního kostela v Lysé nad Labem. Slavnostní vysvěcení proběhlo 16. května 1816 nebo 1817.

Kostel se tak stal zcela českým v německé Mladé Boleslavi.

 

Na hlavním oltáři je obraz Korunování sv. Jana Nepomuckého od Václava Vavřince Rainera, barokního malíře bitev, krajin a náboženských motivů. Byl namalován v roce 1740 a zasazen do řezaného barokního rámu. V jeho pravé polovině se nachází kříž s tělem Krista, symbol umučení. Před ním stojí sv. Jan Nepomucký v bílé rochetě a s kanovnickou pokrývkou přes ramena. Světec hledí k nebesům na Pannu Marii s dítětem a anděly. Jeden mu snáší korunu s pěti svatojánskými hvězdami, druhý, nacházející se v levém dolním rohu, mu podává model nového kostela a augustiniánského kláštera v Lysé nad Labem. V pozadí nad nimi je namalován Šporkův zámek jako projev vděčnosti k mecenášovi.

 

Sochařská výzdoba má vztah k původnímu zasvěcení kostela a pochází z poloviny 18. století. Socha nalevo představuje archanděla Gabriela, napravo archanděla Michaela. Menší socha na oltáři vlevo je praotec Mojžíš s deskami Desatera. Na opačné straně je znázorněn velekněz Áron. Při poslední opravě kostela byly ztraceny náprsník a kadidelnice v rukou Árona a Mojžíšova hůl.

 

Další uměleckou výzdobu tvoří čtyři pozlacené reliéfy. Nad levou brankou píše sv. Matouš první knihu Nového Zákona - evangelium, zatímco na protější straně sv. evangelista Jan píše poslední knihu Nového Zákona – Apokalypsu. Třetí reliéf umístěný dole uprostřed čelní strany oltářní tumby zachycuje starozákonní oběť Abrahámovu. Poslední reliéf tvoří dvířka svatostánku s výjevem Poslední večeře Páně.

 

Na levé straně kněžiště se nachází kazatelna. Na její stříšce leží zemská polokoule s kameny a dvěma deskami Desatera. Karyatidy andělů na stěnách řečniště kazatelny připomínají serafy z vidění proroka Izaiáše. Rovněž i různá ztvárnění andělů, vázy s dekorací alegorie víry a naděje, i další ozdoby na oltáři, nás mají uvádět do nebeského Jeruzaléma.

 

Po pravé straně lodi kostela je umístěn velký kříž s tělem Krista, vlevo sousoší Piety znázorňující Pannu Marii s Kristovým tělem na klíně po sejmutí z kříže. Samostatný oltářní stůl pochází z jednoho bočního oltáře. Všechny tyto tři památky byly převezeny ze zrušeného klášterního kostela sv. Bonaventury. Náhrobní deska na pravé boční stěně kostela připomíná dobu někdejšího vojenského kostela.

U pravého postranního oltáře býval náhrobek z roku 1753. Byl zde pochován komtur řádu německého Leopold baron Rump.

 

Na věži se zachovaly dva zvony - Panna Maria o  hmotnosti 300 kg, pocházející z 2. poloviny 14. století, a sv. Vít o váze 200 kg z roku 1665, který byl původně ulit pro kostel sv. Víta na Podolci.

 

Velkou rekonstrukcí prošel kostel v letech 1902 - 1904. Byla zbourána předsíň, ale zůstala vyznačena v dlažbě chodníku před hlavním vchodem. Byl odstraněn portál zaniklého hřbitova, který se nacházel při jižní straně kostela. Při opravě fasády vznikly dvě niky, do nichž byly přestěhovány sochy - sv. Jan Nepomucký, který zdobil můstek v Železné ulici, a sv. Josef, který stál před domy na Novoměstském náměstí u ulice Lukášovy, dříve Václavské.

 

Při závěru kostela stála malá stavba, vypadající jako kaplička. Byla to obecní vozová váha postavená v roce 1886. Za války byla využívána jako krámek, později v ní byla trafika.

 

Stavebnímu úsilí Osvalda Döberta v 60. letech neunikl ani tento kostel. Chtěl, aby stál v prostoru osamocen. Proto navrhoval zbourat přístavbu činžovního a obchodního domu stojící na místě bývalého hřbitova. Naštěstí mu záměr nevyšel a domy, které jsme si v předminulém díle prohlédli, stále stojí. Prosadil ale postavení velkého bazénu s vodou. Předpokládal totiž, že se na vodní hladině bude zrcadlit architektura kostela. Vodní plocha byla po pár letech zrušena, protože hrozilo, že se v ní utopí romské děti. Dnes je bazén osázený jehličnany, ale bývalo tam různé rostlinstvo.

 

V polovině 80. let 20. století byl kostel v havarijním stavu a musel být uzavřen. Až v roce 1988 se započalo s důkladnou rekonstrukcí, která probíhala s různými přestávkami až do roku 1995. Dá se říct, že kostel povstal z mrtvých. Byla vyměněna krytina, zpevněna statika, vyměněna okna, zavedena nová elektroinstalace a plynové vytápění pod podlahou. Nová fasáda včetně barokního portálu a nové oplechování báně věže dokončily konečnou opravu.

 

I vnitřní vybavení se dočkalo mnohého vylepšení. Byly opraveny věžní hodiny, oltář a lavice. V levém postranním vchodu byla zřízena zpovědnice, v pravém kaple. Restaurovány byly i venkovní sochy stojící v nárožních nikách.

 

U hlavního portálu stojí prázdný kamenný podstavec s latinskými a českými nápisy. Sám o sobě je pěknou památkou, zajímavý je i svou historií a zejména sochami, které na něm kdysi stály. Pojďme na počátek příběhu dvou soch jednoho světce, jejichž pouť městem je vyryta do podstavce.

 

Je tak nějak nasnadě, že oním světcem bude sv. Jan Nepomucký. Jsme přece u kostela, jemuž byl zasvěcen. Ve městě se nacházelo několik Janových soch, ale my se zastavíme u plastiky, kterou vytvořili nevlastní bratři Martin a Josef Jelínkovi z Kosmonos. V 50. letech 19. století stála na ohradní zdi Tejnilovy zahrady, která se rozkládala v místech dnešní Blahoslavovy a Husovy ulice. Proto bylo toto místo na mapě pojmenováno “U Statue swateho Jana”. Při rozšiřování zástavby byla zahrada zrušena a postupně vznikaly nové ulice. Pro sochu se muselo najít jiné umístění.

V roce 1899 byla tedy socha přemístěna na spodní část dnešního náměstí Republiky, tedy na Celnu. Byl pro ni vyroben nový podstavec, a o rok později, jak bylo uvedeno na zadní straně sochy, byla na náklady obce zrestaurována. Ale opět ji nová výstavba donutila cestovat. Tentokrát se tak stalo v roce 1932, kdy se po dostavbě nové soudní budovy dokončovaly terénní úpravy, a místo jízdárny a vojenského cvičiště vznikal park. A protože většinu této práce vykonávali sokolové, chtěli, aby zde stála plastika zakladatele sokolského hnutí Miroslava Tyrše. Tím bylo rozhodnuto o dalším putování sochy sv. Jana městem.

 

Nyní odbočíme a podíváme se na Rožátov, ležící dál od města na dnešní Ptácké ulici. Mnozí si jistě vzpomenete, že tam stával od roku 1560 Rožátovský vodní mlýn. Naproti němu pod skálou byla v roce 1728 umístěna na krásném podstavci socha sv. Jana Nepomuckého. Když se v roce 1932 budovala silnice na jdoucí kolem ní, byl podstavec, jenž byl v lepším stavu než socha, ta byla zničena, přemístěn ke kostelu sv. Jana. A právě na něj byla umístěna socha, která se stala přebytečnou na Celně.

 

A tak se přihodilo, že během historické doby byly na podstavec před kostelem umístěny dvě různé sochy stejného světce. Ani jedna se nedochovala. Cestující socha městem musela být pro špatný stav v 70. letech minulého století odstraněna. Byla vyrobena z Jizerského pískovce, který rychle zvětrával, a jelikož socialistická péče o památky byla velmi sporá, tvary mizely v beztvaré torzo. Je s podivem, že se podařilo zrestaurovat podstavec a neskončil někde rozbitý...Rozhodně stojí za prohlédnutí...

 

Na hřbitově, který se rozkládal kolem kostela, se pohřbívalo do roku 1539. Když v tomto roce napadla město morová nákaza, při níž umíralo až čtyřicet lidí denně, nemohl hřbitov tak velké množství mrtvých pojmout. Byl proto založen nový hřbitov, o němž jsem už psala ( Mladoboleslavská hřbitovní zahrada), a tento byl uzavřen. Dnes už není po něm ani památky.

 

Slavnostní znovuvysvěcení kostela provedl litoměřický biskup Mons. Josef Koukl v neděli 25. srpna 2002. Kromě pravidelných bohoslužeb se zde slouží též mše svatá pro polské občany, řeckokatolíky a od prosince 2007 také pro vietnamskou komunitu v našem městě. Probíhají zde i duchovní koncerty a slouží i mládeži.

 

V příštím díle se projdeme po nejdůležitějším náměstí Nového Města a nakoukneme do budovy Staré pošty...

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

František Bareš - Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu mladoboleslavském, 1905

Boleslavan - Bohumil Horáček

Římskokatolická farnost Mladá Boleslav

Vítězslav Šimák - Čechy

Wikipedie

 

Fotografie

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…