Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Blízká setkání aneb duchové jsou tu!
7. října 2021
Určitě každý z nás zažil nejednou pocit, že mu z ničeho nic, jakoby přejel mráz po zádech, nebo ucítil zvláštní závan, vůni. Říká se, že jsou nám na blízku duchové. Jestli to je pravda, či nikoli se asi nikdy nedozvíme a můžeme jen spekulovat.
Častokrát jsem přemýšlela nad tím, jestli opravdu duchové existují. Pak se mi do ruky dostala kniha, Jaké to je v nebi? kde autorka detailně popisovala, jak za ní zemřelí chodili, a jak se s ní snažili spojit a já jsem si uvědomila, že asi opravdu „něco“ takového existuje. Některé věci se mi zdály přehnané až neuvěřitelné. Ale zase si říkám, kdyby se jí to nestalo, proč by o tom ta autorka psala...
Duch znamená náboženský pojem, který označuje oživující princip jako nehmotná podstata člověka. V přírodních náboženstvích se oživující princip chápe jako podíl člověka na něčem, co ho přesahuje. Ve smrti opouští duše mrtvé tělo a může se případně zjevovat pozůstalým ve snu jako duch – takhle je to vysvětleno na internetu a v knížkách.
Před rokem mi zemřela babička, bylo jí úctyhodných devadesát let, a poslední tři týdny moje mamka, pokaždé když se podívá v noci na hodiny, vidí dvojky. Tak jsem trošku pátrala, ptala jsem se a dověděla jsem se, že pokud člověk neustále vidí dvojky, dohlíží na něho jeho blízký zemřelý. Takže jsme přesvědčeny, že za mamkou chodí babička. Mně se občas v noci stávalo (teď už se mi to dlouho nestalo) že jsem za zavřenými dveřmi viděla světlo, a pak jakoby takový závan čerstvého vzduchu se pohyboval po mém pokoji. Nikdy jsem neměla z toho strach, jen takový zvláštní pocit.
Mezi nejčastější ukazatele, že je s vámi v místnosti duch, prý patří náhlá změna teploty až o deset stupňů celsia, nebo zápach lidského masa nebo stísněný pocit, že v místnosti někdo je. Četla jsem, že nejvíce pomstychtivé duchové, jsou tzv. revenanti, kteří se projevují právě zápachem zkaženého masa a také prudkými změnami teplot. Naštěstí tohle jsem nikdy nezažila a doufám, že ani nezažiju. Jde z toho strach, jen když o tom čtu. Mnoho lidí, třeba i jen tak ze srandy, zkoušeli vyvolávat duchy. Ani já nejsem výjimkou, ale žádný duch se neozval, neobjevil a ani nás nepozlobil. Zřejmě jsme dělali něco špatně. Nakonec vlastně není ani o co stát. Vyvolat nějakého démona, nebo zlého ducha, který dokáže hodně potrápit, asi není nic příjemného a hlavně, se ho pak zbavit, není snadné.
Třeba v Americe tyhle nevšední paranormální jevy běžně řeší tým odborníků, kteří mají i své televizní pořady. Občas se na takové pořady dívám, ale nemůžu říct, že bych jim až tak věřila. Nejvíc mi nahánějí strach pořady z různých starých a opuštěných sanatorií pro duševně nemocné lidi. Musím říct, že tam bych se nešla nikdy podívat. Nemusela bych tam ani jít „lovit“ duchy a i tak bych měla z těch míst strašný strach a nepříjemné pocity. Dokonce jsem četla, že se i duchům podařilo vyřešit svou vlastní vraždu. Zajímavé, pokud to je pravda. Je i mnoho „ duchařských“ filmů, které byly natočeny podle skutečných událostí, které se vymykají lidskému chápání. U nás se pár „lovců“ duchů, také najde a dokonce se jednomu takovému profesionálnímu lovci duchů, podařilo z jedné dívky vyhnat démona, který do ní vstoupil, poté co ona a její kamarádky, vyvolávaly na hrobu tragicky zavražděného muže, jeho ducha. Statečné dívky!
Ať už věříte, jestli duchové tu jsou mezi námi, či nikoliv, myslím si, že nějaké „jiné“ energie nás každý den zaplavují svou přítomností a záleží na každém z nás, jak to pojme.
Autor: Monika Knápková