joudaweb - časopis Čekanka

Když jsem byla malá, strašně jsem si přála se podívat k moři. Písečné pláže, tyrkysové nebe, průzračná voda a všechno to, co k tomu patří. Po letech jsem se opravdu k moři podívala a musím říct, že to byla krásná podívaná, ale nebylo to úplně ono. Ležet na pláži a „chytat bronz“ mě bavilo jeden, dva dny. Pak už tam na mě bylo teplo a vlastně všechny dny, byly stejné. Takže tohle zkrátka pro mě úplně není. Vždycky mě spíše lákali severské země, příroda a hory. Nepatřím mezi vynikající turisty, spíše jsem pro takovou tu víkendovou turistiku. Vlastně jsem doma neměla ani vhodnou obuv. Takže, když jsme se s kamarádkou dohodly, že poletíme do Norska, musely jsme vyrazit na nákupy. Vše jsme pořídily za přijatelné ceny a pak jsme jen čekaly na náš den „D“.

Když jsme pak v Norsku vystoupily z letadla, bylo docela šero a deštivo, ale rozhodně nám to nevadilo. Naše nálada byla růžová a plná očekávání. Na letišti na nás čekal kamarád, který v Norsku žije už devátým rokem, takže jsme to měly jednodušší, že nám hned vše ukázal a byl to takový náš průvodce. Bydlely jsme v neuvěřitelně krásném baráčku přímo u moře. Výhled byl naprosto fascinující! Líbilo se mi, že ani v jednom domě na oknech nejsou záclony. Neumím si představit, že bych já doma neměla záclony. Norové to ale zřejmě neřeší, tak jako my, Češi. Baráčky jim v noci hezky svítí a celkově to na mě všechno působilo klidně, vyrovnaně a čistě. Druhý den ráno, po úžasném východu slunce, jsme se chystali na túru. Zvolili jsme Preikestolen. Venku bylo hezké počasí, skoro patnáct stupňů, takže i to počasí nám vyšlo. Předpovědi hlásili, že bude zataženo a pršet. Byla jsem ráda, že předpověď byla mylná. Už jen z fotek se mi tajil dech, ale nedá se to srovnat s tím, co jsme viděli. Terén byl docela náročný, asi jsem si to neuměla úplně představit, ale všichni jsme to zvládli, takže jsem byla pyšná nejen na sebe. Když jsme konečně vystoupali na vysněný cíl, otevřel se před námi úžasný výhled na Lysefjord z výšky 604 metrů! Cesta nám trvala asi čtyři hodiny, nikam jsme nespěchali. Užívali jsme si přírody. Jak jsem byla unavená a uchozená, tak mě to doslova nabilo energií a neskutečnou euforií. Sice tam nahoře foukal hodně silný vítr, ale to neměnilo nic na tom, jak nádherný výhled jsme zažili. Myslím si, že jsem nic krásnějšího v životě nezažila. Líbilo si mi i to, jak tam byli lidé ohleduplní. Když se někdo chtěl vyfotit na okraji, druzí vždy počkali, nelezli do záběru a nenadávali, že to někomu trvá déle. Prostě zase ten neuvěřitelný klid a pohoda. Někde jsem četla, že Preikestolen je plochá vyhlídková plošina, která poskytuje kruhový rozhled do dálky. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v Norsku. Mnohými odborníky považován za jeden z velkých přírodních divů celé Evropy. Takže jsem ráda, že i já jsem měla tu čest, podívat se na tak překrásné místo. V překladu Preikestolen znamená něco jako kazatelna nebo svatá aura. A tomu se nedivím, protože si připadáte, jako někde v pohádce. Dalším úžasným místem v Norsku je bezpochyby Trolltunga. Terén už je opravdu pro zkušené turisty, tak doufám a přeji si, zdolat i tenhle krásný přírodní úkaz. V překladu Trolltunga znamená Trolí jazyk a je 700 metrů vysoký. Nedaleko Trollího jazyka je soustava vodopádů, které se nazývají Tyssestrengene. Myslím si, že to bude také stát za tu námahu. Výšlap tam a zpět trvá osm až deset hodin. Takže trénink, než se tam vydáme, musí být samozřejmostí. Terén je opravdu náročný a myslím si, že aspoň já si sáhnu na dno svých sil. A pokud se nám to poštěstí a dostaneme se tam, vím, že budeme na sebe právem hrdí a zase se posuneme kousek dál.