joudaweb - časopis Čekanka

Je to už hodně dávno, tenkrát se ještě pracovalo každou druhou sobotu. Přicházela jsem do střediska a tam před čekárnou seděl jeden zoufalec, který se měl po poledni ženit. Při bujarém loučení se svobodou si ulomil přední zub a chtěl pomoci hned a teď. Jen si představoval, jak se mu smějí všichni svatební hosté -- a potom taky, jak by vypadal na fotkách??

Tenkrát tam ordinoval takový starší dentista, který měl takovou "krabičku poslední záchrany", kde měl všelijaké továrně vyrobené zuby - no našel tam zub se zabudovaným čepem, který šel nasadit na kořen zubu, který tam tomu nešťastníkovi zůstal. Potřebovalo to jen trošku přibrousit, přizpůsobit - no a právě při tom dostal pacient záchvat kašle a vyrazil ten zub dentistovi z rukou. Hledali jsme všude, já jsem málem rozebrala křeslo, vymetla jsem všechny škvíry kolem - no nenašel se. Ale protože byla ta náhrada taková drsnější na povrchu, mohla se zachytit kdekoliv, tak jsem navrhla, aby se Standa (znali jsme se, byli jsme z jedné vsi) svlékl, že prohlídneme všechno i z rubu, tak se stalo, svlékl se do trenek - no nenašli jsme nic. Tak se celý smutný zase oblékl, sáhl si do kapsy pro kapesník, snad si chtěl utřít slzy, no a z toho zmuchlaného kapesníku vypadl ten zoufale hledaný zub - to byli radosti. Tak jsme mu ho do toho zbylého kořene zacementovali a Standa běžel radostně pokračovat ve svatebním reji.

Jen ještě dodám: tohle "provizorní řešení" mu vydrželo dva roky. No po hodině přijela k ordinaci mamka ženicha, přivezla dvě krabice, v jedné byly obložené chlebíčky a další lahůdky, v té druhé svatební koláčky a cukroví a dvě flašky šampusu.

Tak měl ženich co dávat k lepšímu -- jak se musel na zubním oddělení vysvléknout do trenek..