Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Smutný příběh
19. října 2023
Není to veselý příběh, dost jsme se snažili, ale nedopadlo to dobře - bohužel.
Je tady takový smutný příběh, přidám jeden, to není veselé, ale i takový je život...
Vedle zdravotního střediska, kde jsem pracovala, je autobusová zastávka. Jednoho rána tam čekalo pár lidí a najednou se tam udělalo jednomu z nich nevolno, upadl a ztratil vědomí. Pár chlapů ho odneslo do střediska a začal boj s časem. Byly jsme tam s paní doktorkou v zubní ordinaci ještě sami, někdo zavolal záchranku a my jsme začaly s oživováním. Tep měl moc slabý a srdeční činnost jsme ani nezaznamenaly.
Záchranka přijela asi po dvaceti minutách, bylo to přece jen kus cesty k nám na vesnici --- a pokračovali v tom, co my jsme začaly, bohužel, po půlhodinovém snažení se to nepovedlo a pan N. nám tam zemřel.
Mezi tím nějaká horlivá sousedka odběhla říct jeho ženě, že má manžela ve středisku, že je tam záchranka a paní N. samozřejmě hned přiběhla, celá vyděšená a když jí lékař s politováním oznámil, že je pán po smrti, tak se zhroutila i ona -- není divu, z domova jí ráno odejde celkem zdravý mužský a za hodinu se dozví, že zemřel. Ještě že tam ti záchranáři byli, měli práci i s ní.
Já jsem si až v době, kdy už odjela i pohřební služba, uvědomila, jak je člověk nastavený -- v době krize jsme jely obě jako robot, dělaly jsme co bylo třeba, bez zmatků, profesionálně. To až potom, když všechno skončilo, jsme se obě rozklepaly a vůbec nám nebylo dobře.
Já jsem se se smrtí takhle bezprostředně setkala poprvé, potom už bohužel ještě i v rodině, ale - jak říkám - život jde dál a my musíme žít i pro ty, co ještě máme...
Autor: Johana