Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Jak jsme porušili pracovní kázeň
13. listopadu 2023
Bylo léto, horké léto.
Byl jednou jeden horký letní den. Půlka vesnice se povalovala za vsí u rybníka, druhá - mužská část se chladila v hospodě pod lípou a my jsme neměli do čeho ruce vrazit. Zdravotní středisko zelo prázdnotou, ale po obědě přece jen přišel jeden pacient - hajný z místního polesí s nějakou maličkostí. Byl ošetřen a nám nabídl, jestli si s ním nechceme zajet do lesa, jede si tam přepočítat smrčky a les je po nočním deštíku plný hříbků.
Bylo to lákavé, váhaly jsme obě opravdu jen malou chvilku, ale zamkly jsme ordinaci a jely.
Ale jak se říká - náhoda je blbec a platilo to i v tomto případě. Naše vedoucí
lékařka se s vrchní sestrou dohodly, že pojedou zkontrolovat venkovské pobočky, jak tam svědomitě pracují, a tak dojely i k nám. Bohužel, středisko prázdné, našly tam jen paní uklízečku, která tam za zpěvu písně Malý hošík černovlasý čistila okna.
Naprosto nezáludně jim oznámila, že jsme jely s hajným na houby, ale že se určitě ještě vrátíme. No nečekaly, ale druhý den ráno se ozvala rozzuřená vrchní, pozvala nás na kobereček k podání vysvětlení.
Zapírat nemělo cenu, byla dobře informovaná. Stál nás tenhle pracovní přestupek osobní ohodnocení a jeden den dovolené. Ale stálo nám to za to, těch pár korun jsme oželely, s dovolenou kratší o jeden den také. Sušené hříbky vydržely do Nového roku.
Autor: Johana