Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Na besedách i jinde se mě často ptáte, co všechno obnáší vydávat si vlastní knížku. Proto jsem se rozhodla popsat Vám, jak to dělám já, aniž bych si dělala patent na to, že takový postup je jediný správný.
Předpokládejme, že máte napsanou knihu. A předpokládejme, že ji nemáte na papíře, nýbrž v nějakém textovém editoru. Pokud ne, někdo Vám ji musí do elektronické formy převést.
Takže máme text, nejčastěji ve Wordu či v jeho bratříčkovi s názvem OpenOffice. V obou případech máme text ve formátu A4 a s velkou pravděpodobností tam nemáme dělená slova. Ale i kdybychom měli, takový text nemůžeme k tisku použít. Tiskárna totiž potřebuje, aby byl text ve formátu pdf. Já vím, namítnete, že jak Word, tak OpenOffice umějí exportovat do pdf. Jenže ono není pdf jako pdf. Zkuste si takovýto exportovaný soubor nabídnout v tiskárně a s největší pravděpodobností se dočkáte toho, že Vám ho nevezme. Potřebujete zkrátka speciální program na sazbu.
Takových programů je určitě spousta. Nejznámější je asi InDesign od Acrobatu. Ten je ale drahý, protože má spoustu funkcí, které při sazbě tzv. hladkého textu beztoho vůbec nevyužijete.
Nezbývá tedy než poohlédnout se po programu, který by byl levnější až nejlevnější. Budete se divit, ale existuje. Má sice svá mnohá ale, přesto umí vyrobit takový pdf výstup, který tiskárna akceptuje. Jmenuje se Scribus.
V tomto prográmku si na začátku určíte velikost okrajů (podobně jako ve Wordu) a nadefinujete si styly písma - opět podobně. Na rozdíl od Wordu si ovšem můžete definovat velikosti a rozestupy písmen i řádků daleko jemněji.
Pak už do prográmku normálním copy - paste přenesete váš text.
Tady ovšem pozor. Narážíme na první nevýhodu Scribusu. Je totiž paměťově žravý a celý román najednou neutáhne. Proto je potřeba sázet po jednotlivých kapitolách.
Druhou nevýhodou je fakt, že umí sázet do předem daného rozměru a neovládá tak zvané ořezové značky. Tiskárna má totiž raději, když dodáte text vysázený na větší formát, než jaká bude výsledná stránka, a na patřičná místa nakreslíte čáry, podle kterých se nastaví řezací stroj. Tento požadavek ale aspoň u mého tiskaře není striktní a sazbu bere i bez těchto značek.
Tak, máme sázecí program nakrmený textem. A co teď s tím?
Zadáme si stránkování. Já sázím úvod zvlášť, pak každou kapitolu zvlášť, a nakonec závěr. U většiny knih začíná text na páté stránce. Na první je logo nakladatelství, na třetí autor a název knihy, na čtvrté ISBN. To je číslo, které by měla mít každá neperiodická tiskovina a které dostanete přiděleno zdarma a obratem, jen co si o ně na správnou adresu napíšete.
První kapitola má tedy zadáno, že se má číslovat od páté stránky. A co dál?
Nejprve na text pustíme automatický opravovač, který všechna jednopísmenková slova slepí se slovem následujícím, a tedy zajistí, aby nezůstávala osamocená na koncích řádků. Posléze na něj pustíme automatický dělič slov. Ten umí češtinu, ale někdy se sekne a kromě toho často umí oddělovat jen první slabiku.
A nyní následuje ta nejnáročnější ruční práce.
O té ale zase příště.
Autor: Táňa Kubátová