joudaweb - časopis Čekanka

V tento čas se dojednávaly nové smlouvy s obecním pastýřem, ponocným a pokud obec měla, i dalšími pomocníky. Pastýř dostával smluvenou odměnu od hospodářů podle počtu zvířat v penězích, ale i v naturáliích. Za tímto účelem se sešli všichni zúčastnění v hospodě. Postupně odsypávali pastýři patřičné množství obilí, konal se tzv. Martinský osyp. Obilí, které zbylo, se prodalo a posloužilo jako základ pro Bejkovu svatbu, setkání všech, kdož sypali, s pastýřem a ponocným. Každý z účastníků přinesl do hospody něco dobrého k snědku, klobásy, pecny chleba či uzené. Hlavními hostiteli byli ale pastýř a ponocný, kteří připravili hostinu pro ty, kteří měli rozhodnout, jestli budou dál pokračovat ve své práci.

Na stole se objevily pokrmy z vepřové zabijačky, jelita i jitrnice, pečené vepřové a skopové maso, pečená husa, husí kaldoun s knedlíčky, ale také hrách maštěný sádlem a nechybělo to hlavní, pivo.

Bylo to zejména veselé setkání, plné žertů dopadajících na hlavu pastýře a ponocného. Ti se snažili vtipně odpovídat, aby získali povolení, a hlavně co nejvyšší odměnu za práci.

 

O martinském posvícení dostávali čeledíni, kteří se starali o dobytek, velké plněné martinské rohlíky. Měly tvar zatočených býčích rohů. Říkalo se jim také martinské podkovy, martiny, rohy nebo vandrovnice, protože je dostávali muži na odchodnou ze služby. Plněné byly mákem, hruškovými, jablečnými nebo švestkovými povidly, náplní tvarohovou, ořechovou, mrkvovou a řepnou. Před pečením se potíraly vejcem a sypaly mákem a mandlemi, po upečení utlučeným cukrem.

 

Martinské oslavy využívali i koledníci, zejména chudí žáci, zpočátku i kanovníci, než jim bylo koledování zakázáno, aby si přilepšili ke svému žití. Chodili v předvečer svátku sv. Martina do domů bohatých spoluobčanů a recitovali koledy o štědrosti biskupa Martina a nabádali k následování jeho činů. Tradice koledování je velmi stará, jak dokládá koleda z doby předbělohorské:

 

Na den svatého Martina, vesel se celá rodina.

Čistú myslí a veselú, zpívajíce Bohu spolu.

Protož každý při svém stolu, jež tučnú hus jíte spolu,

na nás štědře vzpomínajíc, v štědrosti se ukazujíc.

 

 

Žákovská svatomartinská koleda, úryvek:

 

Svatého Martina všeliká rodina dnes ščedrost zpomíná,

beze všeho statku vesele s čeládků.

Tučnú hus, hus, hus, tučnú hus jí, víno pije,

beze všeho smutku.

 

Račtež darovati, majíc na paměti svatého štědroty,

abychom v radosti podle vašie ctnosti,

tučnú hus upečenú mohli s vámi jiesti.

 

Ač nás darujete, odplatu vezmete v království nebeském,

s Bohem tam bydlíce, s ním se radujíce, a na věky s anjeli amen zpievajíce.

 

 

Na sv. Martina či ve dnech okolo něj se hojně slavilo, každý měl svůj důvod k setkání se sousedy či druhy, a popít ve velké míře pěnivého moku. Chasníci z radosti nad volnem propíjeli peníze za službu, hospodáři zapíjeli zdárné uložení úrody, rodiny si přiťukly na shledání s příbuznými při svatomartinském posvícení.

Účastníkům bujných pitek se říkalo Martínkové, klátícím se postavám odcházejícím z hospody “ten zase martínkoval” nebo “světil Martínka”.

 

Na počátku 20. století se objevovali ve městech handlíři, kteří si vydělávali peníze provozováním zakázaných her s kostkami a čamburinou. Obecní strážníci ale byli v pohotovosti a hned zakročili.

 

Vznikla i různá rčení o svatomartinské době:

Kdo Martínka světí, husy, kury mu zaletí. Dům, dvůr, louku i dědinu, přivede vše na mizinu.

Na svatého Martina, bývá dobrá peřina.

Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.

Na svatého Martina, kouřívá se z komína.

Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém, bude zima střídavá, přijede-li na žlutém, přijde zima tuhá a suchá.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Wikipedie