joudaweb - časopis Čekanka

Legend o obou ženách je několik, liší se v navzájem. Já si vybrala ty, které jsou napsány na Wikipedii a o kterých jsem již slyšela. Vy můžete znát jiné.

 

Cecilie žila asi v letech 200 - 230 v Římě. Mnoho o jejím životě není známo, a to co je, nemá historickou hodnotu, protože se nedá zařadit do historických reálií. Popisy jejího života se v mnohém liší, jsou známy různé verze. Nicméně, praví se, že byla ctnostnou křesťankou, přesvědčila o své víře stovky lidí, učila se hudbě a zpěvu, aby mohla zpívat Bohu.

Jejím manželem se stal Valerianus, pohanský mládenec, ale vzhledem k tomu, že se Cecilie zavázala slibem k věčnému panenství, nechtěla ho po svatbě porušit. Věřila, že její tělo patří Ježíši Kristu a anděl je jejím ochráncem. Valerianus i bratr Cecilie Tiburtius byli papežem Urbanem získáni pro křesťanskou víru, ale nakonec oba i s Cecilií zahynuli mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů.

 

Sv. Cecilie byla velmi oblíbená světice. Je patronkou hudebníků, protože když jí hráli na svatbě, zpívala ve svém srdci chválu na Ježíše Krista. Její svátek, 22. listopadu, si proto připomínají hlavně členové hudební rodiny. Chrání muzikanty, zpěváky, výrobce hudebních nástrojů a slepce. Jejími atributy jsou růže, lilie, varhany, housle a loutna.

 

V předvečer jejího svátku chodívali muzikanti koledovat.

 

Velmi oblíbené byly taneční zábavy “Cecilky”. Např. u nás se konala v roce 1910 v sokolovně. K tanci a poslechu hrála hudba pana Modřického.

 

V den jejího svátku se setkávali členové literátských a zpěváckých spolků. V Mladé Boleslavi založil v polovině 16. století literátské bratrstvo Martin Kašperský z Rájova, autor kancionálu, který velmi poničil člen protireformační komise Josef Kapucián. Vyřezal z něj 21 listů se zpěvy, uváděné kolem svátku Mistra Jana Husa.

 

Cílem bratrstva bylo zlepšit úroveň hudebního doprovodu při bohoslužbách. Nešlo jen o přednes hudby, ale i o skládání nových písní. Sdružoval nejvzdělanější muže z města.

Z této doby máme první písemné zprávy o církevní hudbě. Bratrstvo si vedlo účetní záznamy, mělo i 12 artikulů, jimiž se řídilo při provozování své činnosti. Členové se scházeli jednou ročně, kdo se nedostavil, byl vyloučen. Mezi povinnosti členů patřilo přispívat do společné pokladny, zúčastnit se pohřbu člena, starat se o čistotu v kostele, o kancionály i hořící svíce. Kdo se provinil, mohl být z bratrstva vyloučen nebo musel zaplatit pokutu. Správci kůru byli významní občané města, nejznámějším byl jistě kronikář Jiří Kezelius Bydžovský, učitel, písař a primas města.

 

Na konci listopadu se konávaly myslivecké bály s bohatou tombolou, po nich přišly Kateřinské, čili babské. Byla to poslední možnost před adventním obdobím se pobavit a zatančit si. Nad tímto veselím bděla svatá Cecilie, patronka všech muzikantů.

 

Na Kateřinské babské bály se těšily zejména ženy. Postaraly se o muziku a připravily pohoštění. Po celý čas plesu byla dámská volenka, pouze o půlnoci po fanfárách zvali k tanci muži. Odměnou za čekání, až si budou moci vybrat tanečnici sami, jim byl sladký křehtík tvarem připomínající mazaneček, ale plněný rozinkami namočenými v rumu, nebo vrkoč, věneček upečený z kynutého těsta, s vetknutými špejlemi s navlečeným sušeným ovocem, jablíčky, mašlí a snítkou rozmarýny.

 

Kateřina Alexandrijská prý žila kolem roku 300. I u této ženy chybí historické doklady, a tak může jít o úplně vymyšlenou osobu nebo sice reálnou, ale její život byl změněn. Podle legendy byla Kateřina egyptskou princeznou a po přijetí křesťanské víry ji bránila i za pomoci pohanských filozofů, kteří byli poté upáleni.

Kateřina byla krásná a vzdělaná žena. Okouzlila císaře Maxentiuse, ale ona ho odmítla. Byla proto mučena mezi dvěma koly s železnými hroty. Kateřina prosila Boha, aby stroj zničil. A stalo se, anděl Páně kola roztrhl a zahubil přitom 4000 pohanů.

Kateřina byla poté odsouzena ke stětí mečem. Místo krve z ní teklo mléko. Její tělo odnesli andělé na horu Sinaj. Nad jejím hrobem byl později postaven Klášter sv. Kateřiny.

Kateřina je patronkou vzdělaných lidí, ale i těch, kteří se vzdělávají, studentů, žáků, učňů a učitelů. Chrání také koláře, mlynáře, železničáře, námořníky i utonulé, tiskaře a další profese.

 

Bývá zobrazována s knihou, symbolem učenosti, palmovou ratolestí, symbolem mučednictví, a kolem s okovanými bodci, jímž byla mučena.

 

Na památku utrpení sv. Kateřiny se v den jejího svátku nesmělo pracovat pomocí kola, tedy mlít obilí nebo příst na kolovrátku.

 

Po svátku sv. Kateřiny, který byl stanoven na 25. listopad, již platí přísloví :

Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína.

Na svatou pannu Kateřinu zalez raděj pod peřinu

 

Přichází adventní období, doba zklidnění a příprav na narození Ježíše Krista.

 

Křehtík

 

Křehtík tvarem připomíná mazaneček, ale je plněný rozinkami namočenými v rumu. Asi 100 g jich zalijeme rumem a necháme stát alespoň jeden den. Potom je scedíme a necháme okapat.

 

Na těsto si připravíme 500 g hladké mouky, 100 g cukru, 30 g droždí, vanilkový cukr, 80 g másla, 60 g žloutků, špetku soli, vlažné mléko.

Umícháme kvásek a počkáme až vykyne. Pak smícháme všechny suroviny, vypracujeme běžné kynuté těsto, přikryjeme a obložíme polštáři. Když těsto zvětší svůj objem, rozdělíme ho na stejné části, zploštíme na placičky, naplníme rozinkami, spojíme k sobě a ukoulíme bochánek. Potřeme vejcem, necháme ještě chvíli kynout a upečeme.

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Wikipedie