Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Historie vánočního času - Svatý Ondřej
11. listopadu 2024
Koncem listopadu, většinou v neděli po svátku sv. Kateřiny, začíná období čtyř neděl před Štědrým dnem, kterému říkáme adventní. Jméno je převzato z latinského adventus, což znamená příchod. Je to období příprav na příchod Spasitele, narození Ježíše Krista. Podle církevního řádu nastává čas zklidnění, rozjímání, očista těla i duše.
V tomto čase se objevuje kolem nás plno postav, které trestají i obdarovávají. Výjimku činí sv. Ondřej, jehož svátek slavíme 30. listopadu. S ním nastává adventní čas. Počítá se nejbližší neděle, která je před jeho svátkem, ale může být i po něm.
Je to náš ochránce před zlými mocnostmi. Den jeho svátku je nejdůležitějším, mimo Štědrý den, věšteckým dnem v roce. Věštby se točí kolem mladých dívek, které by rády věděly, kdy, kde a za koho se vdají.
Svatý Ondřej byl rybářem a žil v 1. století. Při rybolovu vyzval Ondřeje Ježíš, aby ho následoval. Byl učedníkem Jana Křtitele, patřil k nejbližším učedníkům Kristovým. Působil jako apoštol křesťanství a byl ukřižován na kříži ve tvaru písmene X, jemuž proto říkáme svatoondřejský kříž.
Je patronem rybářů, sedláků, řezníků a horníků. Stal se velkým ochráncem zamilovaných a snoubenců.
Atributem sv. Ondřeje je kříž ve tvaru X, kniha evangelií a rybářská síť s rybami.
Protože předvečer svátku sv. Ondřeje je spojen se svobodnými dívkami a věštěním, nabízím několik možností, jak se mohly dozvědět, kde na ně čeká jejich milý.
Děvčata slévala olovo, které sbírala ze starých oken nebo ho kupovala. Dala ho na plechovou lžíci a nad plamenem rozpustila. Pak ho lila do mísy se studenou vodou přes klíč, který měl na zubech podobu kříže. Podle tvarů pak odhadla, jakého řemeslníka si vezmou, podle figurek, jak bude vypadat. Říkala: "Milý Ondřeji, olovo liji, pověz ty mi, koho se naději".
Lily se i kuličky, říkalo se jim Ondřejky s říkankou: "Svatý Ondřeji, olovo liju, abys mi ukázal, koho se naděju".
Dívky přinesly domů polena, pokud jich byl sudý počet, dostaly mládence.
Dívky věštily své manžele i pomocí papírků, na které napsaly jména několika chlapců a daly si je večer pod polštář. Lísteček, který ráno vytáhly jako první, byl se jménem nastávajícího.
Děvčata třásla plotem a zpívala: “Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam štěkne pes.” Z které strany se ozval štěkot, z té přišel mládenec. Podobně se třáslo i bezem.
Pokud se větvička zasazená do květináče a zalévaná vodou nabíranou do úst, zazelenala do Božího hodu a vykvetla, dívka měla naději, že se příští rok vdá.
Hádalo se i z jablečné slupky. Děvčata házela za hlavu dlouhou slupku, podle tvaru dopadnuvší slupky se odvozovaly iniciály budoucího manžela.
Za hlavu házely dívky i střevíce, špička boty směřující ke dveřím ukazovala jasně na odchod z domu.
Věštilo se klepáním na kurník. Pokud se první ozval kohout, byly vdavky jisté, pokud slepice, musela dívka čekat další rok. A říkanka:
"Kohoutku, kohoutku, zakokrhej,
muže-li dostanu, zvědět mi dej.
Slepičky, vy nechte kokodání,
nekazte, nekazte mi vdávání".
Děvčata kouzlila i při vaření. Do těstových knedlíčků vložila lístky se jmény chlapců, jeden nechala beze jména. Všechny knedlíčky hodila najednou do vařící vody a který vyplaval jako první, odhalil jméno ženicha.
A nakonec opět přísloví:
Milý Ondřeji, olovo liji, pověz ty mi pravdu, koho se naději.
Když na Ondřeje sněží, sníh pak dlouho leží.
Literatura a fotografie
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého
Kamila Skopová - Čechy, domov můj
Kamila Skopová - Rodinné stříbro
Kamila Skopová - Za kamna vlezem
Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty
Wikipedie
Autor: Alena Prchlíková