joudaweb - časopis Čekanka

Jako u všech svatých, pohybujeme se většinou v oblasti legend. Mikuláše spojujeme s biskupem z Myry žijícího v oblasti Malé Asie. Narodil se asi roku 280 v Lykii do křesťanské řecké rodiny v římské provincii Asii.

Byl knězem, poté biskupem. Po smrti rodičů rozdal zděděný majetek chudým. Za vlády Diokleciána byl pro víru vězněn, za vlády Konstantina Velikého, který v roce 313 Ediktem milánským ukončil pronásledování křesťanů, byl propuštěn. Zemřel 6. prosince kolem roku 345. Byl pohřben v Myře, ale když se stalo město po útocích nájezdníků islámské, byly jeho ostatky italskými námořníky v roce 1087 převezeny do Bari. Nad jeho hrobem byla postavena bazilika a proudy poutníků šířily kult Mikuláše z Myry.

 

Mikuláš proslul jako obránce víry před pohanstvím. Byl mezi lidmi oblíbený pro svou štědrost a laskavost. Zastával se nespravedlivě obviněných, dohlížel na výroky soudců. Byl nazýván Mikulášem Divotvůrcem, jelikož po jeho zásahu se stalo mnoho zázraků. Patří mezi nejuctívanější svaté v celém křesťanství.

 

O Mikulášovi se traduje řada legend. Nejznámější je o záchraně tří dcer svého souseda, který neměl peníze na jejich věno. Proto měly dcery vykonávat potupnou práci na ulici, ale Mikuláš v noci hodil oknem do jejich domu tři měšce zlaťáků. Jeden z atributů, tři zlaté koule na knize, je spojen s touto legendou. Usuzuje se, že díky tomuto obdarování byla založena tradice mikulášské nadílky.

 

Svatý Mikuláš je patronem dětí, námořníků, poutníků a cestujících, obchodníků a hostinských, lékárníků, vězňů, studentů a dalších mnoha profesí. Obchodníkům je doporučováno uzavírat nejdůležitější obchody v den jeho svátku. Než převzal vládu nad mosty, vodou i nad plavci u nás sv. Jan Nepomucký, byl jejich patronem sv. Mikuláš.

 

Jeho atributy jsou červený plášť, biskupská mitra a berla, kotva a loď, 3 zlaté koule, 3 měšce.

 

O prvním mikulášské obchůzce se u nás píše ve 13. století. Tehdy a jistě i později, doprovázel Mikuláše jedoucího na koni, živém nebo složeném z lidí, průvod rozličných masek, tak jak ho známe z masopustního veselí. Průvody byly slavné, plné veselí a tance, taškařic mezi maskami i s hospodáři a hospodyněmi. Anděl nosíval pokladničku, kam domácí házeli drobné mince.

 

Je možné, že oslava sv. Mikuláše vznikla z biskupských her, které bývaly pořádány v klášterních školách o svátku Neviňátek, a od 13. století se odehrávaly u příležitosti svátku sv. Mikuláše. Jmenovaly se Biskupské chlapecké hry. Dostaly se i do prostředí městských škol mezi děti a nakonec si je oblíbili i dospělí.

 

Když přišel průvod do místnosti, zarecitoval:

“Zdráv buď , pane hospodáři!

Ať se vám všem dobře daří,

i též paní hospodyni

vinšujem vše dobré nyní.

Jestiť výroční památka

pro chlapce i pro děvčátka,

to sv. Mikuláše,

našeho dobrého dárce,

který slavíme 6. prosince”.

 

Mikuláš býval oděn v dlouhé bílé košili a ve vyšívaném plášti v barvě bílé a červené, ve stejných barvách měl na hlavě zlatem vyšívanou biskupskou čepicí se zlatým křížem uprostřed. Dlouhý vous se mu bělal až po pás.

V levé ruce držel biskupskou hůl (berlu), a v pravé buď dlouhý postříbřený prut nebo zlatem zdobený pytel s dárky. I anděl nosíval dárky, v místech kolem Prahy je měl uloženy ve velké cínové míse.

 

Příchod Mikuláše ve svém tradičním odění, s běloskvoucím andělem a s čertovským doprovodem v beraních kůžích se ohlásil zvoněním na zvoneček, řinčením čertovského řetězu nebo šlehnutím metlou do okna.

Za ním se vehnal do světnice čert, rachotíc řetězem, vyslídil schované děti. Většinou byly ukryty za maminčinou sukní.

Anděl, posel Boží, celý v bílém oblečení s dlouhými rozpuštěnými vlasy, s čelenkou se zlatou hvězdou nebo svatozáří a křídly na zádech.

 

Mikuláš vyžadoval básničku nebo písničku, vyzýval děti, aby byly hodné a uctívali rodiče, anděl na vše dohlížel a na děti se usmíval. Pak Mikuláš s andělem nadělovali ovoce, perníkové zdobené postavičky, ořechy a další cukrovinky. Pokud si rodiče na vyzvání Mikuláše postěžovali na svá dítka, dostaly brambory nebo kousky uhlí. Všichni si vyslechli sliby o polepšení se, čert naposledy zarejdil po místnosti a mikulášská návštěva odešla.

 

Pokud nechodil po domech Mikuláš, dávaly si děti k oknu punčochu. Ráno se běžely podívat, co v ní najdou dobrého. Mnohdy na ně čekal za dveřmi panák z jablíček a sušeného ovoce nebo mikulášská zahrádka, v níž byla do základu zapíchnuta dřívka s navlečeným sušeným ovocem nebo oříšky.

 

Na svátek sv. Mikuláše se peklo doma speciální pečivo. Mělo tvary figurální i geometrické. Těsto bylo s droždím, ale nekynulo. Hned se z něj tvarovaly postavy nebo se stáčely různé obrazce. Po potření vajíčkem, aby se tvary hezky leskly, se upekly. Kdo mohl, ozdobil pečivo před pečením rozinkami, ořechy nebo sušeným ovocem.

 

O svatém Mikuláši koluje mezi lidmi spousta říkanek, některé z nich nabízím:

Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, hledali, nenašli, byli oba smutní.

Kde se vzal, tu se vzal, Mikuláš pod okny stál. V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku. Z bílých vousů teplý šál, takhle, děti, vypadal!

Mikuláš je hodný pán, nosí dětem marcipán a zlobivým brambory do tátovy bačkory.

Mikuláši, přijď dnes k nám, písničku ti zazpívám, přines prosím trochu dobrot, můžeš je dát třeba do bot. Dáváš dárky pro radost, pro každého máš jich dost.

Mikuláši, Mikuláši, proč mě dneska čerti straší?! Já nezlobím maminku, jenom někdy chvilinku, a pak běžím dát jí pusu, a pak tiše bez rámusu, jdu si s tátou hrát nebo klidně spát.

Mikuláš je milý děda, hodné děti všude hledá. Bílé vousy, ty mu sluší, na zádech má velkou nůši. A v té nůši balíčky, pro kluky a holčičky.

Mik, mik, Mikuláš, přišel s čertem na koláč. Čerte, čerte chlupatý, nechej pytel za vraty. Slibuju ti, slibuju, že už zlobit nebudu.

 

Příště se projdeme mikulášským trhem, připravte si košíky a peníze…

 

Literatura a fotografie

Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého

Kamila Skopová - Čechy, domov můj

Kamila Skopová - Rodinné stříbro

Kamila Skopová - Za kamna vlezem

Kamila Skopová - Hody, půsty, masopusty

Wikipedie